Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

Znáte to? Pochvalné slova, na které jsme celé dětství čekali a byli kvůli nim ochotni udělat téměř cokoliv.

Uklidit pokojík, předvést se v nových šatech nebo zarecitovat básničku, abychom slyšeli to pohlazení „ty jsi ale hodná holčička“.

A vy kluci? Také jste se snažili tatínkovi, dědečkovi nebo komukoliv dalšímu udělat co na očích bylo vidět, za ty kouzelná slůvka „ty jsi ale hodný chlapeček“?

Ale jestli se dnes podíváte do zrcadla, něco se už změnilo.

Vyrostli jste z dětských šatiček, klučičích tepláků a před vámi stojí dospělý člověk. Alespoň tak vypadá.

• Ale pořád většinu své energie utrácíme na představách o sobě, jací by jsme měli být, abychom se líbili druhým. A přitom je to zcela zbytečné úsilí. 
• Pořád se konfrontujeme s představou, jakou mají o nás druzí, do které jsme okolím „tlačeni“ např. slovy „ty jsi mě zklamal/a“.

Hlavní problém mezilidských vztahů je vytváření představ o druhém a snaha druhého podle této představy předělat. Toto vede pouze ke zklamáním. Měli by jsme druhého akceptovat takého, jaký je.