Jak vnímáme naši mysl? Většina si myslí, že my a naše mysl jsme totéž.
Pokud jsme naše mysl, nelze ji pozorovat s odstupem. Přesto je to možné, tak jak to tedy je?

Jedno z nejsilnějších pout je mezi člověkem a jeho myslí. Silně se s ní ztotožňujeme a vnímáme mysl tak, že jsme to my. Přesto můžete vypozorovat v určitých momentech, že tomu tak není.

Naučili jsme se během života, že jsme naše mysl a všechno řídíme shora.

Přesto s tímto nesouhlasím. Ano mysl je tu abychom ji využívali pro náš prospěch a je nám k dispozici, ale nejsme naše mysl.
Když mluvíme o mysli, tak ji popisujeme jako samostatný subjekt. Je naší součástí, ale nejsme to my.
Rozdělení, které to výtečně popisuje je složení člověka skrze ducha, tělo a mysl.
Sahali byste na rozpálenou plotnu stále dokola, i když víte, že vás to spálí? Vsadím se, že ne.
Tak proč tedy má člověk v hlavě neustále negativní představy, neustálé toky myšlenek na to, co není ve vašem životě zřejmě dobře a pořád dokola si omíláte vzpomínky, které vám nejsou nijak ku prospěchu, a dokonce vám většinou škodí?
Mysl je tu pro nás, a přesto se během života s myslí natolik ztotožníme, že převezme kontrolu a ovládá náš život.

Neříkám abychom nemysleli, ale abychom mysl používali, a ne aby nás ovládala.

Představte si, že jste udělali něco podle vás špatného a od doby, kdy se to stalo uběhl celý rok.
Ano najdou se i tací, kteří se vzpomínkou na rok starou událost, která nemá na jejich život už žádný vliv, trápí a jejich pocity a nálada jsou tím silně ovlivněny.
Mnohdy to bývá způsobeno tím, že má člověk o sobě představy, které ho popisují jako člověka, který by neměl dělat chyby a být ve své podstatě dokonalý. Důvodu je více.
Uvedeme si krásný příklad.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Představte si, že jste nikdy nestudovali ani se nijak nezabývali astronomií.

Poté budete vyzváni, abyste při exkurzi v místním hvězdářství pojmenovali všechny souhvězdí, které vám budou ukázány. No zřejmě to nedokážete úplně stoprocentně.
Budete se pak tím, že jste to nedokázali trápit po několik dní?
Ne nebudete, protože víte a uvědomujete si, že o tom nemáte ani páru a potřebné vědomosti jste nemohli v danou chvíli jen tak získat. Tak to pro vás nebude nijak důležité, ale může vám to dát podnět k tomu, že byste se možná chtěli dozvědět něco víc o astronomii a ke škodě to určitě nebude.
Tak že trápení s touto událostí nespojujete a na straně druhé si z ní vezmete něco kladného pro vás.
Přesto je realita naprosto opačná.
Ze všeho, i z maličkostí si děláme zbytečné starosti a nic si z dané události nevezmeme, abychom byli lepší a poučili se z ní.
Mnohokrát se jedná o události, kdy jsme měli moc zachovat se jinak, ale neudělali jsme to.
A mysl se vám snaží ukázat jaké hrozné následky to mělo.

• Poučení by z toho mohlo vzniknout, ale proč je tam ta myšlenka pořád?
• Proč mi to stále připomíná a vrací mě zpět, abych to zažíval stále dokola?
• Přece byste dobrovolně na rozpálenou plotnu opakovaně nesahali, že ne?

 Jak lze oddělenost naši mysli vypozorovat?

Zkuste si sednout, odložit mobil, vypnout televizi a zbavit se všech vzruchů.
Jen seďte se zavřenýma očima a soustřeďte se na svůj dech a ostatní smysly.
Pozorujte své myšlenky. Po nějakém čase dokážete své myšlenky pozorovat z povzdáli. Vnímat, jak plynou samovolně bez vaší asistence.
Objeví se a zase zmizí.
Občas se přistihnete, jak se vám zničehonic při pocitu štěstí vloudí do hlavy negativní myšlenka.
Vnímejte, že se objevila a nechte jí zase odejít a nenechte se jí ovládnout a nedávejte jí moc vás ovlivňovat. Po čase zjistíte, že se objevuje čím dál méně.
Mysl není obyčejná kalkulačka, ale super-počítač za miliardy. A vzorce a programy v ní nahrané jsou důležité pro její fungování.
Vy jste programátoři, kteří mají práva tyto programy změnit.
 

Nechte mysl odejít, a pak si uvědomte své smysly.

– Erwin Ingold
 

Neustálé omílání určitých myšlenek, které souvisí s vaší minulostí vám v hlavě probíhá, protože nejste s událostí minulou smíření.
Uvedu nyní několik bodů k této anomálii v naší hlavě.

1. Událost, která se stala už je minulost, pokud cítíte potřebu se s ní vypořádat v současnosti, udělejte to a neotálejte. Jinak se tím dále nezabývejte.
2. Odneste si z ní poučení, a ne omílající film, který vás příšerně nebaví.
3. Smiřte se s tím, co se stalo a soustřeďte se, abyste tvořili takové situace, které pro vás budou příjemně přijatelné na základě vašich osobních uznávaných hodnot.
4. Nevytvářejte si domněnky toho nejhoršího. Každý vnímá realitu po svém. To, co je pro vás zřejmá katastrofa, je pro jiné věc nad, kterou se se ani nepozastaví.

Stejné obavy máme i z budoucnosti.

Proto se klade silný důraz na přítomnost, protože ta má největší váhu a zobrazuje to, co je skutečné.
Přítomnost se neskládá z domněnek a obav, ale prostě je. Snažte se se svojí myslí pracovat, abyste nemuseli denně promarnit tolik času pobýváním ve své hlavě a přehrávat si příběhy minulé anebo falešné.
Sám jsem si toto začal uvědomovat a po nějaké době jsem zjistil, že mě netrápí tolik myšlenek, které mě doprovázely opravdu dlouho a posléze jsem zjistil, že i zbytečně.
Bylo mi v té chvíli o tolik lépe. Radost z maličkostí se zvýšila a byl jsem opravdu spokojenější.
Prostě jsem se s nimi smířil a nedával jim takovou moc jako dřív. A hle, nechaly mne na pokoji. A to byl opravdu krásný zážitek.

Mysl není neomylná a dokáže spoustu věcí překroutit.

Proto si od ní držte odstup a pracujte s ní k vašemu prospěchu. Je to možné díky sebekázni soustředěním se. Doporučuji také přečíst literaturu na toto téma.
Například „Jak zklidnit svou splašenou mysl“ od Andrease Knufa. Je to pouze jedna z mnoha, ale možná to bude první krok, který vás zavede na cestu ke změně.
Nelze zde popsat všechno, co ovlivňuje naši mysl a tím pádem i nás samotné, ale v souhrnu vězte, že Vaše mysl je oddělená entita, kterou máte k dispozici.
Přesto má na vás obrovský vliv, a proto je důležité ji pochopit a umět s ní pracovat.
Převezměte nad ní opět kontrolu a ukončete ten neustálý boj ve vaší hlavě.
Důležité je najít směr, odkud se na své myšlenky díváte a zda jste schopni je akceptovat.
Nenechte svou mysl mít navrch.
Dívejte se na ni shora a mějte ji pod kontrolou.
Buďte nad svou myslí.