pochopení času

 

pochopení času

 

 

Výroky druhých jsou někdy jako kulky s jediným účelem – ničit a ublížit…

Nebrat si výroky druhých osobně jistě pomůže – jak to tedy udělat?

V minulém díle jsme se zabývali tím, jak překonat obavy z toho, co si o Vás ostatní lidé myslí a téma: „Jak si nebrat výroky ostatních osobně“ je tomu velmi blízko….

Pokud předešlý díl kurzu Risorgimento Challenge postrádáte, pak získejte všechny díly ZDARMA zde

A teď už k dnešnímu dílu…

 

Pokud jde o výroky, existují dva typy lidí…

  1. Ti, co sami se sebou mají problém a tak kritizují, zraňují a srážejí svými výroky na kolena všechny lidi, které kolem sebe mají…
  2. Ti, co ostatní lidi a výroky, které k nim pronášejí používají spíše k tomu, aby povzbuzovali, pomáhali a dodávali odvahy…

A tak jako ve všem, i zde je prostor pro Vaše rozhodnutí, do jaké skupiny se Vy samotni zařadíte…

To, do jaké skupiny se zařadíte, způsobí, jak na Vás lidé budou reagovat a zda Vás rádi uvidí, či nikoliv.

Skupina první, tedy ti, co svými výroky kritizují či zraňují, totiž není příliš oblíbená.

Zatímco skupina druhá je velmi oblíbená a vážená…

 

Možná už jste také na vlastní kůži zažili lidi s první skupiny…

Občas se všichni setkáme s lidmi, kteří mají neuvěřitelnou chuť svými výroky srážet ostatní na kolena, místo toho, aby se stali skutečně silnou osobností, která svými výroky:

  • ostatním pomáhá překonat omezení,
  • povzbuzuje je a
  • pomáhá jim postoupit na další úroveň v jejich životě…

…ostatně tak, jak to dělají významní lidé v jakékoliv oblasti lidského počínání, jež se těší všeobecně velké oblibě, popularitě a které následuje obrovské množství lidí…

Protože ve skutečnosti není možné dosáhnout jakékoliv vyšší příčky úspěchu, usilujeme-li o ni samotni a všechny, kdo by nám v tom mohli pomoci, svými výroky urážíme, zraňujeme či kritizujeme…

 

Položme si otázku: Proč má vůbec někdo vlastně potřebu svými výroky srážet druhé?

Kdykoliv se setkám s člověkem, který má potřebu ponižovat či srážet svými výroky ostatní, kladu si otázku, proč to dělá…

Ať už je za tím cokoliv…

  • jeho / její vlastní nedospělost,
  • jeho / její vlastní nejistota a tím, že sráží ostatní si připadá silnější…
  • jeho / její vlastní strach z toho, abychom neobjevili, že nejsou dokonalí,
  • vzor v chování, kterému se naučili v dětství, převzali jej a tak jej následují,
  • závist, že sami nemají dost kuráže, jít za svými sny, nebo
  • nedostatečné porozumění tomu, že mnohem více přátel získají tak, že budou ostatní povzbuzovat, pozvedat a pomáhat jim…
  • nebo uvědomění, že se jejich vlastní život nalézá v takovém chaosu, že svou vlastní frustraci si vybíjejí na ostatních, protože jim jejich vlastní frustrace
  • a pocit, že jsou v začarovaném kruhu, ubírá na schopnosti myslet a tak kolem sebe kopou, co se dá…

Jedno je jisté…

Je potřeba se proti lidem, kteří své výroky užívají jako kulky či jako přílivové vlny s jediným cílem: „zničit, ublížit a rozbořit“, naučit bránit…

 

Zamyšlení nad výroky, které se Vás vnitřně dotýkají…

Dříve než se dostaneme k bodům, jak si nebrat výroky a slova ostatních osobně, pojďme se zamyslet a uvědomit si několik věcí…

Berete si osobně jen pouze to, na čem Vám skutečně v hloubi duše záleží, na čem Vám nezáleží, je Vám jedno…

A tak pokud někdo „zaútočí“ na něco, co je Vám jedno, rozhodně se Vás to nedotkne. Jsou-li výroky mířeny na něco, co je Vám jedno, tak je Vám to jednoduše jedno a nijak se Vás to nedotkne.

