Co jsem rychle zjistil, byly dvě věci…

Zaprvé, psaní deníku, když jsem prokrastinoval, často odkrylo zajímavé údaje o tom, co spouští mé odkládání.

Přišel jsem na pár poznatků o mé práci, od pochopení toho, že mé další akce nebyly úplně v pořádku, že potřebuji nechat někoho jiného udělat některé úkoly, nebo že potřebuji více informací, abych mohl jít dál.

Místo toho, abych seděl u psacího stolu se špatným pocitem, jak málo práce jsem udělal (aniž bych věděl vlastně proč), psaní deníku mi pomohlo lépe pochopit, kde je příčina mého odkládání.

Další výhodou psaní do deníku pokaždé, když jsem se přistihl při prokrastinaci, byl fakt, že jsem často ze sebe setřásl odkládání jen tím, že jsem o tom začal psát.

Když jsem začal psát o projektu, na kterém jsem nemohl pokročit, začaly výmluvy samy proudit z mého pera.

Velmi rychle jsem si uvědomil, že tyto výmluvy byly hrozné a že odkládání práce na projektu, na kterém vám opravdu záleží jen proto, že je těžký nebo velký, je jednou z nejvíce nezralých věcí, které můžete udělat.

Myslím, že jsem sám sebe zahanbil kvůli odkládání ve více než polovině případů, kdy jsem začal psát do deníku.

Vidím to jako „win-win“(výhra-výhra) situaci.

Pokud úplně neprolomíte odkládání právě tímto psaním si svých myšlenek o tom, proč odkládáte, tak aspoň o sobě shromáždíte cenné informace. Postupem času nasbíráte další údaje a můžete objevit specifické vzorce svého chování.

Jakmile identifikujete vzorce, pak můžete podniknout kroky ke změně svých pracovních návyků, projektů, – bez ohledu na to, co údaje o vašich vzorcích naznačují – abyste překonali odkládání.

Je to jednoduchá myšlenka, ale příště, když se přistihnete při odkládání, stačí spustit o tom proud vědomého psaní. Možná budete překvapeni, jak velké výsledky může tak jednoduchá aktivita mít.