Čas – jedna z nejvyšších hodnot

Čas hraje v našem životě velkou roli. Čas je dán každému z nás k dispozici, záleží na každém nás, jak ho využije.

Čas je investice, kterou můžeme promrhat nebo ji vložit do velkých věcí.

Jedno staré přísloví říká, že cvik dělá mistra. K tomu však je zapotřebí čas. Mnoho lidí marní čas tím, že si vyčítá chyby, které je přivedly do situace a okolností, kam nechtěli. Tím pouze marní čas a síly, a obojí by přitom mohli věnovat na něco jiného.

Není třeba dodávat, že si tím snižují sebevědomí a ztrpčují si tak zbytečně život. Přítomný okamžik utváří naši budoucnost, to, jak využijeme přítomný čas, nás povede ke šťastné nebo k nešťastné budoucnosti. Nemáme neomezenou délku času k vytváření vlastní budoucnosti, pokud čas promrháme, jednoho dne může být pozdě.

Čas jako dar

Dar nejsou pouze peníze nebo věci. Darovat můžeme i čas tím, že někomu pomůžeme, vytvoříme něco užitečného, nebo budeme někomu naslouchat.

Dát někomu čas, udělat pro někoho něco zadarmo, pomoci mu nebo mu naslouchat, naplňuje dárce, dává mu radost i smysl života a zušlechťuje ho. Tento čas není promrhaný.

Dnešní době vládne spěch, není čas na nic, „nemám čas“, je jednou z nejpoužívanějších vět. Výsledkem je, že mnoho lidí je osamocených uprostřed davu. Člověk může být osamocený i ve vlastní rodině, kde se členové rodiny pouze míjejí a řeknou si pouze pár frází.

Nikdo nemá na nikoho čas a každý je sám se svými problémy, starostmi i radostmi a to vede k pocitu osamocení.

Každý vztah potřebuje čas, jestliže jeden na druhého nemá čas, rozpadne se i ten nejpevnější vztah a vymizí i ta nejsilnější láska, o které se zdá, že bude trvat věčně.

Čas jako investice

Čas je třeba využít také ke vzdělání, osobnímu rozvoji. Aby někdo mohl dávat čas, tj. sám sebe, musí být nejprve naplněn. Člověk, který se stále rozdává, žije jen pro druhé a na sebe mu nezbývá čas, je podobný řidiči, který nemá čas se zastavit u benzínové pumpy pro benzín.

Tuto chybu dělá hodně lidí pracujících v pomáhajících profesích, např. ošetřovatelky, zdravotní sestry, psychologové, aj. Po určité době, která je u každého jiná, dochází u těchto lidí k syndromu vyhoření. Kromě toho se tito obětaví lidé stávají snadnou kořistí manipulátorů, kteří dokáží z této vlastnosti obratně kořistit.

Jsme tu sice pro druhé, ale nejsme oběti druhých, máme žít svůj vlastní život, ne život druhých. Svoboda pomáhá člověku dosáhnout harmonie mezi tím být tu druhé a mezi tím žít svůj vlastní život. Svoboda vede člověka k radosti z maličkostí, ke štěstí.

Je třeba se umět zastavit, ztišit, relaxovat, meditovat, udělat si na to čas. Je třeba si také udělat čas na věnovaní se sobě, svým zájmům a také svému zdraví, kam patří i dostatek spánku a odpočinku. Pokud nebudeme mít zdraví, budeme mít sice spoustu času, ale nebudeme ho moci využít.

Zloději času

Přílišná obětavost, snaha každému vyhovět je záludný zloděj času,

který se skrývá pod maskou konání dobra. V tomto směru hodně chybují ženy, když chtějí každému vyhovět, v práci, doma. A na sebe už jim nezbývá čas.

Je mnoho žen, které svůj volný čas tráví péčí o domácnost a myšlenka, že by měly jít např. na koncert, do divadla nebo na jinou kulturní akci, nechat si udělat masáž, dopřát si procházku přírodou, posezení v čajovně, aj. anebo si jen sedět u kávy, dívat se na oblíbené video nebo si číst, je přivádí k výčitkám, že jsou sobecké, že kradou čas vlastní rodině.

Tyto ženy chtějí stále někomu vyhovět, tráví čas zjišťováním, co si o nich myslí druzí, snahou být lepšími, dokonalejšími, zavděčit se. Neváhají proto obětovat čas držením různých pochybných jednorázových redukčních diet, počítáním kalorií, vyčítáním si jídla, a mučením těla ve fitness centrech, posilovnách, kde dřou do naprostého vyčerpání a stěží dojdou domů.

Není třeba dodávat, že tudy cesta ke štíhlé linii nevede. Místo toho, aby investovaly svůj čas do zdraví a štěstí, investují ho do toho, aby si ničily zdraví a dělaly si ze života peklo. Dobrovolně se svým jednáním zbavují svobody a tím i štěstí a radosti, bez svobody není štěstí ani radost.

Dalším zlodějem času je nízké sebevědomí,

lidé s nízkým sebevědomím žízní po chvále a uznání druhých a chtějí se jim zavděčit. Tito lidé také marní čas vyčítáním si chyb, kterých se v minulosti dopustili a nářky nad tím, že druzí se mají lépe.

Zní to paradoxně,

jedním ze zlodějů času je spěch.

Spěch je nemilosrdný tyran, který člověka žene a ustavičně mu připomíná, co vše musí stihnout. Jsou lidé, kterým se podaří vyhovět tomuto tyranovi, ale trpí tím vztahy. Najednou zjistí, že se jim odcizili členové rodiny i přátelé, protože na ně neměli čas. Je trpké zjistit, že z pevných rodinných svazků zbyly jen střepy.

Známým zlodějem času je strach.

Strach má mnoho podob a rafinované masky, často se skrývá za maskou pokory, opatrnosti, rozvahy. Někdo je váhavý, spoustu času stráví přešlapováním na místě a strachem co se stane, když si zvolí tu či onu cestu.

Čas utíká a nakonec dotyčný zjistí, že nedošel ani ke štěstí ani k úspěchu a ke svobodě, ale že mnoho času strávil přešlapováním na místě svázaný strachem a obavami. Strach dokáže člověka ochromit a tím ho připravit o cenný čas.

Lenost, stejně jako zbabělost je jedna z podob strachu, strachu že člověk něco pokazí, že se špatně rozhodne, a tak nechává plynout čas, aniž by ho zužitkoval pro sebe i pro druhé. Někteří z těchto lidí stále odkládají svá rozhodnutí na „zítra“, zítra začnu hubnout, zítra se začnu učit angličtinu, zítra…

A přítomný čas promarní sněním o zítřku, aniž by něco udělali.

Pro správné využití času je potřeba mít nejen rozum a prozíravost, ale i odvahu, mít cíl, znát cestu k němu a také vytrvalost. Je třeba být podobný sportovcům, kteří svůj čas využívají k tvrdému tréninku, nedbají překážek, vytrvají a úspěch i štěstí a s ním i radost se časem dostaví. Čas je investice do budoucnosti, jak budeme využívat čas v přítomnosti, taková bude naše budoucnost.

Autorka: Evžena Janovská

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář