Nedávno jsme dcerám kupovali nový nábytek do pokojíčku, protože ta starší už půjde do školy, tak ať má na čem psát úkoly a ukládat si svoje věci.
V rámci této změny a generálního úklidu jsem zjistil, že máme celkem 52 plyšových hraček různých velikostí a 21 různých panenek.
A je tu klasický nerudovský problém kam s nimi…
Zkusili jste někdy dětem oznámit, že tyhle hračky, se kterými si zjevně nehrají, dáme pryč?
V tu chvíli se z nich stanou nepostradatelné věci, nejmilejší hračky na světě, o které stojí za to bojovat všemi dětskými prostředky. Když to uděláte tajně a děti na to přijdou, je to ještě horší.
Domluvit se, že to dáme jiným dětem někde do mateřského centra, by ještě šlo, ale když oni už tam mají taky přeplněno.
A humanitární organizace, které posílají hračky malým afričánkům už mají taky stop.
Jednou použité hračky, to už není ono.
Těhotné sousedky a kamarádky se zase těší, jak budou vybírat hračky podle sebe a navíc, jak by k tomu přišli jejich příbuzní, hlavně dědečkové a babičky, když už teď má jedna konkrétní, ještě nenarozená holčička 20 plyšáků a 10 panenek. Co by jí pak kupovali?
Kdo je na tom nejlépe?
Je pravda, že krize-nekrize, hračkářský průmysl si mne ruce a mete si peníze na hromadu, podobně jako tibetští mniši milodary v profláklých chrámech (viděl jsem na vlastní oči). Je to jedno z mála odvětví, kde tržby pořád rostou.
A proč to tak je? Jedním z hlavních důvodů je, že vlivem vysoké rozvodovosti dětem přibývají další příbuzní a známí a tím pádem 
dětem přibývají hračky.
Když má skoro každé druhé dítě 4 babičky a dědečky a k tomu další nové tety a strejdy, tak se není čemu divit.
A jak to vyřešit?
Takže náš domácí problém byl dočasně vyřešen tak, že vzniklo několik krabic s hračkami, z nichž jedna je k dispozici a ostatní uložené ve sklepě čekají na to, až budou vyměněny.
Samozřejmě jsou hračky trvalky, které se ani na minutu neopouští a ty musí být stále k dispozici.
Které z nich vyhrávají?
Těší mě, že mezi těmi nejoblíbenějšími jsou třeba dětmi vlastnoručně vystřižené a namalované postavičky z papíru přilepené na špejli, určené pro domácí divadélko.
Dobře je na tom i dřevěný koník s vozíkem pořízený před léty ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, následován krtečkem a několika panenkami.
Zájem o různé pohyblivé a zvuky vydávající hračky je většinou pouze krátkodobý a rychle opadá (většinou po vybití baterií).
A ta nejlepší hračka?
Ovšem, co nikdy neomrzí, je někdo živý. Ať už je to táta nebo máma, případně sourozenci a kamarádi, ti budou vždy ta nejlepší hračka. Pohyb a interakce s ostatními je nejlepší způsob rozvoje dětí.
Samozřejmě, že v určitých obdobích mají svůj význam i hračky zaměřené na to či ono, ale je to jenom něco navíc.
A že se děti nejvíc učí napodobováním toho, co vidí hlavně doma (nejčastěji u rodičů), to víme všichni.
Bohužel si to však málokdy uvědomujeme a jednáme podle toho.
Ale pokud budete s miminkem od malička cvičit a provádět různé aktivity (třeba podle našeho programu Miminko plus na webu www.miminkoplus.cz), stanete se i vy později tou nejmilejší „hračkou“.
Žádná lepší interaktivní hračka, která navíc nepotřebuje baterie (tady si nejsem úplně jistý 😉 ), neexistuje.
Nebraňte se tomu, je to i pro vaše dobro, protože v tomto životním období s malými dětmi se zasmějete nejvíc a jak známo, smích léčí a uzdravuje.
Hezký den přeje
Mgr. Miroslav Wilczek
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.