„Co jen si o mě pomyslí??!“
Taky už jste si tuhle otázku položili?
Upřímně, alespoň jednou za život (já tvrdím, že minimálně stokrát) si jí položil už každý.

„Jak to bude vypadat?“
„Co by na to řekli lidi?“

A moje nejoblíbenější: „Pane bože, hlavně zapadnout, ať mě lidi nepomluví.“

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Slunce, seno a …

Ti z vás, kteří viděli již notoricky známou trilogii Zdeňka Trošky – Slunce, seno….ví, o čem mluvím.

Komedie nabitá sarkasmem a přímočarým humorem rozhodně zanechá příjemnou stopu na tváři a pár vrásek od smíchu.

• „Když vy inžinýrku, tak my! To teprve uvidíte.“
• Hlavně ať se holka dobře vdá… Tedy ať to dobře vypadá: „Já ti seženu doktora, takový terno!“

Je to legrace, že?

Sledovat tenhle malebný obrázek vesnického života. Ovšem sledovat určitou podobnost i s naším životem už taková legrace není.

Možná to „nepoženeme o štok“, ale: 

• o auto o dvě třídy výš už ano,
• o kariérní postup,
• o štíhlejší tělo,
• o lepší účes,
• o zlatější zlaté šperky,
• o movitějšího partnera….

Nechme teď však stranou zdravou rivalitu.

Úplně otevřeně, upřímně a narovinu si zkuste odpovědět na jednoduchou otázku:

„Proč mi tolik záleží na tom, co si o mně myslí ostatní?“

• Protože je důležité být součástí kolektivu.
• Protože máme přirozenou touhu zapadnout do společnosti. Někam patřit.

Na základě vnějších pravidel se vymezit. Najít to své místo.

Od toho jsou přece průzkumy veřejného mínění. Statistiky. Stojí na tom naprostá většina reklamních agentur. Co chce většina je dobré. Bude se to prodávat.

• Chcete to, co většina? Dobře.
• Naplňuje vás to? Výborně!
• Jste tak šťastní? Skvělé!
• Pak v tom pokračujte.

Odpovězte si na tyto otázky.

Pokud bude jen jedna odpověď znít Ne, věřte mi, nepovede se vám ji navždy s klidem potlačit. Bude se vracet, užírat vás a drát se na povrch s čím dál tím větší razancí.

A vy se budete cítit pořád hůř a hůř. A pak dostanete na výběr.

1. Můžete rezignovat. Zavřít touhu po štěstí do klece a sem tam se na ní podívat, ale už nikdy ji nevypustit. Za pár let určitě zeslábne a vyhladoví. A časem, časem snad i zemře a s ní i část vašeho já.
2. Nebo se zpříma postavit a z plných plic zakřičet: Chci to jinak! A budete riskovat, že se k vám 90% známých otočí zády a 99% kolegů a sousedů pomluví, že jste zešíleli. Ale když budete vytrvalí, z malé touhy, která se původně vešla do klece, vyroste obrovský drak, kterého už jen tak něco nezkrotí. A můžete si být sakra jistí, že jeho oheň jen tak lehce neuhasne.

Takže, proč nám tolik záleží na mínění ostatních, víc než na svém?

• Proč důvěřujeme víc diktátu zvenčí, než svým vlastním pocitům?
• Proč se necháme raději řídit, než abychom sami řídili svůj život?

Že jsme tak vychovaní? Že za to můžou minulé režimy? Tlak médií? Okolí?

Ale no tak! Opravdu tomu věříte? Opravdu jste se smířili s tím, že nad svým životem nemáte moc? V tom případě, přestaňte číst. Nechci vám přivodit žlučníkový záchvat.

Pokud čtete dál, mám pro vás zprávu:

Někdo sice všechna ta pravidla píše, jste to ale VY, kdo se rozhoduje je dodržovat či ne.

V tom je vaše svobodná volba. Můžete se vědomě rozhodnout.

Na závěr použiji slova léčitele Samtyanga z knihy Muž, který chtěl být šťastný:

„Ostatní vás vidí tak, jak na sebe pohlížíte vy sami.“

• Takže, na čem záleží víc?
• Na mínění okolí nebo na vašem vlastním?
• Proč neustále všichni toužíme po společenském uznání?
• Po utvrzení, že jsme lepší, než někdo jiný?

Zkusme se na to podívat z druhé strany.

• Máte ve svém okolí někoho, koho obdivujete?
• Koho si ceníte a vážíte si toho, jaký je a co dělá?            
• Co se vám na tom člověk líbí nejvíc?
• Co je to, co na něm obdivujete?