Berete si osobně pouze to, u čeho si vnitřně sami sebou nejste jisti a nějaká část Vaší osobnosti pochybuje o tom, do čeho se „útočník“ svým výrokem či výroky, vědomě či nevědomě strefil.

Protože, pokud byste si tím (nebo sami sebou), byli 100% jisti, pak by se Vás to nedotklo, ale prostě byste mávli rukou a buď byste to nechali být, možná byste se rozesmáli, možná by nastala jiná reakce, ale rozhodně by se Vás to nedotklo.

Z toho tedy vyplývá, že to, co se Vás dotkne, je něco, s čím byste sami měli něco udělat – zbavit se této pochybnosti, zapracovat na zlepšení – tak, aby bylo postupně méně a méně věcí, které se Vás dotknou…

 

To, co Vám utočník řekl, není totiž to, co Vás ve skutečnosti zranilo…

Máte nějaké rány, vnitřní nejistotu, bolístku či obavy, které pocházejí z minulosti,…

  • kterých jste si více či méně vědomi,
  • které jsou hluboko uvnitř Vás samotných,
  • které jste se sami před sebou snažili ukrýt, nechat zapadat vrstvou prachu, zamaskovat je a zapomenout…

 

Ale tak to bohužel nefunguje…

Kdykoliv před sebou něco ukrýváte, udržujete se v nepravdě.

Udržujete-li se v nepravdě, tak místo toho, abyste se osvobozovali a nacházeli život bez hranic, uvězňujete sami sebe.

Máte-li tendenci držet nějakou takovou bolístku či křivdu pod pokličkou místo toho, abyste se k ní postavili čelem a vyléčili ji, schováváte si „ve skříni“ kostlivce, který na Vás zase jednou vybafne…

V podstatě si tak sami na sebe chystáte past a pokud to děláte, můžete počítat s tím, že až nastane nějaká příhodná chvíle, budete opětovně „dotčeni“ nějakými výroky, které se snesou Vaším směrem, když na Vás někdo něco „vypálí“, ač by sám potřeboval pomoci…

 

UVĚDOMTE SI: Útočníkovy výroky Vás zranily, protože jim na nějaké úrovni sami věříte

Čímž jste vlastně z okolního světa dostali potvrzení, že nejenom Vy si danou věc myslíte…

Myslí si to dokonce i někdo jiný…

A to Vás zraňuje…

Útočník se pouze dotkl toho, co si sami myslíte….

A to je ten hlavní problém – skutečným problémem tedy nejsou útočníkovy výroky…

Skutečným problémem jsou Vaše vlastní dohody, přesvědčení či pochyby, kterým jste uvěřili.

A tak pokud si toto vše uvědomíte, máte možnost s tím něco udělat a navždy se osvobodit…

 

Zajímavé je, že „útočník“ se vždy trefí…

Když Vám někdo chce ublížit, tak toto „bolavé“ místo „útočník“ svými výroky zasáhne s pozoruhodnou přesností…

Prostě to nelze schovat, ať už se snažíte sebevíce, ať už se přetvařujete sebelépe.

Z hloubi své osobnosti daný problém či pochybnost vyzařujete…

  • Můžete se na útočníka zlobit nebo být roztrpčeni, cítit se zranění či zrazeni…
  • Nebo to, na co jste byli takto nemile upozorněni, vzít jako pobídku k léčení…
  • Můžete toto „bolavé místo“, strach či pochybnost o sobě samých vyléčit a jednou provždy přestat být pomyslným terčem…

 

Jak to udělat? Začněte zkoumat, proč to způsobilo takovou vnitřní reakci, kterou to způsobilo.

Kde je tomu počátek…

Kdybyste žili beze strachu, kdybyste milovali, kdybyste o sobě měli dobré mínění místo pochybností, nezbylo by pro tyto negativní emoce žádné místo.

Bylo by logické, že byste se cítili dobře.

Když se cítíte dobře, je dobré všechno okolo Vás.

Když je vše kolem Vás báječné, činí Vás vše šťastnými.

Milovali byste vše okolo sebe, protože byste milovali sami sebe.

Protože se máte rádi takoví, jací jste.

Protože jste sami se sebou spokojení.

Protože jste šťastní…

 

Jak tedy přestat trpět a brát si výroky ostatních osobně?

1Brát si věci osobně je zvyk, kterého byste se měli co nejdříve zbavit.

Vy se můžete rozhodnout, zda si vytvoříte obraz sama sebe na základě svého vlastního uvážení, místo toho, abyste obraz sama sebe a své hodnoty vyvozovali z toho, co si myslí ostatní.

Můžete se svobodně rozhodnout, že vytvoříte obraz a hodnotu sama sebe z uvědomění, že:

  1. směřujete k životu bez hranic, k mistrovství
  2. nebo se také můžete rozhodnout, že tuto hodnotu vytoříte z pozice oběti.

Mistr však dosahuje života bez hranic, oběť dosahuje utrpení…

 

2Neberte si nic osobně. Nikdo nedělá nic kvůli Vám…

Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace, myšlenek, představ a přesvědčení.

Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.

Celý svět nás může pomlouvat nebo urážet, ale jestliže uvnitř sebe sama cítíme,

  • že to, co děláme,
  • čemu se věnujeme,
  • nebo to, čemu věříme, je správné a vnitřně to s námi rezonuje,

pak není jediný důvod, abychom si to museli brát osobně.

Můžeme zůstat imunní.

 

3Uvědomte si, že nezáleží na tom, co si myslí ostatní…

Záleží na tom, co si myslíte Vy sami o sobě – to je jediné důležité.

Ať už si o Vás kdokoliv myslí cokoliv, nebo má ohledně Vás s něčím problém, je to jeho problém a Vy nemáte žádnou povinnost mu pomáhat mu jej řešit, ať si jej nechá…

Můžete se jen zasmát a dál si hledět svého, bez jakýchkoliv jiných reakcí.

Jakmile jejich nenávistné výroky vpustíte do svého světa, už je najednou nemůžete ignorovat, musíte s nimi něco začít dělat a to tak, abyste jim neuvěřili…, protože jestliže jim uvěříte, stanou se Vaší součástí a budou Vás neustále tahat dolů…

 

4Uvědomte si, že jiným případem je zpětná vazba.

Zpětná vazba ke kvalitě toho, co jste udělali, je nezbytná a pokud je správně vedená, neměla by se Vás jakýmkoliv způsobem dotýkat.

Měli byste si plně uvědomovat, že tato zpětná vazba, i když není pozitivní, směřuje ke kvalitativnímu provedení nějaké činnosti nebo výsledku dané činnosti a rovněž směřuje ke zlepšení.

Neslouží a nikdy by neměla sloužit k tomu, aby se Vás dotkla.

Pokud máte jinou zkušenost, pak jste se nesetkali se správně vedenou zpětnou vazbou, ale spíše pokusem Vás „dostat“ na kolena a zase záleží na tom, jestli se rozhodnete pustit si dané výroky k tělu.

Jestliže Vy sami budete někomu dávat zpětnou vazbu, začněte od toho, co bylo uděláno dobře, pak přejděte k tomu, co je potřeba zlepšit (identifikujte prostory ke zlepšení, nikoliv chyby) a ubezpečte člověka naproti Vám, že to není nic osobního…

 

5Kdykoliv k nějakému slovnímu útoku dojde, tak si jej zpětně vybavte…

A začněte pátrat po tom, proč se Vás výroky, které se Vás dotkly, vlastně dotkly – co je toho příčinou?

  • Buď si můžete vzít útok osobně, otočit se k danému člověku zády a nic si z toho neodnést,
  • nebo to můžete brát jako impuls k něčemu, co máte pochopit, léčit či rozklíčovat ve svém životě.

