Většinu svého života jsem to nevnímal, ale postupně mi začalo docházet, že jsem dosahoval často toho, čeho jsem chtěl nebo se stávaly věci, které jsem si přál.
Samozřejmě, že nežiji v pohádce…
Takže byly i problémy a neúspěchy – ty jsem začal také postupně vnímat jako cestu k tomu cíli, který si přeji, jako směrovky, které říkají „tudy cesta nevede, jdi jinudy“.

Techniky koncentrace a uvolnění

Sem tam mi někdo říkal o nějakém ovládání okolností a věcí pomocí koncentrace nebo naopak uvolnění mysli, četl jsem o sebenaplňujících proroctvích, životních scénářích, které máme naprogramované hluboko v osobnosti, a pak mi i došlo, že některé sny, které si dlouho přímo přeji nebo „jenom“ lehce podvědomě považuju za své cíle, se stávají realitou.

• Odešel jsem ze studia oboru, který mě nebavil,
• dostudoval jsem obory, které mě zajímaly a naplňovaly informacemi, které mi chyběly,
• začal jsem znalosti a dovednosti využívat v praxi, která mi pomohla najít životní směr a smysl v pomáhání druhým.
• Mám silný a pozitivní vztah s manželkou, který mě poskytuje neustálou sebereflexi,
• bydlíme ve vlastním domě, který mi dává pocit jistoty 
• a kdo ví, co se ještě bude dít.

Problémy mě směřovaly…

Problémy také přišly a nasměrovaly mě (moje myšlenky a moje myšlenkové scénáře) jinam.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Pubertální nespokojenost se životem a rodiči mi umožnila se vybouřit a zkusit si několik nekonformních postojů, které mi doposud zůstaly (dělám, co chci, říkám, co si myslím).

Zdravotní problémy mě upozornili na to, co je důležité:

• život,
• zdraví,
• vztahy,
• pocity,
• trávení,
• strava,
• relaxace,
• psychická pohoda

a jak je to spolu všechno nějak propojené.

Pracovní povinnosti (příjemné, ale i ty nepříjemné) mi ukázaly, co mě baví dělat nehledě na zisk, co jsem ochotný dělat pro zisk a co chci odmítat dělat a čeho odmítnout být součástí.

Až mi to jednou došlo!

Celé se mi to poskládalo a došlo mi, že svůj „osud“ mám v rukách, když jsem si uvědomil, že dělám převážně to, co mě baví a naplňuje.

Osud píši v uvozovkách, protože na osud nevěřím…

Věřím jenom na to, že každý má možnost se rozhodovat, čemu a jak moc se bude věnovat, co si bude přát, v čem bude vidět prospěch a zisk, jak se postaví k problémům a jakými lidmi se obklopí.

Poučení…

Na konci článku vždy bývá nějaké moudro nebo návodná rada, ale v tomto případě mám jenom jeden komentář:

NEKOPÍRUJ, NEPŘIZPŮSOBUJ SE, HLEDEJ, JDI ZA TÍM, CO TĚ ZAUJME A BER VŠE JAKO SOUČÁST CESTY K DALŠÍMU POZNÁNÍ

NEBRAŇ SE VÝZVÁM, KTERÉ TĚ NĚČÍM LÁKAJÍ, ODMÍTEJ VĚCI, KTERÉ SE TI PŘÍČÍ, NAUČ SE ŘÍKAT NE, ALE NAUČ SE I ŘÍKAT ANO A DĚKUJI A PTEJ SE POŘÁD SEBE I OSTATNÍCH PROČ…