Islám jako hrozba? Nebo islámská imigrace jako symbol?

Již léta u sebe na blogu Žít je umění píši o tom, že pod povrchem běžných událostí (a tím myslím opravdu těch nejběžnějších událostí) se skrývá mnohem víc, než je na první pohled vidět. Silvestrovský ohňostroj může být víc než jen chvíle, kdy končí jeden rok a začíná druhý, a my ho s přáteli a se sklenkou šampaňského vítáme.

Víc než jen to.

Stejně tak únorové lyžování nám může říci víc než jen, zda nám to jde nebo ne. Nebo kde jsou lepší sjezdovky. Pokud chcete pochopit, o čem to vlastně mluvím, přečtěte si článek Lednová poselství. Ten šel hodně do hloubky…

A současná islámská imigrace a náš náhlý zájem o islám je víc než jen reakce na hrozbu. 

Ano, pokud chceme vidět víc, musíme jít hlouběji!

Islám sám sebe vidí jako ideální systém, který má lidstvo ochránit před zlem. Vnímá dítě jako tabulu rasu, do které se dokonale otiskne vliv rodičů a společnosti. Pokud budou rodiče dokonalí muslimové a společnost dokonale muslimská, zavládne na světě mír. No, kdo by si to nepřál?? Ještě se divíte, proč tolik lidí islámu věří, a proč stále roste počet věřících?

Však všichni známe ten pozdrav islámu: as-salámu alajkum, tj. mír s Vámi. Prozradím Vám jedno tajemství arabského jazyka, který je jazykem islámu a jazykem Koránu. Arabštinu se učí všichni muslimové, protože jen v arabštině je správné Korán číst. Arabština neřadí ve slovníku slova podle abecedy tak jako my (islám tedy nenajdete pod I), ale abecedně podle kořenů (tj. islám najdete pod kořenem SLM).

Nedivte se pak, že o islámu se hovoří jako o náboženství míru!

Onen “mír” je přímo základem jeho názvu, který v překladu znamená “odevzdanost“. Ano, odevzdanost a otevřenost přináší vnitřní i vnější mír. Když přestanete bojovat s tím, co je, kde je nějaký konflikt?? 

Základní premisa islámu je stejně tak krásná jako základní premisa komunismu. Proto si také kdysi islámské země s komunistickými tak rozuměly. Ale ani islám, ani komunismus nedokáže své ideály vnést do života!

Základem islámu je totiž paradoxně boj!

Ne ten třídní jako mezi komunisty, ale ten náboženský. Ona snaha sjednotit společnost tak, aby zde žádné konflikty ani být nemohly. Aby nedocházelo ke sporům mezi muži a ženami. Ani ke sporům mezi muslimy a nemuslimy. Ani mezi těmi, kteří si myslí, že šaríatské zákony jsou dokonalé, a těmi, kteří stojí proti nim. Kde nejsou spory, tam je přece mír!

A tak již dlouhá staletí islám bojuje za dokonalou společnost. A selhává. Selhává dokonce tak, že ačkoliv premisou islámské společnosti je dokonalý sociální systém, kde je o chudé postaráno, utíkají muslimové na Západ za lepším a za sociálním systémem… 

Jak jsem kdysi psala – Stát si za něčím, co po celá staletí zjevně nefunguje podle zářných teorií, je blbost. Aneb dál o islámu, výchově dětí a manželství. No, není to kuriózní?

Islám zapomněl na jedno své základní učení – učení o tawakkulu.

Když jsem před lety psala na toto téma diplomovou práci a sháněla po káhirských knihkupectvích literaturu, ptali se mě prodejci: “Tawakkul? Co to je?” A přitom o tawakkulu – důvěře v Boha – psalo několik jejich historicky nejvýznamnějších islámských učenců a každému správnému taxíkáři se na zpětném zrcátku houpe cedulka “tawakkaltu alalláh“, tj. spolehl jsem se na Boha.

Odevzdanost do vůle Boží se totiž dá pojmout jakkoliv. Může to být dokonalá poslušnost Koránu a Muhamaddových výroků, dokonalé kopírování Muhammadova způsoba života a boje za šíření islámu. Může to být také ono fatalistické “nechám tu velblouda stát a on se mi o něj Bůh postará“, nebo “nechám tu velblouda stát, ale radši ho uvážu“.

Islám si již prošel různými obdobími. Súfijské (mystické) učení islámu je také islám. Citáty perského světce AR-Rúmího jsou dodnes velmi oblíbené mezi západními duchovními kruhy.

Nepatřím k žádnému náboženství. Mojí vírou je láska a každé srdce je mým chrámem.

Člověk by za jeho slovy islám nevnímal, a přece z něj vyrůstal. Bohužel spousta súfíjů narazila na ortodoxii a zaplatila životem. To, co si lid ze súfismu vzal, se zvrhl v pustý fatalismus. Cestu z něj a hlubokého úpadku (ve srovnání se Západem) našly mnohé islámské země právě v návratu ke kořenům…

… ke Koránu. K Muhammadovi. K šaríe. A jsme tam, kde jsme…

Důvěra a otevřenost se islámu nevyplatily. Nebo ji jen špatně pochopili?

Otevřenost – ona odevzdanost tomu, co je (někdo to nazývá Bohem, někdo Alláhem, někdo prostě bytím, někdo tomu říká “život sám“), a čemu nelze vzdorovat, protože je to silnější než my a vlastně základem nás samých – je úžasná idea! Ale je velmi, velmi náročné ji správně pochopit. A ještě náročnější je ji opravdu žít!

Otevřenosti v tomto slova smyslu jsem věnovala celé jedno číslo magazínu Aves, protože otevřenost je opravdu důležitá!

  • Bez ní nemůžeme žít nikdy opravdu svobodně a opravdu naplno!
  • Bez otevřenosti budeme vždycky jen buď jako ta pochodující mrtvola (zombie), nebo upír sající energii zvenčí, o kterých jsem psala v březnovém vydání magazínu Nejsem náhodou pochodující mrtvola?
  • Bez otevřenosti nikdy nepoznáme šťastnou lásku a spokojené mezilidské vztahy!

Proč ještě je otevřenost tak důležitá a co všechno nám hrozí, když se uzavřeme, najdete právě v červnovém magazínu Aves.

Islám jsem v tomto vydání použila jako příklad systému, který ve své ortodoxii přivedl uzavřenost ad absurdum. A je pro nás symbolem toho, kam taková uzavřenost vede.

A tak je podivuhodné, s jakou razancí se všichni ti, kteří se proti islámu dnes v Evropě staví, uzavírají naprosto stejně jako ti, proti kterým tak brojí. Možná proto, že otevřenost je to nejtěžší, co po nás život může chtít – je to jako hledět do hluboké jámy a ničemu již nerozumět. Ale možná také proto, že ti, kteří se otevírají, to nedělají právě moudře…

Protože jak si můžete přečíst v červnovém magazínu Aves, není lehké se otevřít tak, aby to člověka nepohltilo… 

Islám pro nás může být velmi reálná hrozba. Ale také je to dokonalý symbol.

Hra života je velmi zajímavá. Hraje se na několika úrovních. Na té jedné pro nás může být rostoucí počet muslimů a jejich “boj o společnost bez zla” reálnou hrozbou, ohrožující naše svobody a náš způsob života.

Na druhou stranu, na té hlubší úrovni, můžeme vidět islámskou imigraci jako dokonalý symbol toho, jak důležitá je otevřenost a jak zákeřná je uzavřenost. A podle toho tu hrozbu reálně řešit…

 

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář