Tipy pro Výchovu Dětí...
15 tipů, které Vám pomohou při výchově svých dětí...
V minulém díle jsme se bavili o tom, jakým podnětům byste měli vystavovat své děti, aby se zdravě rozvíjely od velmi útlého věku.
Také jsme se věnovali tomu, co byste neměli zanedbat do věku jejich 6-ti let a zmínili jsme 3 druhy inteligence, které jsou pro dnešní spokojený a úspěšný život nezbytné…
A v dnešním díle se budeme věnovat několika dalším tipům, které Vám pomohou s výchovou Vašich dětí…
Možná by stálo za to ještě na počátku odpovědět na otázku: Proč tento a minulý díl kurzu věnujeme výchově Vašich dětí, když tento kurz je o zlepšení Vašeho vlastního života?
Podívejte se na to takhle...
Pokud některé z tipů, které jste mohli číst v minulém díle a budete číst v tomto díle kurzu uplatníte, pak budete v pozici, kdy své děti:
- budete rozvíjet vícero způsoby,
- budete se k nim lépe chovat a
- tak je připravíte na lepší život.
A není snad největší odměnou rodiče (nebo Vás, kteří se rodiči s velkou pravděpodobností v několika příštích letech stanete), když se vlastním dětem daří lépe, než rodičům samotným?
Navíc: Pokud budete své děti vychovávat tak, že s nimi budete mít skvělý vztah založený na vzájemné důvěře, pak s nimi v období dospívání budete mít mnohem méně starostí, než má většina ostatních rodičů…
A také to bude mít pozitivní vliv na celou naši společnost, protože naše děti jsou přesně ti lidé, kteří budou udávat směr země v průběhu příštích 20-30 let.
Takže je to skutečně důležité…
Podívejme se tedy na další tipy jak své děti můžete vychovávat...
1] Vytvořte si důvěrný a láskyplný vztah...
Základním zdrojem pocitu bezpečí a lásky je pro každé dítě důvěrný vztah, jehož jednotkou je s trochou nadsázky „jakýkoli akt upřímného uznání“.
To znamená: pohlazení po vlasech, po spáncích, po zádech, úsměv, vlídný dotek, objetí, poděkování, upřímné uznání, objetí, pohled z očí do očí, doprovázený vlídným tónem hlasu, dotek nos na nos, tulení…
Hádejte po čem téměř ze všeho nejvíce touží dospělí?
Po upřímném uznání – což je právě pozůstatek nedostatku uznání v dětství. A tak s tím začněte už u malých dětí a tato potřeba v dospělosti nebudete tak tristní.
Naší základní potřebou je pocit bezpečí a lásky a naše nejzákladnější podstata touží být sycena pozorností, pohlazením a vlídností.
Studie potvrdily, že zdravé vztahy s dostatkem láskyplné péče a pocitem bezpečí jsou klíčovými předpoklady pro náš zdravý vývoj a spokojený život.
Pokud ona vazba mezi mámou (a také tátou) a dítětem nevznikne, může to psychiku dítěte – zejména však emoční část – celoživotně a nevratně poškodit a tento nedostatek se s dítětem ponese celý jeho život…
Toto uznání by však nemělo záviset na dodržování nějakých pravidel, ani by dítě nemělo vyžadovat rodičovský souhlas se vším, co říká, cítí, dělá nebo co si myslí.
Abychom ho už předem zbavili této potřeby, je dobré dávat dítěti své uznání najevo hned od začátku.
Pokud totiž dítě vyroste s pocitem, že nemůže zastávat žádný názor nebo dělat cokoli, aniž napřed získá svolení rodičů, dá se říci, že neurotická semínka pochybností o vlastní osobě už zakořenila a vychovali jsme tak jednoho dalšího nesamostatného jedince, který se bude horko těžkoprotloukat životem…
2] Oceňujte a chvalte...
Každý z nás rád slyší a dokonce potřebuje pochvalu.
Pokud ji neslyšíme dlouho, začneme mít časem pocit, že jsme k ničemu. O dětech to platí dvojnásobně.
