Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

Ke svobodě jako k té nejvyšší vnitřní hodnotě, se při koučovacích sezeních s koučovanými dostáváme poměrně často. Proč je pro nás tak důležitá a co přesně to ta svoboda vlastně je?

Žijeme v zemi a v čase neomezených možností. Tytam jsou doby nevolnictví, otrokářství, poddanství… Když se to tak vezme, můžeme si dělat, co se nám zlíbí a líbí. Nemyslíte? A přesto pro nás může být svoboda velikým otazníkem. Mám totiž na mysli tu naší vnitřní svobodu, tu dámu, která sídlí v naší hlavě. Protože o tu jde především…

Někdy se totiž zdá, že čím více svobody máme, tím je těžší se s ní vypořádat. Svobodná volba… Tolik toužíme po tom, abychom si mohli vybírat, svobodně se rozhodovat (je to pro nás podvědomě bytostně důležité) – a když to přijde, ejhle, jsme v rozpacích, váháme nebo jsme dokonce možností naší svobodné volby natolik zaskočeni, že nejsme schopni dělat nic... Je přeci tak jednoduché, když nám někdo řekne, co máme dělat, když nám stanoví, kdy máme přijít do práce, jak dlouho tam máme být a co tam máme dělat. Je tak jednoduché na toho, kdo nám říká, co máme dělat, v duchu či nahlas nadávat a potajmu snít někde ve skrytu duše svůj velký sen o svobodě: „To by bylo krásné, kdybych si mohl dělat, co bych chtěl…“ a tenhle a onen mi můj sen kazí… Ale nedej bože, aby se ten krásný sen naplnil! Mohli bychom být v koncích, protože bychom se museli sami za sebe ROZHODNOUT, co chceme a budeme dělat, co nás baví a těší a čemu se chceme věnovat a co nám přinese obživu. A nejen, že bychom se museli rozhodnout, my bychom to také museli začít dělat – konat, tvořit, způsobit, aby se věci staly. Zní vám to povědomě?