Včera jsem po dlouhé době měla možnost pozorovat svítání. Pár mráčků kolem sluníčka, které se zvedalo nad obzor, a barvilo nebe do krásné růžové barvy. Přemýšlela jsem, jak vlastně vzniklo úsloví “vyspat se do růžova”.
 

Dokážu si představit dobu, kdy lidé vstávali za svítání, nakrmili dobytek, uchystali kousek chleba a džbán vody, a vyrazili robotovat na panské. Připadalo jim těžké vstávat brzo ráno? Nejspíš o tom ani nepřemýšleli, narodili se do chudé rodiny a nebyl způsob, jak by svůj život mohli změnit. Kdo tedy vymyslel spaní do růžova?
Z dnešní doby známe rozdělení lidí na “sovy” a “skřivany”. První mají radši být dlouho do noci vzhůru a ranním spánkem dohnat potřebný počet hodin spánku, druzí chodí “spát se slepicemi” a radši si přivstanou. Jako máma mám mezi syny oba typy a můžete mi věřit, že jestliže jeden vám příliš pozdě usíná a druhý příliš brzy vstává, mnoho hodin nenaspíte.
 

 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Ostatně – kolik hodin spánku je tak akorát?

Prý by dospělý člověk měl spát 6 – 8 hodin denně. Na první mateřské jsem často spala 4 – 5 hodin, a to dlouhodobě. Jestli jsem si díky tomu zvykla, nebo jestli patřím k těm, co ten “normální” průměr zkracují, dnes už těžko říct.
Vlastně ne. Když se porozhlédnete mezi lidmi, kteří dávají pozor na to, čím živí svoje tělo, zjistíte, že těch nespavců je víc. Strava ovlivňuje nejen tělesné pochody, ale i naši potřebu spánku. Nevěříte? Zkuste měsíc nezanášet si tělo bílou moukou a masem.
Před pár lety jsem se zúčastnila výzvy 14 dní vegetariánství. 14 dní, kdy jsem víc přemýšlela nad svým jídelníčkem, stačilo k tomu, abych se cítila mnohem lehčeji, spokojeněji, jedla jsem méně a taky jsem potřebovala míň spát. Pro mě se nakonec ta doba protáhla na 3 týdny a skončila pouze díky prázdninovému pobytu, kde jsem si nemohla vařit sama.
Dnes jím masa mnohem méně, mnohdy jen jednou týdně. Vstávám před půl 4 ráno, jsem čilá hned po probuzení a večer rychle usínám. A hlavně – hned po ránu se usmívám jako to sluníčko, které vstává do svých červánků. Vstávám brzy, i když nemusím.
 

Co znamená vyspat se do růžova pro vás?

Většina mých známých si pod tím pojmem představí prospat celé dopoledne. Líbí se mi definice, že když se ráno probudíte, otočíte se na druhý bok, pokusíte se usnout a nepodaří se vám to, pak jste se dobře vyspali.
Je to jedna z výhod životního stylu lidí, kteří se osvobodili od práce, a je snem velkého počtu lidí. Chtěli byste aspoň jednou vyspat se do růžova, nebo byste chtěli spát do růžova každý den? Co byste byli ochotní udělat pro to, abyste se mohli do růžova vyspat každý den? Jak byste prožívali svůj život, pokud by se vám podařilo nemuset každý den vstávat do práce?
Pokud nepatříte mezi lidi, co nevědí, jak by jinak využili čas, který stráví v práci a dojížděním do práce, pak následující mám pro vás výzvu. Zkuste jednou místo televize vzít tužku a papír, a odpovědět si na poslední otázku. A pokud u psaní pocítíte vzrušení nebo chuť žít svůj život jinak, odpovězte si na tu předchozí.
 

Co byste byli ochotní udělat pro to, abyste se mohli do růžova vyspat každý den?

Způsob existuje. Jestliže patříte mezi lidi, kteří nejsou spokojení se svým životem, a mají chuť a odhodlání s tím něco provést, nabízím jednu z možností. Kontaktujte mě níže uvedeným formulářem, ukážu vám cestu, po které je možno dojít z práce ke svobodě.