Jaká je obvyklá představa o řadových pracovnících provozoven rychlého občerstvení?
Obvykle studenti–brigádníci v kombinaci s lidmi, kteří se nedokázali vyšvihnout na kvalifikovanější pozice, nepříliš motivovaní. Podávají výkon v úrovni nezbytného minima, leč sotva lze očekávat něco navíc.
Ano, i já jsem ve vleku těchto předsudků. A jako už mnohokrát jsem dostal příležitost poznat, že předsudky jsou jen iluzemi. Ale snad ještě nikdy mi tuto příležitost nikdo nenaservíroval tak příjemně.
Zapojil jsem se do fronty před výdejním pultem a pozoroval pracovníky rychlého občerstvení. Měl jsem dost času, objednávky vyřizovala trojice mladých lidí a před každou z pokladen stáli tři čtyři zákazníci. Obchodní centrum plné lidí při pátečním podvečeru – měli vskutku napilno. Většina z nich podle toho také vypadala, v jejich tvářích jsem četl únavu a chuť být nejradši někde úplně jinde.
Až jsem pohlédl na mladíka, který obsluhoval zákazníky ve vedlejší frontě. Myslím, že na jmenovce měl napsáno Filip.
Způsobil mi malý šok, ovšem v tom nejpříjemnějším slova smyslu! Na své zákazníky se usmíval, při vyřizování objednávek neudělal ani jeden zbytečný pohyb a při zadávání pokynů kolegům je dokonce poprosil. Při tom všem shonu ještě stačil podat ubrousky a brčka holčičkám, které si je předtím zapomněly vzít, a to aniž by tím nutil čekat zákazníky ve své frontě.
Džentlmen stojící přede mnou měl na tamější poměry složitá přání. Filip ani na vteřinu nezaváhal, naopak se ujistil, že všemu správně porozuměl, a ještě svému zákazníkovi poradil, jak nejlépe zkombinovat poptávané pokrmy v rámci různých menu, aby ušetřil. Jedním slovem, byl to koncert!
Tato náročnější objednávka samozřejmě způsobila určité zdržení, a mezitím se vedlejší fronta pohnula. Mě ovšem ani nenapadlo, že bych mohl postoupit rychleji. Filipův výkon mě natolik fascinoval, že jsem si přál být obsloužen právě a jenom od něj.
Není se co divit, že ten den jsem dal snad největší spropitné ve fast-foodu za celý svůj život. Ale to největší uznání jsem vyjádřil jinak. Poradil jsem mu: „Jděte prodávat něco většího.“
Někteří se možná ušklíbnou: Co je těžké na tom dosáhnout „mistrovství“ při vydávání sendvičů?
A budou mít pravdu – Nic. Jde spíše o sadu jednoduchých procesů, které si zvládne osvojit (téměř) každý.
Rozdíl mezi „každým“ a Filipem je obtížně popsatelný slovy, ale přesto byl znát na první pohled. Jeho práce totiž měla jiskru. Bylo vidět, že mu dělá radost uspokojit zákazníka. Do své práce se položil a byl tam, prožíval ji.
Nevěřím, že Filip ve své současné práci zůstane příliš dlouho. Myslím, že má namířeno do úplně jiné ligy. A závidím jeho budoucímu zaměstnavateli. Gratuluji jeho obchodním partnerům.
Ten člověk už totiž ví, jak chutná onen pocit. Ví, jaké to je, když dělá věci skvěle. A ať už bude dělat v životě cokoli, bude ten pocit chtít zažít znovu.
To je postoj mistra.
K článku můžete diskutovat ZDE.
OD našeho ČTENÁŘE
"Ďakujem a oceňujem nasmerovanie na Vašich stránkách.
Už som kontaktovala Alicu, jej články ma zaujímaju. Sebeláska a radosť z vlastného tela je môj cieľ. OKREM INÉHO :) Čítam dosť aj Pepu Koprivu a jeho youtube príspevky.
S láskou a prianím krásneho dňa." -- Henrieta
Dotaz / Poptávka
Máte dotaz / Chcete poptat služby tohoto Průvodce?
Stáhněte si 21 tipů jak zvýšit své sebevědomí
21 tipů jak zvýšit své sebevědomí.
Co si o eBooku myslíte?
Dobrý den, četla jsem váš eBook "Napumpujte své sebevědomí" a jsem z něj velmi nadšená a poslala jsem ho také svým známým. -- Dita Rejlková
