Snažte se proto dítě i “přistihnout” při něčem, co se mu povede a za co jej můžete pochválit.
Snažte se na něm najít něco, v čem je dobré, co je na něm milé nebo hezké.
Říká se tomu „lovec dobra“ – myslíme tím upřímnou snahu vidět na lidech okolo sebe (a na dětech obzvlášť) především a právě to dobré.
A až to najdete, nezapomeňte jim to říct pěkně nahlas a případně před nastoupenou jednotkou – rodina, blízcí přátelé…
3] Hlaďte, hlaďte a hlaďte...
Každé dítě do šesti let potřebuje opravdu veliký pytel pohlazení.
Kdo jej nedostane, bude jej celý život hledat v náhradních situacích – v práci, u partnera, u vlastních dětí, u přátel…
Každý z nás potřebuje alespoň jedno pohlazení denně – jinak je nám smutno a těžko.
Dlouhodobý nedostatek pohlazení může vést – a také zpravidla vede – až k fyzickému onemocnění.
U člověka, který nebyl dostatečně slovně a fyzicky „nahlazen“, se později mohou projevovat tyto věci:
- nemá rád vlastní tělo nebo je s ním dlouhodobě (a neoprávněně) nespokojen,
- může docházet k nadměrnému pocení a vylučování nepříjemného zápachu,
- zvýšenému maštění vlasů,
- zvýšenému výskytu různých alergií, vyrážek.
To jsou projevy „nenahlazeného“ fyzického těla.
A takový člověk to o sobě samozřejmě ví (výše 4 uvedené body a problémy), takže navíc má obrovské problémy ve vztazích po celý život, z čehož často plynou frustrace nebo časté pocity neštěstí…
A to pro své děti přece nechcete, že ne? Proto hlaďte…
4] Kouzlo 10-ti minut...
Každý z nás se potřebuje cítit určitým způsobem důležitý.
Pro své děti uděláte nejlépe, pokud jim dáte každý den alespoň na 10 minut (nebo více) pocit: “Jsem tu pro tebe. Mluv. Zajímáš mě“.
Říká se tomu kouzelných 10 minut, ve kterých se nevěnujete ničemu jinému.
A i když budete mít období, kdy budete maximálně přetížení, i když budete mít pocit, že je toho na Vás opravdu moc, postarejte se o to, aby Vaše dítě mělo alespoň těch 10 minut denně pocit, že je tím nejdůležitějším na světě.
5] Podporujte samostatnost
Ať už se jedná o hraní, jídlo, spaní nebo o navazování přátelství, vysílá rodina k dětem jen málo signálů, které by v nich podporovaly samostatnost.
Místo aby dětem rodiče pomáhali samostatně myslet, postavit se na vlastní nohy, získat svou vlastní identitu, řešit si své vlastní problémy a budovat si tak svou vlastní sebedůvěru na každém malém problému, se kterým se setkají, mají někteří rodiče ve zvyku umetat až příliš mnoho cestiček.
Maminka/tatínek se tak stávají nejvyšším sudím, policistou, který rozhání rvačky a kterému si dítě může postěžovat, když mu někdo ubližuje.
Je v pořádku být nápomocný, ale pomáhejte a povzbuzujte své děti tak, aby rostly, aby se stávaly silnější, ne abyste se Vy stali jejich berličkou.
To je nejlepší pomoc, kterou jim můžete do života dát…
6] Nechejte děti rozhodovat - a za svá rozhodnutí by měly nést následky.
Vlastní zkušenost je často mnohem lepší, než když jim jen stále říkáte, co je dobré nebo špatné.
Pokud dětem jen říkáte, co mají dělat, zvyknou si, že nemusí myslet a vychováváte zase jen jedince, který bude celý život odkázán na to, že mu někdo bude muset říkat, co má dělat, a takto se život bez hranic nedá vybudovat.
Také pamatujte na to, že když se děti rozhodnou špatně, řekněte jim, že je stejně milujete, že tyto dvě věci spolu nesouvisí.
Tak je připravujete na to, že se potřebují naučit nést odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí, ale nebudou mít strach se rozhodovat, protože jejich největším strachem nebude “co si o mně lidé pomyslí, když se rozhodnut špatně…”
Není dobré děti na cestu životem připravit tak, že jsou přesvědčeny, že se na všechno musí nejdříve ptát rodičů (jejichž roli posléze převezme někdo jiný – nadřízený, učitel, partner, stát…) dokonce i na to, co chtějí nebo nechtějí ony samotné.
7] Chovejte se k dětem jako k dospělým...
Dítě už v brzkém věku dokáže porozumět spoustě věcem.
A i když Vám možná neodpoví, protože ještě nedokáže mluvit nebo formulovat myšlenky jako Vy, stejně byste si měli dát tu práci a snažit se vždy vysvětlit, proč děláte to, co děláte a jak se chováte…
Například vysvětlit také svému dítěti to, že jdete na určitou dobu někam a že se vrátíte tehdy a tehdy a prozatím, že ono zůstane doma a bude jej hlídat babička…
Neutíkejte, když se zrovna dítě nedívá, otřesete jeho důvěrou ve Vás a poškodíte vzájemný vztah.
Chovejte se k dětem jako k rovnocenným myslícím bytostem.
Brzy zjistíte, že takové skutečně jsou a budete na ně hrdí, jak jsou skvělé…
8] Nenechejte je utápět se v roli oběti...
Kdykoliv se dítě začne chovat jako oběť a ten “zlý” svět venku mu ubližuje, pomozte mu, aby se přes tento pocit přeneslo.
- Povzbuďte jej. Řekněte mu, že to zvládne, že mu věříte.
- Myslete to vážně, dívejte se mu upřímně do očí.
- Řekněte svému dítěti, že je úžasný, že je jedinečný, že zvládne všechno, co se rozhodne zvládnout a že jej milujete.
A také mu vysvětlete, že si nepotřebuje osvojit chování oběti – o tom proč už jsme psali v minulých dílech, vraťte se k tomu, pokud potřebujete.
9] Nastavte jasné hranice...
Dítě potřebuje jasné hranice – nenechte dítě růst jak dříví v lese…
Je dobré dát svobodu a volnost, ale také je nutné dát dítěti určité limity, aby se mohlo zdravě rozvíjet – dítě potřebuje jasná a srozumitelná pravidla.
Kde je jasná hranice, za kterou už dítě nesmí? Víte kdy a hlavně proč zakazujeme?
Zákaz je nápis: dál se nesmí.
Je to hranice – mantinel, který dítě potřebuje, aby se mohlo cítit bezpečně.
Bez nastavených mantinelů se dítě bude cítit nepříjemně a nejistě. Udržet mantinely nám pomůže hlavně důslednost a vlídná neústupnost.
Znáte tři situace, kdy zakazujeme?
- dítě ubližuje sobě,
- dítě ubližuje někomu jinému,
- dítě něco poškozuje.
Malý “capart” ovšem potřebuje jednu místnost, kde přiměřeně ničit může
.
A přitom všem bude vědět, že někde nablízku je člověk, který jej opatruje, má o něj starost, snaží se mu porozumět – má jej bezpodmínečně rád.
Že je prostě akceptovanou součástí přirozeného světa.
Záleží opravdu jen na nás, jestli slůvka „ne“ a „proč“ bude doprovázet unavený, otrávený a ubíjející stereotyp, nebo trpělivá (a často náročná) radost ze společného objevování.
10] Nastavené hranice dodržujte...
Děti by měly cítit, že existují hranice a limity, která představují dobré způsoby.
Ale zároveň byste měli stále na paměti, že potřebujete zařídit, aby si dítě uvědomilo, že jej milujete bez ohledu na cokoliv.
Žádná podmíněná láska. Že to, co se stalo nebo udělalo, nebude mít žádný vliv na vztah mezi Vámi.
Že si jej vážíte, že respektujete jeho jedinečnost, ale také existují nějaké hranic.
