Všichni se chceme cítit důležitě, a tak toužíme po pozitivní pozornosti druhých.

To je podle Dalea Carnegieho, autora bestselleru Jak získávat přátele a působit na lidi, jedna z našich základních potřeb.

A tak, když nám lidé pohladí naše ego a řeknou nám, jak skvělí jsme, cítíme se dobře. Toužíme po tomto dobrém pocitu jako po droze – jsme na něm závislí a hledáme ho, kdekoliv to jde.

Tak zoufale toužíme po uznání druhých, že žijeme nešťastný a omezený život, popíráme, jak hodně jsme svázaní, a neděláme věci, které chceme, protože máme strach, co si ostatní budou myslet.

Stejně jako narkomani žijí zbídačeným životem, aby dostali svou dávku, ochuzujeme naši vlastní existenci, abychom získali konstantní příděl uznání.

Droga je tak návyková, že většina lidí to nevzdá – budou dál hledat uznání, protože účinek je tak intenzivní. Ale stejně jako u drog za to musí zaplatit. Cenou za uznání je svoboda – svoboda být sám sebou.

Chcete vaši drogu nebo chcete být svobodní?

Nemůžete mít obojí. Pokud chcete tahat za své vlastní provazy, musíte se přestat vysilovat – skutečně je potřeba přestat se starat o to, co si o vás ostatní lidé myslí.

Ve skutečnosti je to stejně všechno iluze – nemůžete kontrolovat, co si jiní lidé myslí. Lidé mají vlastní agendu, mají své vlastní zátěže a nakonec se více zajímají jen sami o sebe než o vás.

Jak Carnegie napsal: ve skutečnosti na sebe myslí “ráno, v poledne a večer”.

Pokud se budeme snažit žít podle názorů druhých, postavíme náš život na tekutém písku. Každý má jiný způsob myšlení a lidé neustále mění své názory. Osoba, která se snaží uspokojit každého, nakonec skončí vyčerpaná a zřejmě neuspokojí nikoho.

Takže, jak můžeme převzít kontrolu zpět? Pokud jsme skutečně připraveni vzdát se drogy uznání a důležitosti (což většina lidí není), je jen jeden způsob, jak – vědomé se rozhodnout přestat se starat o to, co si ostatní lidé myslí.

To neznamená, že byste měli začít zacházet s ostatními špatně, šlapat po nich nebo je zneužívat. Někde jsem nedávno četl, že by svět byl hrozný, kdyby se nikdo nestaral o to, co si ostatní o nich myslí.

Ale proč? Všichni víme, co je správné a co špatné.

Už dříve jsem psal o řízení svého života prostřednictvím souboru hodnot – ne hodnotami vloženými druhými z vnějšku, ale vrozenými hodnotami, které přicházejí zevnitř.

Pokud se budeme řídit těmito hodnotami a ne podle měnících se názorů a hodnotových systémů jiných, budeme žít autentičtější, efektivnější, účelnější a šťastnější život. Budeme realističtější a úspěšnější

Zbývá jen jedna otázka – opravdu chcete být svobodní?