Bolavé či citlivé místo poukazuje na to, že potřebuje vyléčit. Pokládejte si otázky a pátrejte z čeho tato „bolístka“ pochází…

Možná najdete nějaké skryté přesvědčení, omezující víru, kterou si nesete z minulosti nebo kterou jste možná převzali od svých rodičů, či jiné autority v mládí…

Možná najdete přesvědčení, které jste na popud nějakého silného zážitku utkali sami, aby Vás i třeba chránila, ale dnes už Vám neslouží, tak jak byste si představovali…

 

6Jakmile přijdete na to, z čeho, z jaké události tato bolístka pochází, pak se v myšlenkách vraťte k této události a zpracujte si ji…

Přemýšlejte o ní a ptejte se, proč se ji ještě držíte – jaký smysl ve Vašem životě má?

Napište o ní do svého deníku, který nikdo nečte – a dokonce ani Vy ne – prostě to ze sebe jen vypište a nečtěte to.

Dostaňte ji ze sebe prostě ven a zahoďte ji pak do koše…

Dejte tak najevo, že ji již nechcete…

Zpochybněte jí…

Případně vyhledejte pomoc kouče a společně tuto „bolístku“ zpracujte…

 

7Přijměte sami sebe a přijměte bolest, kterou Vám dané výroky způsobily…

Pozorujte svou bolest – nezůčastněně, tak jako nezaujatý pozorovatel.

Pozoruje svět kolem sebe, uvědomte si svou bolest a pomalu ji nechejte v poklidu odejít.

Buďte na sebe milí, pohlaďte se.

Zahrňte sami sebe, stejně jako bolavé místo láskou.

 

8Odpusťte útočníkovi, který Vaší bolístku vytáhl na světlo a nemile se do ní strefil

Nemusíte nutně jít za ním, ale zkuste mu odpustit ve svých vlastních myšlenkách a naopak mu zkuste poděkovat za to, že zavdal příčinu tomu, že jste podstoupili tento léčivý proces.

Pokud se udržujete ve zlobě na někoho, kdo má pravděpodobně sám se sebou problémy, nejste o nic lepší než útočník sám.

Navíc tak neustále dodávate energii něčemu, co Vám neprospívá.

Jestliže dokážete odpustit, můžete jít ještě o krok dále – můžete mu dokonce požehnat, ať i tento člověk, který se pro Vás stal nástrojem, který poukázal na Vaše „palčivé“ místo, našel pro sebe sama také klidu…

 

9Srovnejte si vědomí vlastní hodnoty a odkud pochází…

Vy musíte říct, jakou hodnotu skutečně máte, nemůžete svou hodnotu odvíjet od toho, co si o Vás myslí Vaše okolí.

Pokud hodnotu stanovujete na základě mínění Vašeho okolí, kdykoliv Vám odmítnou Vaši hodnotu přidělit či potvrdit, jste bezcenní, nebo snadno manipulovatelní…

Je-li Vaše hodnota závislá na druhých, není to hodnota Vaše, ale jejich.

A v takovém případě se Vám může stát, že se stanete ničím, pokud Vám hodnotu ostatní odmítnou přidělit.

Pokud však svou hodnotu stavíte na základě bezpodmínečné lásky sama k sobě, vlastní víry v to, že jste důležití, hodnotní a krásní, a vlastních zkušeností, pak bude méně a méně míst, do kterých by se útočník mohl strefovat…

Vědomí vlastní hodnoty by cestou k životu bez hranic by měla strmě růst…

Opět je to o určitém osobním rozvoji

A kdykoliv se na Vás po přečtení tohoto článku snesou výroky a slova, jež jsou pronesena s úmyslem srazit Vás na kolena, převalí se přes Vás a stečou stejně, jako když se vlna převalí přes molo, bez jakékoliv větší škody, kterou by na Vás zanechala.

 

Brzy na viděnou v dalším díle, zašleme Vám několik tipů, jak přijmout sebe sama bez vyjímek…

Jestliže nemáte přístup ke všem dílům kurzu Risorgimento Challenge, registrujte se.

 
 
 

Risorgimento Challenge – DÍL18: Jak si nebrat výroky druhých osobně? Říjen 18, 2017