Lidské hodnoty v nás aneb Stručný průvodce enneagramem osobnosti – Typ Čtyři

Narodili jsme se jako hodnotné bytosti do lásky a bezpečí.
Přesto žijeme s pocitem, že právě těchto kvalit máme nedostatek.
Vzniká potřeba naplnit je, naplnit sebe. Nevědomě si volíme různé způsoby, jak zabránit hrozbě nedostatku, jak dosáhnout naplnění.
Devatero základních stylů naplňování potřeb na úrovni myšlení, emočního prožívání a chování popisuje systém enneagram. Jeden způsob je pro nás vždy dominantní, do jisté míry však užíváme všechny.

Čtvrtý typ se zaměřil na intenzitu prožitku.

Ze zážitků opuštění, které jsme prožili v dětství, se formovalo přesvědčení, že „něco se mnou není v pořádku.“

Pěstujeme své silné stránky osobnosti:

  • velkou citlivost,
  • hlubokou vnímavost,
  • empatii,
  • citovost,
  • intenzitu a
  • originalitu vidění světa,
  • tvořivost,
  • smysl pro estetické vyjadřování.

Někde v hloubi se však skrývá ten podvědomý strach z opuštění.

Přináší smutek a pocit, že jsme v tomhle světě ztracení a sami. Nevědomě se ptáme „proč se to děje zrovna mně“.

Jediným vysvětlením se zdá, že jsme jiní, divní, protože jinak by nás neopustili.

Proto začneme zkoumat lidi kolem nás s otázkou „Co je to, co oni mají a co mně chybí?“

Když tam mysl zaměří pozornost, najdeme spoustu věcí…

Pokud jsme skutečně empatičtí a citliví, najdeme v každém člověku něco jedinečného. Jen nám už nedojde, že právě díky této jedinečnosti nemůžeme to samé hledat u sebe. Na sobě máme tendenci vnímat spíše to špatné. A tak se uvnitř znovu a znovu navyšuje míra toho, co se nám zdánlivě nedostává.

Máme pocit, že jsme odděleni od ideálu, který nás miluje a přijímá v naší jedinečnosti a bez výhrad nás podporuje. Hluboce toužíme po opravdovosti a intenzitě lásky.

Zdá se, že nejpřímější cestou, jak náš ideál naplnit, je hluboké a intenzivní emoční prožívání.

Mnohdy až dramaticky prožíváme naše vztahy i sama sebe.

Zažíváme chvíle extatické radosti, když se přiblíží chvíle pocitového spojení s ideálem lásky a my se cítíme výjimeční. Bezvýhradně a plně se oddáme neobyčejnému pocitu naplnění.

Vzápětí však naše mysl najde nějakou nedostatečnost proti vysněnému milovanému a milujícímu ideálu uvnitř nás. Konfrontace ideálu s realitou je bolestná.

Zdá se, že se vše tříští na kousky a rozpadá. 

Přichází další vlastní znehodnocení a pocit opuštění.

Začneme se znovu srovnávat s druhými, kteří vypadají tak šťastně a spokojeně. Roste v nás spalující touha, závist, mít to, co mají oni.

Uvnitř nás to vře. Sebelítost stíhá zlost, do toho probleskuje sen o zlatém milujícím ideálu.

Tu spoustu emocí často vyjádříme v tvůrčí činnosti. Vznikají tak opravdu originální a silná díla, protože vkládáme intenzitu a opravdovost svých citů, svoji jedinečnost a hloubku prožitků.

To nás na čas vynese pocitově vzhůru.

Jenže velmi záhy opět narazíme na nějaký vlastní nedostatek, přijde pocit, že nám lidé nerozumí a nepřijímají nás. Znovu se objeví smutek, bolest a někdy i deprese…

Jak se dostat ven z této emoční houpačky?

Přijmout sám sebe takového, jaký jsem. Být tou milující osobou i milovaným.

Není nutné hledat ideál někde venku a srovnávat jej se svou představou – snem.

Naopak, dívat bychom se měli dovnitř, se vší citlivostí, kterou máme, milovat každý kousíček sebe sama, vnímat vlastní osobitost a krásu. Každý z nás je neopakovatelným a v této vývojové fázi dokonalým projevem Života.

Skrze bezvýhradné přijetí a spojení se sebou, vytvoříme prostor pro spojení se samým Zdrojem Života. V ryzím prožitku přijetí a ve vědomí vlastního vnitřního bohatství pak můžeme vnímat také krásu lidí kolem nás.

Ukotvení ve vlastní hodnotě přináší Vyrovnanost.

Stále jsme hluboce a intenzivně vnímaví a citliví. Díky spojení se sebou a Zdrojem Života však už nejsme zranitelní. Cítíme se celiství a naplnění.

Nacházíme vědomí hodnoty sebe i lidí kolem nás, vnitřní stabilitu, která umocňuje harmonii v nás, v našich vztazích. To vše se projevuje v našem tvůrčím sebevyjádření. Pociťovaná krása a harmonie probouzí vnitřní tichou Radost.

Ocenit sebe i druhé se stává skutečným potěšením, protože vidíme to nekonečné bohatství, které Život skrz každého z nás přináší.

Dovolme si vnímat a cítit bohatství Života, které je teď a tady. Spojíme se tím se svým přirozeným lidstvím.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář