Můj „detoxikační“ příběh

 Někdy okolo padesátky jsem začal pomalu zjišťovat, že můj životní elán přes všechny mé zájmy o zdravý životní styl již není takový, jako v pětatřiceti.

Ani ty mé klouby už nejsou, co bývaly. Ne, že by mne odmítaly nosit, to ne, ale když jsem ušel třeba 15 kilometrů, tak jsem cítil, že je mám. „Nu, mám už nějaké roky“, říkal jsem si a bral jsem to jako normální.

Takhle to pociťují skoro všichni, že?

Jednoho krásného dne jsem se potkal se svou kamarádkou Magdou a ta mi s nadšením vyprávěla o disciplíně, které se začala před časem věnovat a pochvalovala si, že se jí to daří.

Jednalo se řízenou a kontrolovanou detoxikaci podle MUDr. Josefa Jonáše, známého celostního terapeuta, jehož knížky jsem hltal už někdy okolo pětatřicítky.

Proč řízená a kontrolovaná: Řízená proto, že se nedetoxikuje naslepo, ale předem se stanoví, co a od čeho je třeba detoxikovat. Například játra od těžkých kovů. A v rámci možností se určí nejvhodnější prostředek. Kontrolovaná proto, že po každém kroku se kontroluje, co se povedlo a co ještě ne.

A slovo dalo slovo a za několik dnů jsem šel za Magdou tuto metodu vyzkoušet. Magda mne proměřila na svém přístroji zvaném Salvia. Výsledkem měření byl soupis orgánů a tělesných systémů, které mi nefungovaly optimálně, a pak několik záležitostí, které negativně ovlivňovaly moji psychiku. A to borelie a boreliové toxiny, pesticidy, těžké kovy a velká emocionální zátěž.