Neuvěřitelný příběh: O LÁSCE, ÚCTĚ A POROZUMĚNÍ K SOBĚ SAMÉ…

29. 8. 2010

Můj čtyřletý syn křičí. Křičí ze všech sil. To jediné, co může udělat, aby mě zachránil. Pomohlo to. Manžel do mě přestal kopat. V šoku volám policii..

O dva dny později jsme na cestě pryč ze svého domova.

Já, mé dvě děti a pár nezbytných věcí. 14 dní žijeme na hotelu. Dcera začala chodit do první třídy.. Podnájem jsme našli. Manžel neví kde jsme. Je to dobré.

Začínáme Nový Život“  

Dlouho jsem přemýšlela o tom co se stalo. Jak jsem se dostala do takové situace? Věděla jsem, že nejsem oběť, i když to tak vypadalo. Věděla jsem (a to neomlouvá chování mého exmanžela), že jen já jsem zodpovědná za svůj život, za to jací lidé v něm jsou, za to co prožívám, jaká jsem, kde jsem a čím jsem.    

Bylo a JE to o mně:

O LÁSCE, ÚCTĚ A POROZUMĚNÍ K SOBĚ SAMÉ!!!!  

Pracovala jsem na sobě, ale brzy jsem poznala, že jsem příliš nepokročila. Stále jsem se velmi bála svého ex (dle našich zákonů mu nemohla bránit stýkat se s dětmi..) a hlavně vím, že naše vztahy, partneři, blízcí jsou naším zrcadlem. Bála jsem se ne jeho, ale sebe. Bála jsem se postavit sama za sebe. Neměla jsem se ráda. Nevážila jsem si sama sebe.

Ale to nejhorší mělo teprve přijít.. (úžasné… jak nás Vesmír tak dlouho kope do zadku dokud svou lekci plně nepochopíme 🙂 

TO CO SE DĚJE V NAŠICH ŽIVOTECH JE JEN ODRAZEM TOHO JACÍ JSME !   

29. 7. 2011

Maminko, já už se nikdy nevrátím“: říká můj tehdy pětiletý syn těsně před odjezdem na prázdniny se svým muslimským otcem a sestrou. “Co to povídáš?“: za měsíc jste zpátky.., snažíc se ignorovat ten slabounký hlásek intuice.    

Měl pravdu :((

Mé děti se skutečně nevrátily. Neviděla jsem je rok.

Rok střídavě šíleného, nepředstavitelného zoufalství, strachu, naděje, beznaděje, potoků slz a snahy přežít další den. A zároveň úžasné podpory mé rodiny a především mého přítele. Díky nim jsem to nevzdala. Bez nich jsem skončila buď v blázinci nebo na hřbitově.

Nakonec se stal zázrak. Po měsících vyjednávání, kdy dcera chodila v Íránu znovu do první třídy, jsem si pro své miláčky dojela do místa setkání, do Amstrdamu. ZÁZRAK. Neskutečný pocit moci opět své děti obejmout, být s nimi, vidět jejich rozesmáté pusinky. Miluju je…

Proč Vám to zde píši?

Protože jen já i Vy jsme zodpovědní za své životy. Máme absolutní zodpovědnost za to co se kolem nás děje. Protože je to jen odraz nás samých. Tuto větu bych ráda, abyste si vryli do paměti:

TO CO SE DĚJE V NAŠICH ŽIVOTECH JE JEN ODRAZEM NÁS SAMÝCH !

  • Líbí se Vám co kolem sebe vidíte?
  • Cítíte se dobře? Pohodlně? Šťastně?
  • Máte dost peněz?
  • Láskyplného partnera?
  • Jste spokojeni ve své práci?
  • Ne? Není třeba se obviňovat.

V každém okamžiku svého života děláme to nejlepší co můžeme. Nemůže to být jinak.

Chcete-li změnit svůj život, musíte začít u sebe. Změna musí proběhnout zevnitř ven. Opačně to nefunguje. 

Poznejte sami sebe, mějte se rádi, následujte svou inspiraci, svou intuici.

Dělám to také tak.

Dnes mám láskyplného partnera-nejlepšího jakého jsem si mohla přát,  mé děti jsou se mnou, mám fantastickou práci a dělám si to co chci.

Vy můžete také !!! 

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář