Nedávno mi někdo řekl:

„Miku, před pár lety jsem četl tu nejlepší knihu mého života. Obsahuje pouze čtyři slova: „Chtěj to, co máš!““

I přesto, jak jednoduchý je to koncept, byl jsem zasažen touto moudrostí a začal jsem přemýšlet o svém vlastním životě.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Bohužel když jsem přemýšlel více, uvědomil jsem si, že jsem věnoval více energie a pozornosti, než jsem byl schopen si připustit, do věcí, které bych chtěl.

Aniž bych přemýšlel nad tím, že některé věci, které již mám, nejsou moc dobré tak, jak jsou.

Umíte si to představit?

Kolik z toho, co ve svém životě máte, opravdu chcete?

Kolik času a energie věnujete věcem, které si přejete, aby byly jinak?

Mnoho z nás, i ti, kdo si myslí, že „ví lépe“, tráví spoustu času přemýšlením, že věci by byly lepší, kdyby… zhubli, vystudovali vysokou školu, přestěhovali se, vydělávali více peněz, oženili se, měli děti, zbavili se dluhů, měli více volného času, začali podnikat, šli do důchodu, uzdravili se a spoustu další věcí, o kterých si myslíme, že nás udělají spokojenější.

I když okolnosti našeho života – pozitivní i negativní – na nás mají vliv, je pravda, že vždy máme na výběr, jak se k těmto okolnostem a sami sobě zachováme.

Vyberte si být šťastní!

Dobrá práce, velký dům, spoustu peněz, dokonalé tělo, skvělé vztahy nebo cokoliv dalšího, co chceme, nás neudělá šťastnými, když si nevybereme být šťastnými.

Jinak řečeno k vytvoření opravdového naplnění života se musíme naučit, jak chtít to, co už v životě máme a to s vděčností.

Jedna z mých oblíbených a často citovaných citací pochází od spisovatelky a učitelky Byron Katie:

„Když se hádáte s realitou, prohrajete, ale pouze ve sto procentech případů.“

Chtít to, co máme, neznamená, že je všechno v našem světě perfektní, což se také skoro nikdy nestává.

Také to neznamená, že si nemůžeme přát, aby se věci změnily nebo vyvinuly cestou, kterou považujeme za pozitivní.

Znamená to prostě, že si vybereme akceptovat, co v životě máme, teď a s pocitem vděčnosti a odevzdanosti.

Odevzdávání se není o samolibosti, slabosti nebo vzdávání se – je to o učení se, jak žít život v míru tak, jak je.

Je důležité si zapamatovat, že vášeň, radost a naplnění, které pociťujeme, nevzniká jen tak. Vzniká z nás a z naší schopnosti přijmout, vážit si a oslavovat, co v životě máme.   

Ptejte se a odpovídejte!

Zde jsou některé otázky, které můžete sami sobě položit až budete přemýšlet o nejtěžších a nejvíce vyzývavé aspekty vašeho života:

• Co je pro mě dobré a já to nevidím?

• Jaké situace mě učí a já jsem za to vděčný?

• Co se děje PRO mě?

• Co se stane, když se odevzdám situaci, místo abych s ní bojoval?

Pokládáním a odpovídáním na tyto otázky (a jim podobné) si věnujete možnost podívat se hlouběji na některé výzvy ve vašem životě a uvědomit si, že tyto věci jsou tu k podnícení vašeho růstu a k tomu, aby vám připomněli, že máte schopnost si tyto věci vědomě vybírat.

A to vám může pomoci zbavit se utrpení, které můžete v současnosti zažívat.

Věnováním více pozornosti věcem, které již v životě máme a méně pozornosti napravování věcí nebo přání si, co ještě nemáme, můžeme vytvořit opravdový smysl pro mír a radost v našich životech, práci, vztazích, což je to, co většina z nás opravdu chce!