Slovo, které křičím do větru…

Já křičím do větru

Já křičím do větru, co nestihla jsem říct….

Já křičím do větru:

Miluji tě !!!

Omlouvám se !

Prosím, odpusť mi !

Děkuji ti !

Já…..

 

Já křičím do větru….. že vzpomínám !!!!

Kříčím… vzpomínám… a slzy se mi derou z očí.

Vzpomínám na krásné chvíle, za které jsem ti nepoděkovala.

Vzpomínám na štěstí, které jsi mi dala…. A já nic neřekla.

Vzpomínám na tvojí lásku….

Vzpomínám na tvojí trpělivost….

Vzpomínám na TEBE !!!

A na vše nevyřčené.

 

Jsou to jen slova.

Slova, která tíží.

Slova, která už neuslyšíš….

Slova, která jsem nestihla říct.

Slova, na které bylo spousta času.

Slova, o kterých jsem si myslela, že nejsou potřeba říct….

 

Slova

Slova, co mají magickou moc.

Slova, co potěší.

Slova, která zapomínáme říkat….

Prostě:

JEN SLOVO

 

Já křičím do větru co měl by každý vždy říct…..

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář