Energetické zářiče a pomůcky – část I.

Jin-jang(monáda) a pa-kua
Pojem jin-jang označuje dvě polární síly, které svým střídáním a vzájemným působením daly vzniknout celému vesmíru. Jin a jang jsou polárními projevy taa nebo nejvyššího počátku a jejich konkrétními projevy jsou země a nebe.
Smíšením jin a jang vzniká pět prvků(wu-sing), ty jsou zase základem pro vznik deseti tisíc věcí.

Tento proces vytváření všech jevů je nahlížen cyklicky

Jako nekonečné vznikání a zanikání v němž všechno se obrací k svému protipólu, když dospělo ke svému extrému. Způsobovat toto neustálé „střídání“ je základní vlastností jin a jang. Změna je pohybem taa.

Rovněž struktura hexagramů „Knihy proměn“ potvrzuje, že všechny věci a situace vznikají z kombinace jin a jang. Hexagramy čchien a kchun reprezentují čistý jang, respektive jin, všechny ostatní jsou kombinacemi obou základních sil.

Původně pojem jin označoval severní, od slunce odvrácený svah hory a byl spojován s chladným, pošmourným počasím a zamračenou oblohou. Jang označoval k slunci přivrácený svah a byl spojován s jasem a teplem.

V systému vztahů mezi mikrokosmem a makrokosmem jsou jin a jang přiřazovány rozličné další vlastnosti a jevy:

• Jin je princip ženský, pasivní, přijímající, tmavý, měkký. Jinové symboly jsou např.měsíc, voda, mraky, tygr a želva, černá barva, sever, olovo, sudá čísla.
• Jang je naproti tomu princip mužský, aktivní, tvořivý, světlý, tvrdý. Jangové symboly jsou např.slunce, oheň, drak, červená barva, jih, rtuť a lichá čísla.

Jin a jang jsou zobrazovány ve známém symbolu. Ukazuje složení vesmíru a jin a jang, které pouze spolu tvoří celek.

Oba body poukazují na to, že každá z obou sil na vrcholu svého rozvoje již nese v sobě zárodek svého polárního protějšku a začíná se v něj přetvářet.

Poprvé nacházíme zmínku o pojmu jin-jang v páté kapitole komentáře Si-cch‘ Knihy proměn.

Doslova se tam říká: “Je jin a je jang a to se nazývá tao.

“Velká jednota plodí dva póly (tedy nebe a zemi), tyto dva póly plodí sílu tmavého (jin) a sílu světlého(jang). Síla kalného a světla se mění, jedna stoupá vzhůru a druhá klesá do hloubky, sjednocují se a vytvářejí těla, přičemž jsou v neustálém pohybu.

Jsou-li odděleny, opět se sjednocují. To je věčný běh nebes. Nebe a země vznikají v koloběhu.

Na každém konci následuje opět začátek, na každém nejzazším konci následuje návrat. Vše je vzájemně v harmonii…

To, z čeho vznikají všechna jsoucna a v čem mají svůj počátek, je velká jednota.

To, čím se utvářejí a naplňují, je dualita temného a světlého. Síly jin a jang mají také význam v čínském lékařství. Pouze, když se jin a jang nacházejí v rovnováze, je tělo zdravé.

Příliš silný jang vyvolává zesílenou činnost orgánů, převládá-li jin, orgány dostatečně nefungují.

Slovo pa-kua pochází z čínštiny a označuje osm trigramů, osm znaků, jež tvoří základ Knihy proměn a z nichž je odvozeno 64 hexagramů. Osm trigramů pochází podle tradice od legendárního vládce Fu-siho, který uvedl do souladu vztahy mezi trigramy a mezi světovými stranami a ročními dobami.

Toto uspořádání je „pre-kosmické pořadí“.

Óm je symbolem jak tvaru, tak zvuku.

Tato slabika není považována za magické slovo, ani za slovo vůbec.

Je projevem duchovní síly, je znamením přítomnosti absolutna v máje, symbolem známým v celém východním světě.

Znaky slabiky óm znázorňují třemi křivkami tři světy:

• svět tělesný,
• svět duchovní a
• svět nevědomí.

Tečka nad písmenem označuje nejvyšší vědomí, které tyto tři světy osvěcuje a ovládá.

Óm bývá popisováno jako nekonkrétní projev poznání nejvyšší pravdy, že nic v tomto vesmíru neexistuje nezávisle, vše je projevem či proměnou jediného vědomí podílejícím se v různém stupni na jeho existenci a jím je vše navzájem propojeno.

Znak óm se skládá ze tří křivek, obloučku a tečky a tvoří uzavřený celek.

Křivky jsou navzájem propojeny tak, jako by jedna z druhé vyrůstala. Bod s obloučkem stojí volně. Tento bod vše ostatní ovládá.

Symbol znázorňuje tři stavy vědomí, pravé Já, které ostatním přihlíží jako divák a zároveň jimi proniká. Oblouček pod bodem není uzavřený,vyjadřuje nekonečnost a zároveň naznačuje, že omezené myšlení není schopno výšku a hloubku tohoto bodu postihnout.

Iva Matyasova