Uslyšel to holčiččin tatínek, přiběhl a řekl jí: „Tak půjč přece chlapečkovi motorku. To mu ji nepůjčíš? Vždyť ji teď nepotřebuješ, tak mu ji přece můžeš půjčit.“

Holčička dál bránila svou motorku, ale znejistěla, tatínek její důvody nechápal, nesouhlasil s ní.

Proč?

Tatínek se v dětství naučil, že se má s ostatními o hračky dělit. A sice ne, když se on chce podělit, ale když to chtěli druzí. Jiné dítě chtělo hračku půjčit a jeho rodiče, kteří přece mají v jeho očích pravdu, mu řekli, že má dát a má půjčit.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulace ke čtení příspěvku... 

Registrujte se ZDARMA a stáhněte si další
4 Audioknihy a 38 skvělých eBooků... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

• Ztratil přehled o tom, co je jeho a co je ostatních.
• Odnaučil se cítit své hranice a svá vlastní přání.
• Důležitější se pro něj stala přání druhých.

Už si dnes nepamatuje, jak moc ho to tenkrát bolelo, když byl nucen se svých hranic vzdávat. Naučil se, že když se rozdělí, je hodný kluk.

Vtloukal do sebe tvrdé životní lekce, protože nebylo zbytí: „Musím být hodný kluk.“ 

• „Když budu hodný kluk, budou mě mít rádi a dostanu, co chci.“
• „Nemám právo určovat, co chci a co ne, musím se přizpůsobit. Bolí to, ale jinak to nejde“

Dnes v dospělosti hluboko v podvědomí nosí asi tyto „pravdy“:

„Jsem hodný kluk a něco z toho mám. Vyplatí se slevit ze svých potřeb. Je to dobrej kšeft.“

A dal by ruku do ohně, že je to tak správně a jeho dcera se to rozhodně má naučit také. 

Tu občasnou vnitřní zlost, pocit, že po něm šéf, žena, matka a kamarádi pořád něco chtějí, i občasnou potřebu všechny někam poslat, si nespojuje se svým vnitřním vězením a nechápe, že obchod až tak výhodný není…

A jeho dcera? 

• Ona v tuto chvíli hranice ještě cítí.
• Ještě ví, co je její a co druhých.
• Co chce ona sama a co chtějí druzí.
• Svou motorku ale nakonec půjčit musela.

Vnímání hranic, potřeb a sebe sama se bude pomalu zamlžovat a rozostřovat.

Rozdělí se nedobrovolně ještě o mnohé. Pravděpodobně o další hračky, nemůžeme vyloučit, že i o své panenství a tělo (většina žen zná milování s mužem, i když to nechtějí), o své schopnosti a svou sílu.

Vzdá se svých přání pro přání ostatních.

Ne proto, že to ona sama tak chce, ale protože se naučí být hodná holka, která měří svou hodnotu tím, jak ji mají rádi ostatní.

Většina lidí jsou hodné holky a hodní kluci, kteří si hrají na dospělé.

Necítí sami sebe, neznají svá skutečná přání a svou hodnotu. A přitom se, všichni dokonale znali, když byli malí! 

Děti od nás potřebují lásku a bezpečný domov.

Nežádají nás, abychom je obírali o jejich potřeby.

Nechme jim jejich autíčka a kyblíčky a dejme jim najevo, že jsou důležitější, než cizí dítě.

Vždyť ve většině případů nejsou jejich přání a potřeby v rozporu s lidskostí. Uvědomujme si naopak také my dospělí naše potřeby. Vymezme se vůči potřebám druhých, dejme si hranice, učme se cítit a ctít sami sebe.

Vezměme si zpět svou hodnotu. Všichni se tak stanou svobodnějšími…

Hezký den

Vaše Lucie Bouzková

Naše vnitřní programy jsme se během života naučili. Většinou jsou kopií chování rodičů, a proto o naší autenticitě nemůže být ani řeč. Pohled na naše programy pomáhá uvědomit si je a postupně je opouštět. Pojďte se dívat, opouštět je a stávat se tak víc sami sebou. Svůj přístup označuji jako nedirektivní provázení: při individuálních i skupinových sezeních skutečně SPOLUpracujeme. Facilituji přemýšlení účastníků tak, aby se co nejvíce zapojili do řešení vlastní situace. Podporuji klienty, aby zapojili nejen myšlení, ale i pocity a intuici, aby rozvíjeli osobní leadership (tedy niterné sebeřízení) a partnerskou komunikaci všemi směry. Více o mně v profilu Průvodce.

Pokud se Vám článek líbil, pak

• kontaktujte prosím autora (přes jeho profil Průvodce)
• pošlete na něj odkaz svým přátelům (nahoře nad článkem u nadpisu ikona emailu),
• sdílejte na sociálních sítích nebo zanechejte komentář v diskuzi (ještě níže pod článkem).