Hodnocení uživatelů: / 3
NejhoršíNejlepší 

Jeden ze silných vzorců mysli mě vedl cestou poznání zkušenosti nazývané odpovědnost.

Již samo slovo v sobě skrývá povýšenost ega nad ostatními. Odpovídám za ostatní, jelikož oni sami nejsou schopni odpovědí. Velice silně tato povýšenost byla užívána ve vztahu k dětem.

Přitom děti jako jedni z mála umějí na vše odpovídat spontánně a dle své vnitřní intuice a pravdy. Každá energie si přitahuje přesně to co vytváří. Každá duše je odpovědna za svoji zvolenou cestu osudu a za každou její vývojovou obměnu. Nikomu a ničemu nepřísluší do těchto osobních odpovědností vědomě zasahovat. Též jakékoliv ohledy vedli k ohlížení a odvracení pozornosti od jediného skutečného ohledu - pohledu a vhledu v sebe. Teprve v něm jsem mohl najít skutečnou odpovědnost k sobě a tím i ke všem a všemu.

Pokud jsem tuto odpovědnost v sobě neznal, tak jsem ji hledal kolem sebe a nahrazoval ji falešnou odpovědností za děti, za rodinu, za druhé, za dané slovo, za podpis smlouvy, za dodržování zákonů, za etický kodex, za znečisťování ovzduší, vody, přírody, planety země a všech jejich životních i neživotních forem atd.

Záměrně jsem tak byl odchýlen od v jednotě jediného poznání odpovědnosti, odpovědnosti za mě samotného. Odpovědnosti za osobní myšlenky, slova a skutky, které jsou v souladu s láskou. Láska nemá žádných přívlastků, barev ani různých podob, láska je. Pokud nemám odpovědnost sám za sebe, nemohu ji mít za nikoho a za nic.

Diskutuj: Odpovědnost