Někdy je potřeba děti usměrnit, o tom žádného sporu, ale měli byste to udělat tak, aby si vždy byly vědomy toho, že sice přestoupili pomyslnou čáru, ale nemá to vůbec nic společného s tím, že je stále bezmezně milujete.
11] Snažte se vyhnout zbytečně přebujelým emocím...
Vy jste dospěli, Vy byste měli být uvědomělí.
Kdykoliv dojde k překročení dané hranice, zůstaňte co možná nejvíce v klidu, nenechejte se rozhodit.
Nepotřebujete svou sílu dávat najevo tím, že začněte křičet a vynucovat si tím autoritu. Nepotřebujete zastrašovat.
Buďte přirozenou autoritou a pokud možno co nejvíce vynechejte emoce.
Chápu, že je to někdy dost složité, ale pamatujte, že cvik dělá Mistra :).
Ještě jednou – cílem je být spíše neústupný, než nejstrašnější a nejhlučnější…
12] Nehádejte se před dítětem...
Když se například rodiče hádají před tříletým dítětem a tvrdí, že „ono“ tomu stejně nerozumí, protože je ještě malé, pak to není nic jiného, než bohapustý a hloupý výmysl z nevědomosti…
To „malé“ dítě totiž všechno slyší, vnímá, cítí a může tím také velmi trpět nebo jej to může reálně zraňovat.
Jenže je tak malé, že to třeba ještě nedokáže vyjádřit takovým způsobem, kterým bychom tomu my “dospěláci” byli schopni porozumět…
13] Omezte televizi na minimum...
Pokud se má vůbec dítě na něco dívat, ať jsou to jen pohádky, jinak se už takhle brzy dostane do kontaktu s vraždami a násilím, které do jeho světa nepatří (a vlastně neměly by patřit ani do Vašeho života, pokud chcete být šťastní).
Také se zkuste podívat po pohádkách, které nezobrazují, že ti zlí a škaredí, jsou zároveň ti, kteří jsou bohatí, nebo že upřímní a uctiví jsou pouze chudí a být chudý je ctnost…
To totiž není tak docela pravda.
Pravda – takových pohádek moc nebude, ale hledejte, usnadníte tak svým dětem to, že se nebudou muset tohoto zakořeněného nesmyslu v dospělosti zbavovat a nebudou tak mít problémy s přijímáním a vyděláváním peněz, tak jak jej má většina lidí…
14] Dávejte dítěti jistotu...
Každé dítě potřebuje mít hlavně jistotu, že i kdyby se třeba celý svět stavěl na hlavu, tak Vy jste jistota, na kterou se bude moci kdykoliv spolehnout.
Pokud ten pocit pomůžete dítěti dát, uděláte rozhodující krok k jeho spokojenému životu…
15] Buďte správným příkladem...
Začněte u sebe – není smyslem, abyste kázali vodu a sami pili víno – měli byste být příkladem mistrovského růstu a rozvoje sama sebe.
Začněte třeba dnes…
PAMATUJTE: Vaše děti nejsou Vaše děti. Jsou to synové a dcery touhy Života po životě.
Přicházejí skrze Vás, ale ne z Vás, a přestože jsou u Vás, nepatří Vám, nejsou Vaším majetkem – nechovejte se tak k nim…
Chcete ještě další informace? Pak si přečtěte následující odkazy:
- Past závislosti při výchově dětí v rodině
- Jako děti jste chtěli myslet samostatně, spoléhat se sami na sebe.
- Vychováváte doma vítěze, skoro-vítěze, nebo poraženého?
Brzy na viděnou v dalším díle, kde se pobavíme o pozitivních a negativních prohlášení…
Jestliže nemáte přístup ke všem dílům kurzu Risorgimento Challenge, registrujte se.
Konzultant, Kouč, Mentor
Pomáhám lidem. Získat svobodu, vydělávat více peněz a dosáhnout život, jaký skutečně chtějí žít – plnohodnotný život bez hranic a omezení…
Skrze konzultace, koučování, mentoring.
Nebo rozjet podnikání od nuly na platformě pro podnikání, zažít vzestup jako podnikatel s následnou možností zhodnotit zajímavě vydělané prostředky.