Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 

Na jednom internetovém portále jsem objevil naskenovanou slohovou práci, jejímž autorem je Kamil:



Až se dosyta nasmějete, odmyslete si možnost, že celá ta slohovka může být kachna, a poslyšte zbytek příběhu. Pod článkem se začaly hromadit komentáře. Všechny spojovalo jedno – byly plné posměchu. Namátkou vybírám:

- Nějaký Kamil nakoupil zvonkáč a nějaký repráky, odborně zamontoval a teď má radost jak ve vesnici nemá konkurenci v tom, jak mu to bubnuje. To snad mluví za vše... [Luky]

 - Ale pokud tento audio borec dělá všechno jako píše slohovky, tak nás pán bůh ochraňuj [Mejra]

 - Je to machr!Néééé fakt.hhh Už fakt nemůžu.... Po dlouhý době mám zas dobrou nááladu.... super Jen tak dál chlapče.Ve výzkumáku hledaj odborníky.Držim pěsti!!!Zase budem v něčem první v Evropě...... [Srsen]

Když jsem četl pohrdavé komentáře, váhal jsem, co si o jejich autorech mám myslet… Po nějaké chvíli mi došlo, že vlastně vůbec nic. Protože oni sice čtou totéž, co já, ale vnímají něco úplně jiného. Ono také je se čemu zasmát, když si představíte kluky ze vsi, jak „tuní škodárnu“, a navíc je to podpořeno jiskrným pravopisem.

Já jsem – když jsem se tou představou pobavil taky – však spatřil ještě něco jiného. Uviděl jsem člověka, který napsal svůj osobní příběh. Člověka, který si něco vysnil, a ze svého snu udělal cíl. A pak se sebral, a ten cíl jednoduše uskutečnil.

Posměváčci možná pohrdavě zkřiví rty a prohodí: „To je toho.“
Aťsi. Je vůbec možné hodnotit kvalitu a „velikost“ cílů druhých lidí? Jak chcete porovnat výkony dvou atletů, z nichž jeden dostal do vínku talent a skvělé předpoklady, a druhý se narodil s jednou nohou o pět centimetrů kratší? Nezáleží na tom, kolik lidí zdolalo Matterhorn před námi – prostě tam byli dřív.
Ne: To jediné, na čem doopravdy záleží, je, zda do svého snu dáváme všechno.  Jediné, na čem záleží, je, zda ze sebe vydáváme to nejlepší. Kdo tedy může hodnotit kvalitu Kamilova úsilí a jeho výsledek? Jen Kamil sám.  Svoboda a zodpovědnost v kostce.

Nyní mě naplňuje jediná emoce: Obdiv. Uvědomil jsem si, jaký je Kamil sekáč. Vždyť kolik lidí je schopných takhle nekompromisně jít za svým? Kolik lidí si v klidu hraje svoji hru, aniž by se staralo o okolí? Z každého řádku Kamilova textu na mě přímo čiší jeho nadšení pro věc.
Je jako nebroušený diamant – jeho postoj je skvělým základem, a k dokonalosti potřebuje ještě vybrousit dovednostmi a zkušenostmi. Přeji mu, aby našel zručného kameníka, který z jeho potenciálu dokáže vytěžit maximum. Zasloužil by si to.

Doufám jen, že Kamil nezůstane u jednoho splněného snu a najde si další. Doufám pro něj i pro celý svět. Splněných snů není nikdy dost.

Ondřej Cingl

Pokud se Vám článek líbil, pak

Diskutujte: Chci bejt aspoň z poloviny takhle tvrdej!

nebo diskutujte na Facebooku: