Vztahy: Nějak se vztahujeme sami k sobě, k druhým lidem, ke zvířatům, k událostem našeho života, k věcem.
Podstatou toho je cosi neviditelného a myslí těžko uchopitelného, jako jsou naše emoce a naše potřeby.
To vztahování se, tvoří vztah. Když zůstanu u lidí, tak vím, že některé vidím ráda, těším se na setkání s nimi, mohou mi chybět, může se mi stýskat.
Jiné nepotkám léta a nemám žádnou touhu na tom něco změnit. To vše je podle mne výpovědí o kvalitě vztahu.

V základu vztahů vnímám pocit důvěry.

Čím je toto nehmotné cosi silnější, tím příjemněji se s daným člověkem cítím. Tím více v sobě mohu objevit touhu být s ním.
Důvěra pomáhá tvořit pocit bezpečí ve vztahu. Znamená to, že vím, že se mohu svěřit s čímkoliv, protože vím, že mě ten druhý nebude soudit a nebude se snažit změnit mé názory, emoce nebo chování.
Prostě mě dokáže přijmout takovou, jaká opravdu jsem. To je velmi niterná touha, kterou v sobě nese, podle mne, úplně každý.

Jak vzniká zázrak důvěry?

Mám vypozorováno, že se ve mně důvěra vytvoří někdy i velice rychle a jindy to trvá dlouhou dobu. Je to různé a záleží to na kvalitě zkušenosti, jakou s člověkem mám. Rozhodují jeho činy, ne jeho slova.
Přesněji řečeno tím rozhodujícím je soulad mezi slovy a činy. Přidává se k tomu ještě jedna složka, která patří do neviditelného světa.
Je jí upřímnost slovního vyjádření.
Dusí-li v sobě někdo vztek a s úsměvem na tváři mi tvrdí, že pro něho není žádný problém mi vyhovět, důvěra nepřijde dokonce ani tehdy, když udělá, co slíbil.
Nemůže přijít, protože jí v tom zabrání má intuice. Je to pocit uvnitř mě, který říká:

„Nevěř, teď nemluví pravdu. Nedělá to opravdu rád a dobrovolně. Není to vnitřně svobodná bytost. Jen se snaží být slušný. Tohle nebude dlouhodobě fungovat.“

Tak mi z toho vychází, že pro vztah, který má pevné základy, je nejdůležitější opravdovost. Totální upřímnost, kdy si člověk vůbec na nic nehraje a řekne, co v něm v tu chvíli žije.
Třeba:

„Mám vztek, protože si nevím rady. Rád bych ti pomohl a vyhověl tvojí prosbě, jenže se to ve mně vzpírá, protože jsem měl už jiné plány, které bych tím zničil.“

Jen jak jsem to napsala, pocítila jsem úlevu.
Mám jasno a současně i ochotu hledat jiné řešení svého problému. Nechci, aby kvůli mně někdo ničil své plány a vytvářel sám v sobě napětí.

Upřímnost je opravdový dar.

Když si s někým udělám takovou zkušenost, tak vím, že mu mohu opravdu věřit, protože je schopen říci, co se v něm právě děje. Je to pro mne víc, než kdyby běžel a udělal, oč ho žádám, a přitom v sobě dusil vztek na sebe, že nedokáže odmítnout.
Vztahy, kterých si cením, stojí na upřímném sebevyjádření obou stran. O ně se opírá důvěra.
Tak mě napadá, jak to asi vypadá, když člověku chybí sebe-důvěra. Jak je asi schopen být upřímný sám k sobě?
A o čem jsou vztahy pro vás?
Napište mi nebo to přijďte sdílet a objevovat s dalšími, kteří se rozhodli opustit bezmoc, která někdy provází mezilidské vztahy.
Přijďte odkrýt své skryté možnosti, které vám pomohou zvládnout situace, kdy si s druhými nerozumíme. Zvu vás na workshop, kterým nás bude provázet Nenásilná komunikace:  Zdravé vztahy se rodí uvnitř nás.
Těším se na vás
Koučka a lektorka Helena Kurzweilová
www.kurzweilova.cz