Bilancování: 3 prosté tipy pro život jaký chcete

K bilancování nejvíce svádí přelom dvou roků a také narozeniny. Své 3 postřehy z mého novoročního bilancování najdete právě v tomto článku…

Když jsem letos bilancovala nad uplynulým rokem, potýkala jsem se se směsí opravdu různých pocitů.

Od naštvanosti přes hluboké zklamání a nad tím vším dominovalo i neskrývané zděšení. V první chvíli jsem měla neodbytný pocit, že jsem se právě podívala do tváře nejhoršího roku svého života

Když opadlo první dějství tohoto dramatu, přišlo uvědomění a tak nějak i katarze.

Ne, nezměnila jsem názor – rok to byl hodně podivný a já se na jeho konci ocitla – stavem své duše – na podobném dně jaké jsem zažívala ve svém raném mateřství.

Vítězství jsem potřebovala jako sůl. Ale nepřišlo. Místo toho přišlo uvědomění, které mne k vítězství dostane letos…

Vlastně možná už tohle uvědomění je vítězství a třeba vás tyto 3 body inspirují, nebo nakopnou. Jak je libo 🙂

 

Odpočívejte! Když nejvíc nemůžete, tak nejvíc musíte!

Je to ten stav, kdy jste zavaleni úkoly a hrnou se další. Hlava vám co nevidět praskne, napětí v těle stoupá, pomalu ani nedýcháte, jak jste stažení, a pak vám zableskne jediná myšlenka: “Potřebuju pauzu” a hned za ní – “NE, TEĎ TO NEJDE!”

Věřte mi, že teď, právě TEĎ si tu pauzu udělat prostě MUSÍTE.

Loni jsem prošla ničivou lekcí, kdy jsem se snažila jet a plnit všechny úkoly, a dát to.

Čím víc jsem odkládala odpočinek, tím horší vše bylo – po všech stránkách, ale já to ne a ne vidět. V hlavě mi blikal neproškrtaný to-do-list, tisíce výstražných sirén s termíny a já se mylně domnívala, že když to všechno udělám, budu mít klid.

Klid ale přišel přesně v opačné chvíli – když jsem si DOVOLILA nechat to být. V moment, kdy jsem se nesnažila škrtnout další položku, ale vypnula jsem. Ve chvíli, kdy na mě padaly všechny nedodělané úkoly, jsem je prostě hodila za hlavu a odpočinula si!

Tak jsem unikla totálnímu kolapsu – vyhoření…

Nechcete-li se zničit, zkuste to taky tak: Když nejvíc nemůžete, běžte a dopřejte si pauzu!

 

Důvěřujte procesu!

My lidi máme takovou prazvláštní vlastnost – často chceme to, co nemáme, ale “nechceme” to, co už máme. Ten stav, ve kterém jsme, máme potřebu tak nějak “předělat”. Obzvláště, když se cítíme aktuálně špatně. Za každou cenu se snažíme cítit se líp.

Cítit se dobře je nepochybně příjemné, ale ne vždy užitečné!

V procesu změny jsou prostě chvíle, kdy budete totálně na dně. Kdy vás všechno bude bolet. Kdy se vám bude chtít pořád brečet. Kdy vaše tělo bude padat únavou a vy nebudete vědět proč, ale NEMŮŽETE S TÍM NIC DĚLAT.

Jen se budete stále snažit, aby vás nic nebolelo, abyste neplakali a abyste byli čilí. Ale nic z toho přesto nebudete.

Čím víc na sebe tlačíte, aby to bylo jinak = tak jak chcete, tím víc jste od své touhy vzdáleni…

Vaše snaha způsobují jediné: zastaví všechno a pěkně vás ukotví v tom hnusu, ze kterého se chcete – nejlépe ihned – dostat PRYČ. Marně!

Dost. Nesnažte se stále “opravit”. Nejste přece rozbití. Místo zoufalého skoku z mostu odhoďte snahu něco (z)měnit, nechte to být a rozhodněte se VĚŘIT, že takhle je to správně. Teď to takhle má být. Tečka.

Důvěra v proces vás uvolní a nejen že umožní projít jaksi lehčeji, ale navíc dá prostor pocítit, že ani v tom špatném není vždy jen špatně. A to je fajn!

 

Plánovaně si dopřejte to, po čem toužíte!

Na loňský rok jsem si dala 3 fajnové úkoly, který jsem faaaakt chtěla mít na konci roku ve stavu HOTOVO.

Přestože jsem je měla napsané, viditelně umístěné a s datem dokončení (konec roku), udělala jsem ZÁSADNÍ chybu – nikdy jsem je nikam nenaplánovala. Nikdy jsem s nimi nepočítala, když jsem si – ne zcela umě – vytvářela pracovní úkoly pro daný týden či měsíc.

Tenhle malý detail mne stál celý rok, kdy se v tom, co jsem chtěla, nepohnul ani lísteček. Nevzniklo tak nic, co by mi mohlo dělat radost. Nic, na co bych mohla být hrdá, že jsem to zvládla – sama, jen pro sebe, protože to chci, protože mě to baví.

Pokud vás ale něco baví, rozhodně by to nemělo být na posledním místě vašeho seznamu, nebo jen někde v představě jako fajn přání, se kterým ale zjevně vůbec nepočítáte. Nebo snad ano? tak šup s tím do diáře.

Zaslechli jste už někdy, že byste do kalendáře měli zaznamenat nejdříve čas pro svoje aktivity, i včetně dovolené a času odpočinku, a až poté začít “plánovat” aktivity další, včetně těch pracovních? Něco na tom bude!

Vím, že asi nepřestanete chodit do práce, tedy nejste-li rentiéři, ale vědět, kdy si udělám čas na čtení, na cvičení nebo setkání s přáteli, či cokoliv jiného, co už dlouho odkládám, je prostě závazek, pokud už to mám ve svém kalendáři. Jasné datum i čas už se hůř přehlíží, škrtá a říká, že je něco důležitějšího…

Opravdu je něco důležitější než váš život?

Než váš pocit štěstí? Neměl by!

 

A co se po bilancování vylouplo vám?

Podělte se se mnou v diskuzi – těším se na Vaše příspěvky…

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář