Tady, uprostřed přírody, se ruch civilizace zcela vytratil a naše mysl se mohla dokonale uvolnit.

Ne na dlouho.

Na vyhlídku se vyšplhala rodinka se dvěma menšími dětmi. Děti nedělaly žádný nepřiměřený hluk. Začaly jen s nadšením zkoumat nové místo. Jejich přirozenost je vedla k objevování nových příležitostí.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Mladá žena neměla ale příliš pochopení pro jejich touhu učit se poznáváním a rozvíjet se.

Byla zřetelně svázána vlastní úzkostí a strachem.

Neustále děti napomínala a všemožně se je snažila znehybnit. Mluvil z ní její strach, s nímž si sama nevěděla rady. Tak jím zaplavovala svoje děti. „Ježíšmarjá, kam to zase lezeš? Chceš spadnout? Koukej si sednout. Copak nemůžeš být chvíli v klidu?“

Pohoda se stala minulostí.

Vnímala jsem silné napětí, které prostupovalo tu ženu. Rodilo se v její napjaté mysli a valilo se bez cenzury ven.

Uvědomila jsem si, že jsem svědkem toho, jak se může zrodit návyk přistupovat k životu s obavami a úzkostí, který pak člověka mučí víc a víc po celou jeho dospělost. Mnoho z mých klientů se s něčím takovým potýká.

Malé děti přijímají od svých rodičovských bohů vše bez výběru.

Učí se prostým kopírováním chování a tvoří si tak velice hluboké návyky.

Byli jsme svědky toho, jak bylo dítě zavaleno matčiným strachem, aniž dostalo příležitost porozumět jeho skutečné podstatě. Nemělo možnost se ani z dálky seznámit s tím strašlivým nebezpečím, které tak děsilo jeho matku. Dostalo tak vynikající příležitost zafixovat si hrůzu z nepoznaného, z nového a neznámého.

Opakovaně dostalo nevědomý příkaz: „Může-li být před tebou něco nového a neznámého, zastav se a ani se nehni. Nehýbej se, protože to je nebezpečné.“

Tak takhle se tedy tvoří neotřesitelné základy chronického odkládání všeho, co zavání něčím novým či neznámým.

Co to asi dělá s vnitřní sebejistotou a sebevědomím? Možná že vůbec nic, protože ty se do prostoru naplněného často nevědomým strachem vůbec nevejdou. O těch nemůže být žádná řeč.

Strach, který nasajeme v raném dětství, pro nás může zůstat skutečně neviditelným a pouze ho celoživotně potlačujeme a působíme si tak stále větší a větší potíže. Naše frustrace z toho, co všechno jsme nedokázali a co všechno ještě nedokážeme, neustále roste.

Překročit ten bludný kořen ale neumíme. Mohlo by to být nebezpečné, tak nás strach zastaví. Spolehlivě ho poznáme podle množství „logických“ důvodů, které nám naše mysl bleskurychle nabídne.

Rodič, který sám neumí zacházet se svými emocemi, to nenaučí ani své děti.

Dává jim tak do vínku danajský dar, něco asi tak příjemného a užitečného jako je těžká koule na noze. Ta také bere člověku svobodu pohybu. Je pravda, že mu zabrání v tom, aby udělal spoustu chyb prostě proto, že se pořádně nemůže hnout z místa. A kdo nic nedělá, nic nezkazí. To je jistota. Také si ale nic moc neužije.

Potřebujeme poznávat, růst a rozvíjet se díky tomu, že se nám daří i nedaří, že zažíváme chvíle radosti i smutku. Obojí patří do života. Snaha uchránit děti před tím, aby udělaly i sebemenší chybu, protože chceme, aby byly zdravé a šťastné, se tak snadno postaví jejich skutečnému štěstí do cesty.

Člověk, který má v sobě množství obav z pro něj nových věcí a zkušeností, bývá svázaný svým strachem, a tak se mu často nedaří tak, jak by chtěl. Jen se utvrzuje ve své domnělé neschopnosti, smůle a vlastní nedostatečnosti.

Je těžké z tohoto začarované kruhu vykročit, protože strach s léty těchto zkušeností zesílil a začal pevně vládnout. Je jen jediná cesta. Vnímat ho a naučit se s ním zacházet jinak než doposud.

Převzít vládu nad vlastním životem.

Překvapivě to není až tak složité. Vyzkoušela jsem si to sama na sobě a tuto zkušenost s radostí předávám dalším lidem.

Vnímám velký smysl v tom, aby lidé vládli vlastnímu životu a cítili se vnitřně svobodní, protože se pak přirozeně dokáží věnovat tomu, co je těší a radovat se ze života. To vše má hluboký dopad na vztahy, v nichž žijeme.

Příležitost porozumět tomu, jak lze změnit vlastní postoj ke strachu a tím transformovat jeho energii do skutečně užitečné podoby, se otevře 22.3. v Maitrea na celodenním workshopu Jak mít pro strach uděláno. 

Jste vítáni.

Koučka Helena a organizátorka Jarka