Vztahy: Nějak se vztahujeme sami k sobě, k druhým lidem, ke zvířatům, k událostem našeho života, k věcem.
Podstatou toho je cosi neviditelného a myslí těžko uchopitelného, jako jsou naše emoce a naše potřeby.
To vztahování se, tvoří vztah. Když zůstanu u lidí, tak vím, že některé vidím ráda, těším se na setkání s nimi, mohou mi chybět, může se mi stýskat.
Jiné nepotkám léta a nemám žádnou touhu na tom něco změnit. To vše je podle mne výpovědí o kvalitě vztahu.
V základu vztahů vnímám pocit důvěry.
Čím je toto nehmotné cosi silnější, tím příjemněji se s daným člověkem cítím. Tím více v sobě mohu objevit touhu být s ním.
Důvěra pomáhá tvořit pocit bezpečí ve vztahu. Znamená to, že vím, že se mohu svěřit s čímkoliv, protože vím, že mě ten druhý nebude soudit a nebude se snažit změnit mé názory, emoce nebo chování.
Prostě mě dokáže přijmout takovou, jaká opravdu jsem. To je velmi niterná touha, kterou v sobě nese, podle mne, úplně každý.
Jak vzniká zázrak důvěry?
Mám vypozorováno, že se ve mně důvěra vytvoří někdy i velice rychle a jindy to trvá dlouhou dobu. Je to různé a záleží to na kvalitě zkušenosti, jakou s člověkem mám. Rozhodují jeho činy, ne jeho slova.
Přesněji řečeno tím rozhodujícím je soulad mezi slovy a činy. Přidává se k tomu ještě jedna složka, která patří do neviditelného světa.
Je jí upřímnost slovního vyjádření.
Dusí-li v sobě někdo vztek a s úsměvem na tváři mi tvrdí, že pro něho není žádný problém mi vyhovět, důvěra nepřijde dokonce ani tehdy, když udělá, co slíbil.
Nemůže přijít, protože jí v tom zabrání má intuice. Je to pocit uvnitř mě, který říká:
„Nevěř, teď nemluví pravdu. Nedělá to opravdu rád a dobrovolně. Není to vnitřně svobodná bytost. Jen se snaží být slušný. Tohle nebude dlouhodobě fungovat.“
Tak mi z toho vychází, že pro vztah, který má pevné základy, je nejdůležitější opravdovost. Totální upřímnost, kdy si člověk vůbec na nic nehraje a řekne, co v něm v tu chvíli žije.
Třeba:
„Mám vztek, protože si nevím rady. Rád bych ti pomohl a vyhověl tvojí prosbě, jenže se to ve mně vzpírá, protože jsem měl už jiné plány, které bych tím zničil.“
Jen jak jsem to napsala, pocítila jsem úlevu.
Mám jasno a současně i ochotu hledat jiné řešení svého problému. Nechci, aby kvůli mně někdo ničil své plány a vytvářel sám v sobě napětí.
Upřímnost je opravdový dar.
Když si s někým udělám takovou zkušenost, tak vím, že mu mohu opravdu věřit, protože je schopen říci, co se v něm právě děje. Je to pro mne víc, než kdyby běžel a udělal, oč ho žádám, a přitom v sobě dusil vztek na sebe, že nedokáže odmítnout.
Vztahy, kterých si cením, stojí na upřímném sebevyjádření obou stran. O ně se opírá důvěra.
Tak mě napadá, jak to asi vypadá, když člověku chybí sebe-důvěra. Jak je asi schopen být upřímný sám k sobě?
A o čem jsou vztahy pro vás?
Napište mi nebo to přijďte sdílet a objevovat s dalšími, kteří se rozhodli opustit bezmoc, která někdy provází mezilidské vztahy.
Přijďte odkrýt své skryté možnosti, které vám pomohou zvládnout situace, kdy si s druhými nerozumíme. Zvu vás na workshop, kterým nás bude provázet Nenásilná komunikace: Zdravé vztahy se rodí uvnitř nás.
Těším se na vás
Koučka a lektorka Helena Kurzweilová
Jsem kouč a lektor. Pomáhám lidem naladit si život ke spokojenosti, uzdravit vztah k sobě a narovnat tak vztahy s ostatními lidmi. Podporuji ostatní v tom, aby se naučili nakládat se svým časem efektivně a smysluplně. Mým hlavním životním krédem je vzájemná úcta mezi lidmi. Zkušenosti z mého dosavadního života mě naučily, že vztahy založené na skutečné a hluboké úctě otevírají cestu k využití obrovského lidského potenciálu. Právě tam se skrývá doposud málokde využíváné tajemství zdravých vztahů a možností pro růst firem.
Svou prací podporuji také ty, kteří se chtějí postavit na vlastní nohy nebo by rádi, aby jim firma fungovala efektivně.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.