Harmonie života – jak nás ovlivňuje stres?

Harmonii našeho života nám narušují různé vlivy. Podrobněji a z různých úhlů pohledu si probereme stres.
Z jednoho našeho úhlu pohledu v každodenním životě prožíváme rovnováhu a nebo jsme ve stresu. Když hovoříme o stresu, málokoho napadne hovořit o pozitivním stresu.
Jaksi automaticky vnímáme stres negativní a negativně. Ale co taková radost nebo nadšení?
Tyto emoce považujeme za pozitivní. Máme k nim úplně jiný postoj než k negativním stresům – lépe řečeno k negativním emocím jako jsou například hněv, mrzutost, nepřátelství.
Nadšení, radost a naladění přijímáme do našeho života bez omezení, umíme se jim úplně poddat. V našem těle způsobují stejné energetické změny jako emoce negativní. Proto se stává, že lidé zemřou na selhání srdce jehož příčinou byla radost nebo přílišné nadšení.

Emoce ovlivňují energii našich orgánů. Energie orgánů je ochranný plášť pro naše orgány. Nesprávná výživa stejně jako nepřiměřená emoce oslabuje energii orgánů. To vede k energetické podvýživě a orgán dostává méně energie než by potřeboval k vykonávání své funkce.

Chybí-li orgánu tento přísun energie vyvolává to stres v orgánu samém. To nám možná ještě nedělá žádné citelné potíže. Ale přidá-li se k tomuto vnitřnímu stresu i stres vnější, možná nás to hned vyvede z míry. Někdy nepřiměřeně reagujeme už kvůli malému podnětu, což je pro nás samotné rovněž nevysvětlitelné. Často to spočívá v tom, že kvůli stresu v jednotlivých orgánech už nesneseme žádný vnější stres.

Co oslabuje energii orgánů?

V prvé řadě je za oslabení energie orgánů zodpovědná strava. Stejně důležité je to, co jíme, jako to, kdy jíme. Pod vlivem sdělovacích prostředků a různých názorových směrů držíme zázračné diety a silně tím stresujeme svůj organizmus. Nějak zapomínáme na pořekadlo „všeho s mírou“ a hlavně nevnímáme, co nám prospívá a co nám ubližuje a ztrácíme kontakt sami se sebou. Své výživě bychom měli věnovat více pozornosti. Účinek nesprávné výživy se neukazuje ihned, ale přichází pozvolna. Tyto permanentní a pomalé změny v těle často nevnímáme nebo svádíme nastupující potíže na přibývající věk.

Příčina našeho permanentního stresu začíná už v dětském věku, kdy si osvojujeme chování, které vede k „nejlepším“ šancím na přežití. Tyto reflexy nás chrání, když musíme rychle reagovat, když jsme třeba v nebezpečí života a nemáme čas hledat nová řešení.

Používáme již zmíněný reflex boje a útěku. Naprogramujeme se jako počítač a tyto reakce používáme k manipulaci s okolím i se sebou samým. Naše chování je pak nepřiměřené reálné situaci.

Např. když má dítě stres ze zkoušení nebo z písemné práce. Ráno před písemnou prací si dítě vyvolá horečku nebo žaludeční problémy a tedy nemůže jít do školy. Když je písemná práce (stresový faktor) pryč, zmizí i symptomy a dítě je neuvěřitelně rychle zase zdravé.

Dítěti se podařilo, z počátku nevědomě, ale později naprosto programově, vyhnout se stresové situaci. Nemoc člověk považuje za nejlepší omluvu pro obcházení každé situace, s kterou se nechce konfrontovat.

Toto chování mnozí lidé nevědomě přebírají i po škole: Jsou lidé, kteří při nadměrné zátěži (např. v práci, ve sportu, při rodinných nesvárech) náhle onemocní. Když se situace vyřeší, objeví se opět na svém pracovišti a jsou zdrávi. Někdy stačí zajít k lékaři, ten nám napíše neschopenku a nám se náhle uleví. Máme omluvenku a nástroj k manipulaci s okolím.

Někdy stačí jen jediné slovo, abychom se dostali do stresu. Když se doma dítěte zeptáte: „Už jsi napsal ten domácí úkol?“ nebo „Jak dopadla ta písemka?

Když budete lépe své děti pozorovat, zjistíte, co se všechno s dítětem děje, když jen zaslechnou slovo „úkol“ nebo „písemka“. V těle se naruší rovnováha, vzniká stres, mění se nálada z vteřiny na vteřinu, může se dostavit apatie, únava a lhostejnost. A začnou se projevovat i fyziologické změny na těle.

Jak vlastně poznáme, je-li někdo ve stresu? Je to celkem jednoduché, stačí pozorovat sebe nebo ostatní. Hodně prozradí oči a naše pokožka.

Stres se projeví na těle samotném ve třech snadno rozlišitelných stupních.

První stupeň stresu je charakterizován strnulým pohledem a lesklou pletí.

V okamžiku šoku (přemůže-li člověka únava), tělo/mozek odčerpávají krev z povrchových částí těla. Prioritou se stává “bojuj nebo utíkej”, a krev se nahrne do svalů, které tuto činnost zabezpečují. V podstatě tentýž proces probíhá i v mozku. Krevní oběh se odčerpává z povrchových oblastí do hlouběji umístěných center instinktivního přežití. Uvedený proces zredukuje uvědomělé myšlení na nejmenší možnou míru nevyhnutelnou k přežití. (Proto ve stresových situacích neumíme přemýšlet.)

Bez normálního krevního oběhu se kožní póry uzavřou a na povrch vyloučí kožní maz. Zavřou se i slzovody a upřou tak očím vlhkost.

Účinek se dostaví okamžitě – suché oči, strnulý pohled, lesklá pleť. O něco později se působením vzduchu, maz a vlhkost ztratí, lesklý vzhled pokožky zmizí. Víčka poklesnou, aby chránila tupě hledící oči, jelikož jsou oční bulvy na povrchu vysušené.

V tomto stavu je naše mysl stejně tupá jako pohled očí a mentální aktivita klesá na nulu. Rozhodně nejsme v rovnováze. Místo toho jsme fyzicky, mentálně i emocionálně strnulí. Jinak řečeno – „nesvítí se a nikdo není doma“.

Člověk v prvním stupni stresu je stěží schopen konat, jak by měl. Ve skutečnosti je nejlepší nepodnikat nic, uvolnit se, napít se vody a dopřát si čas k získání ztracené rovnováhy. Úžasně pomůže si zdřímnout, nebo se v noci dobře vyspat.

Charakteristickým rysem pro druhý stupeň stresu je viditelné bělmo pod jednou duhovkou. Jsme-li stresu vystaveni celé hodiny, nebo dokonce dny, chemické reakce vyvolané stresem ovlivní naše vnímání hloubky. Následkem rozdílů v genetických vzorcích matky/otce má jedna strana našeho těla citlivější svalovou strukturu než druhá, což platí především pro jemné oční svaly. Pokud látky, vznikající následkem stresu zůstávají v organizmu, jemné okohybné svaly se smrští a začnou oční bulvu vytáčet směrem nahoru.

Stejný proces probíhá i ve svalech druhého oka, jestliže stres přetrvává déle a neuvolní se.

Měli bychom se soustředit na to, že jedno oko se začne vytáčet jako první. Proč je nutné se zaměřit právě na tento aspekt? Dokud se totiž druhé oko nedostane na stejnou úroveň, přetrvávají problémy s vnímáním hloubky.

Odborný výraz pro toto vytočení bulvy směrem nahoru je vertikální strabizmus (šilhání). U lidí se sklonem ke svalové deformaci směrem dovnitř/ven mluvíme o „laterálním strabizmu“ (šilhání do stran). Když pod jednou duhovkou je vidět větší kus bělma, je člověk ve druhém stupni stresu.

Lidé ve druhém stupni stresu by si měli dávat pozor na to, co dělají a jak to dělají. Nejdůležitější je postarat se sám o sebe. Je třeba být opatrný, a raději nedělat takové činnosti, kde je vyžadována zvýšená pozornost například řízení auta.

Stres odstraníme, když vyřešíme nějaký nevyřešený problém – příčinu. Je vhodné pít více vody, relaxovat, odpočívat.

Ve třetím stupni stresu je bělmo je viditelné pod oběma duhovkami.

Jakmile se bělmo objeví pod oběma duhovkami, je to obvykle člověk s těžkými nevyřešenými fyzickými, mentálními nebo emocionálními problémy. Navíc: tyto problémy trvají dlouho, předlouho. Jde o třetí stupeň stresu. Bělmo je viditelné pod oběma duhovkami. Znamená to dlouho přetrvávající melancholii, žal, jež podbarvují veškeré myšlení a konání této osoby. Pocit, že není v harmonii a jednotě se sebou samým, jej provází na každém kroku.

Stres vyvolává stav sníženého uvědomování. Je-li úroveň stresu vysoká, dostáváme se do stavu „emocionálního přetížení”. Ve stavu přetížení nefungujeme účinně, cítíme, že přestáváme být pány situace, ztrácíme cestu k cíli, nevidíme možnosti řešení a doufáme, že se problém prostě vyřeší sám nebo se jednoduše vytratí. Stresu se nelze vyhnout. Stres je takový náš navigační sytém v životě.

Můžeme ovlivnit intenzitu stresu. To jak vnímáme určité situace, je přísně individuální a je formováno našimi životními postoji. Někoho rozzuřený pes vyděsí k smrtí, jiný ani okem nemrkne. Jeden se bojí vstoupit do letadla, druhý lítá každý den – je třeba pilotem nebo má rád výšky.

Jak si můžeme pomoci? Někdy je třeba navštívit odborníka, který se zabývá lidskou psychikou. Pokud chcete využít holistického přístupu můžete využít například metody, které jsou postaveny na regresní terapii a na uvolnění stresových bloků v těle. K velmi účinným metodám a nástrojům patří metoda One Brain, Reiki, Reconnection, principy Čínské medicíny, Ho’oponopono.

Příště si povíme jak si můžete pomoci sami.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář