Hodnocení uživatelů: / 6
NejhoršíNejlepší 

Den za dnem projíždím nádhernou alejí, spojující dvě obce. V každé denní době a ročním období mně uvítá měnící se  barvou, náladou, energií a světlem, což by samo o sobě vydalo na úchvatný fotografický dokument a knižní román zároveň. Nejednou jsem pomyslel na zachycení těchto okamžiků objektivem svého fotoaparátu, když jsem projížděl těmito místy a nechal se opájet nádherou tohoto úkazu. Pokaždé byla tato úvaha přebita vlastním rozumovým vysvětlením o nedostatku času, zkušeností, nevhodném světle a konejšením, že jednou se k tomuto tématu jistě vrátím. Vždyť jsou to stromy a ty nemohou utéct.

Jednoho dne, sedíce v autě na místě spolujezdce, využil jsem volných rukou  třímající fotoaparát a  několika snímky zachytil všudypřítomný zelený tunel, abych si následně v  počítači ověřil vizuální sílu tohoto tématu. Síla to samozřejmě byla, jen dny plynuly dál v klidném tempu a z tvůrčího polospánku mně vzbudila teprve zpráva,  o zamýšleném kácení aleje. V ten okamžik,  rychlostí akčního hrdiny amerického thrilleru co levou rukou  zachraňuje rušné velkoměsto a pravou rukou dojídá dvojitý hamburger,   nabil jsem své zbraně a ukryt v příkopě jak Menzelovi opilci z filmu Slavnosti sněženek započal mistrovské dílo.

S úctou, pokorou a vděčností  William BEST

K článku můžete diskutovat ZDE.