Důležitost empatie

Empatie je jedním z nejdůležitějších aspektů tvorby harmonických vztahů, snižuje stres a zlepšuje emocionální uvědomění – ale někdy bývá komplikovaná. Považuji se za poměrně empatického, ale s určitými lidmi (zvláště těmi, která nemám rád nebo se kterými nesouhlasím, a také někdy sám se sebou) a v určitých situacích je moje přirozená schopnost a přání vcítit se na minimu či dokonce téměř neexistující.

Také pozoruji, že když mám pochopení pro ostatní i pro sebe, mám pocit klidu, souznění a perspektivy, která se mi líbí. A pokud v určitém vztahu, situaci, či ve vztahu k sobě samému pochopení chybí, často zažívám stres, odloučení a negativitu. Připadá vám to povědomé?

Co vlastně je empatie?

Empatie není sympatie (neboli soucit). Pokud jsme k někomu soucitní, často to znamená, že někoho litujeme, ale zachováváme si odstup (fyzicky, mentálně a emocionálně) od jejich pocitů a zážitků. Empatie je pocit, že můžeme skutečně pochopit, spojit se, nebo si představit hloubku emocionálního stavu nebo situaci, v níž se druhá osoba nachází. Naznačuje to soucítit s člověkem místo toho litovat jej. A v některých případech, že ten „člověk“ jsme ve skutečnosti my sami.

Empatie je překlad německého termínu Einfühlung, který znamená „cítit se s někým za jedno.“ To naznačuje, že se sdílíme jeho náklad, nebo že „si obujeme boty toho druhého“, abychom porozuměli jeho úhlu pohledu.

Co nám brání projevovat empatii?

Existuje spousta věcí, které se nám staví do cesty, abychom nevyužívali a nemohli zažít sílu empatie. Zde jsou tři hlavní, jsou dokonce vzájemně propojeny:

– Pocit ohrožení

Když se cítíme ohroženi jinou osobou nebo konkrétní situaci, je často obtížné se vcítit. Z hlediska přežití to dává smysl (tj. pokud se nám někdo snaží ublížit, chceme chránit sami sebe, spíše než mít soucit a pochopení vůči agresorovi). Nicméně, často se cítíme „ohrožení“ na základě našich vlastních obav, projekcí a minulých zkušeností – ne toho, co ​​se skutečně děje v daném okamžiku nebo v určitém vztahu či situaci. Zda je hrozba je „skutečná“ nebo „představovaná,“ když se cítíme jakkoli ohroženi, častokrát to vyřadí z provozu naši schopnost pociťovat empatii.

– Přehnaná kritičnost

Rozhodování je součástí života, my všichni musíme dělat spoustu posuzování a rozhodnutí na denní bázi (co si vezmeme na sebe, co budeme jíst, kde budeme sedět, na co se budeme dívat / poslouchat / číst, co řekneme, a tak dále). Utváření hodnotícího posudku (relativní umístění naší schopnosti rozlišovat) je důležité, abychom mohli žít zdravý život. Nicméně přehnaná kritičnost je něco úplně jiného. Když jsme přehnaně kritičtí, rozhodujeme se, že my máme „pravdu“ a někdo jiný se „mýlí“. Takové jednání zraňuje nás i ostatní a navíc nám neumožňuje vidět alternativní možnosti. Žijeme v kultuře, která je posedlá přehnanou kritičností. A mnozí z nás, včetně mě, jsou vysoce kvalifikovaní v tomto destruktivním a škodlivém „umění“. Když jsme přehnaně kritičtí vůči jiné osobě, skupině osob, nebo situaci, výrazně to snižuje naši schopnost být empatický.

– StrachEmpatie zažene strach

Kořen tohoto všeho je náš strach. Pocit ohrožení je o strachu. Přehnaná kritičnost je o strachu. A všechno to, že necítíme, neprožíváme, nebo vyjadřujeme empatii, je také o strachu. Na strachu není nic špatného, je to přirozená lidská emoce – což má ve skutečnosti mnoho pozitivních aspektů, pokud jsme ochotni se k němu přiznat, mít jej, vyjádřit jej, a posunout se přes to. Strach šetří naše životy a neustále nás chrání před problémy. Nicméně, problém se strachem je to, že jej popíráme a zároveň jsme jím tajně posedlí, a zároveň náš nedostatek odpovědnosti. Považujeme věci, lidi nebo situace za „děsivé“, když ve skutečnosti v životě není nic, co je ve své podstatě „děsivé“. Existuje spousta věcí, osob a situací, které v nás způsobují strach – avšak my svádíme vinu na „ně“ místo toho, abychom si přiznali, že strach pochází zevnitř nás. Když se necháme motivovat strachem – což často vede k tomu, že se bráníme proti „hrozbám“, jsme přehnaně kritičtí, a tak dále – je obtížné, ne-li nemožné, získat přístup k síle empatie.

Kde ve svém životě a vztazích můžete vidět, že pocit ohrožení, přehnaná kritičnost, a zažívání strachu vám znemožňuje být empatičtí? Čím více jste ochotni se na to zaměřit, uznat to, přiznat se a převzít odpovědnost (a být přitom sami se sebou soucitní), tím více budete mít možnost rozšířit své kapacity pro empatii.

Jak se stát empatičtějšími

Existuje spousta věcí, které můžeme dělat a procvičovat, abychom zvýšili svoje schopnost cítit, zažít a vyjádřit empatii vůči ostatním, různým situacím i sami sobě. Stát se empatičtějším je jedním z nejlepších způsobů, jak obohatit svoje vztahy, snížit svoji stresovou zátěž a mít nefalšovaně dobrý pocit ze sebe samých a našich životů.

Zde je pár věcí, které můžete dělat a kterých můžete přemýšlet, abyste byli schopni projevovat více empatie:

1) Buďte upřímní o tom, jak se cítíte

Když jsme ochotni být upřímní o tom, jak se skutečně cítíme a máme odvahu to odhalit před sebou samými i ostatními, můžeme tak často osvobodit se od negativity, projekcí a kritiky, které maskují​​, co se opravdu děje. Když jsme v konfliktu s jinou osobou nebo jednáme s někým nebo s něčím, co je pro nás náročné, být schopni to přiznat a vyjádřit náš strach, nejistotu, smutek, hněv, žárlivost, nebo jakékoli jiné „negativní“ emoce, které zažíváme, je jedním z nejlepších způsobů, jak přejít naše obranné tendence a spolehlivě vyřešit skutečné problémy dané situace. Tím si umožníme přístup k empatii pro sebe, další, kterých se to týká, a dokonce i okolnosti konfliktu či výzvy.

2) Představte si, jaké to je pro ně

Zatímco pro nás může být někdy obtížné „rozumět“ pohledu jiné osoby či situaci, ve které se nachází (protože s nimi nesouhlasíme, neprožili jsme to, co oni, nebo to prostě nechceme vidět jejich očima), být schopen si představit, jaké to pro ně musí být je základním aspektem empatie. Není to o toleranci nevhodného chování nebo ospravedlňování činností jiných lidí, ale hluboko ve svém srdci věřím, že nikdo nedělá nebo neříká věci, které jsou pro nás škodlivé, pokud on sám nepociťuje skutečný pocit bolesti nebo nebyl v mnoha směrech zraněn ve svém vlastním životě. Ať už je situace jakákoli, čím více jsme ochotni si představit, jaké to pro ně je, tím více soucitu, pochopení a empatie budeme moci zažít.

3) Odpusťte sobě i ostatním

Odpuštění je jednou z nejdůležitějších věcí, které můžeme v životě udělat, abychom se sami vyléčili, opustili negativitu, a žili život v míru a naplnění. Odpuštění musí začít nejprve u nás samých. Věřím, že veškerá kritika je sebekritika. Když odpustíme sami sobě, vytváříme podmínky a perspektivu odpouštět druhým. Odpuštění je jedním z mnoha důležitých aspektů života, které se často snadněji řeknou, než udělají. Je to něco, co se musíme naučit ovládat a pořád procvičovat. Žel málokdy se učíme, jak odpouštět, nebo jsme povzbuzováni, abychom skutečně odpouštěli. Ve většině případů nevyrůstáme s velmi dobrými modely nebo příklady, jak odpouštět. Jedna z nejlepších knih, kterou si na toto téma můžete přečíst, se nazývá Forgive For Good  (Odpusť nadobro) a napsal ji můj přítel a rádce Dr. Fred Luskin, jeden z předních světových odborníků a učitelů o síle odpuštění. Tato kniha vám dá praktické a konkrétní techniky, které můžete použít, abyste odpustili komukoli nebo čemukoli. Čím více jsme ochotni odpustit sami sobě i ostatním (a neustále to děláme), tím více budeme schopni autentické empatie .

Jak empatičtí jste? Co můžete udělat, abyste zvětšili své kapacity pro empatii? Jaký dopad by zvýšená schopnost vcítit se do druhých (a sebe sama) měla na váš život a vztahy? Podělte se o své myšlenky, nápady, postřehy a další s ostatními čtenáři a pomozte jim tak najít cestu k šťastnějšímu životu.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář