Výraz „měl bych“ – přestaňte ho používat!

Před několika měsíci mi jedna z mých mentorek řekla: „Miku, to zní, jako bys ty sám jel v „měl bych“ módu.“ Zasmál jsem se, když to říkala, protože jsem slyšel tento výraz už tolikrát (a dokonce jsem na to upozorňoval ostatní). Nicméně, něco ve způsobu, jak to v danou chvíli řekla, upoutalo mou pozornost a já si uvědomil, že má pravdu.

Jak jsem tak začal dělat inventuru nejdůležitějších aspektů svého života – svého manželství, svojí rodiny, svých přátel, svého zdraví, svojí práce, svých duchovních praktitk, svých financí a dalších věcí – trochu v šoku jsem si uvědomil, že velká část mojí motivace v těchto hlavních oblastech je z pohledu toho, co myslím, že „bych měl“ dělat, říkat nebo cítit, a ne s ohledem na to, co je autentické a pravdivé pro mne samého.

Tento výraz známe - co mám dělat?Je to touha dělat správnou věc?

Když jsem se na to podíval z hloubi své duše, uvědomil jsem si, že moje posedlost dělat, říkat, nebo cítit, jak si myslím, že bych měl, je ve skutečnosti méně o touze dělat správnou věc, ale spíše o strachu, studu, a nedostatku důvěry v sebe sama. Když jednám z pozice „měl bych“, je to často proto, že cítím strach, mám pocit, že se mýlím, nebo si prostě nejsem jistý svými vlastními myšlenkami a názory. Tato nejistota mě vede k tomu, abych radu, návod a zaručeně správný způsob, jak by se mělo něco udělat, hledal venku, což je často stresující, vyvolávající úzkost, a škodlivé.

Co kdybychom otázku „Co mám dělat?“ nahradili jinými, posilujícími, jako například „Co je moje pravda?“ nebo „K čemu jsem odhodlán?“ nebo „Co opravdu chci?“ Tyto otázky, a další jim podobné, pocházejí z mnohem hlubšího místa pravosti a pravdy.

Výraz sám o sobě není špatný

To ovšem neznamená, že vše, co si myslíme, že bychom měli udělat, je ve své podstatě špatné. To zjevně není tento případ. Myslet si, že bychom měli dělat věci jako lépe jíst, komunikovat s laskavostí, cvičit, reagovat včas, trávit čas se svou rodinou, dělat si přestávky, šetřit peníze, bavit se, tvrdě pracovat, dbát na pocity druhých, bořit naše limity, zkoušet nové věci, organizovat svůj život, dobře se o sebe starat, zaměřovat se na to, za co jsme vděční, a je toho mnohem více – to vše mohou být velmi důležité aspekty našeho úspěchu a pohody (stejně jak jako pro ty okolo nás).

Je však třeba upozornit, že když naše motivace a skutečný záměr toho, co děláme, pochází z pozice, že bychom měli, vše, co děláme, je zkompromitováno – i když je to něco, co považujeme za pozitivní nebo zdravé. Jinými slovy, máme často pocit stresu, hořkosti, rozčílení, strachu, nebo jsme naštvaní, když jsme motivováni pouze tím, že bychom měli. Tato „podmiňovací mentalita“ je založena na chybném názoru, že existuje nějaká velká kniha pravidel, která musíme následovat, abychom byli šťastní a úspěšní.

Muset nebo chtít?

Rozdíl je v tom, zda to děláme z povinnosti nebo ze svého rozhodnutí, neboli „muset“ oproti „chtít“. Když se přestaneme schovávat za to, že „bychom měli“, jsme méně motivováni pocity viny, strachu a studu a můžeme si vybrat být inspirováni autentickými touhami, odhodláním a svobodou.

Zde je několik věcí, které můžete udělat, abyste se přestali být oběťmi „měli bychom“:

Věnujte pozornost tomu, nakolik výraz „měli bychom“ řídí váš život

Udělejte si inventuru svého života, a to zejména klíčových oblastí a vztahů, a všimněte si, jak moc jsou vaše motivace je založené na tom, že „byste měli“. Možná si všimnete, jak často samotný výraz „měl bych“ vychází z vašich úst ve vztahu ke vašemu jednání a vašim myšlenkám a rozhovorům o druhých. Čím více jste to schopni vnímat, aniž byste to odsuzovali, tím snazší to bude změnit.

Pohrajte si s různými slovy, myšlenkami a motivacemi, které nebudou obsahovat, že „byste měli“

Pokud to není o tom, co „byste měli“ vy (nebo ostatní) dělat, jaká jsou další slova, myšlenky a motivace, které byste mohli mít? Jakým jiným způsobem můžete komunikovat, co se týká nejdůležitějších oblastí a lidí ve vašem životě? Prozkoumejte to a uvidíte, co přijde. Není to jen o výběru slov (i když slova se mají velkou moc), je to o zásadní změně vašeho přístupu.

Dávejte si posilující otázky

Jak jsem uvedl výše, místo toho, abyste se ptali sami sebe „Co mám dělat?“, hledejte posilující otázky – ty, které vás vedou k autentické a inspirující motivaci. Zde je pár příkladů: „Jak to pro mě může být zábava?“ nebo „Co by mě inspirovalo?“ nebo „Co je v souladu s mým posláním?“ nebo „Jak mohu sloužit?“ nebo „Co by ve mně vyvolalo pocit hrdosti na sebe sama?“ Existuje tolik možností, jakmile opustíme pozici toho, že „bychom měli“.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář