Jak zvládnout svou bolest prostřednictvím jejího přijmutí…

…myslím tím tu psychickou, duševní, vnitřní… je jedno, jak ji nazvu.

Všichni ji známe. Přichází nečekaně a plíživě, v tu nejméně vhodnou dobu a za těch nejnevhodnějších okolností. Může gradovat až ve vztek, nenávist a nakonec i v bolest fyzickou. 
Léky na ní nezabírají, a když, jen dočasně. Alkohol jí sice na chvíli utlumí, ale návrat k „normálu“ je o to bolestnější.

 

  • Čím víc se jí snažíme pochopit, tím je horší a horší.
  • Čím víc se jí bráníme, tím víc bolí.

A tak začneme hledat útěchu ve slovech, v lidech a jejich radách.

Vypovídáme se přátelům, psychologům, někdy i úplně neznámým lidem ve snaze objevit u nich „lék na svou bolest.“

Upínáme své myšlenky na minulost ve snaze najít její původ, často se i trýzníme za své tehdejší kroky. Následně svou mysl přeneseme do budoucnosti, která nám snad přinese kýženou úlevu……

Nepřinese. Protože nic takového jako budoucnost fyzicky neexistuje. Není. Nemůžete v ní nic prožít. Svou radost i bolest můžete prožívat jen v přítomnosti.

Eckhart Tolle ve své knize Moc přítomného okamžiku píše, že bolest je výsledek mysli, která se brání skutečnosti.

Čím více hlavou odmítáme to, co se kolem nás právě děje, tím víc posilujeme pocit nespokojenosti a nesouladu v našem životě.

Znáte ty okamžiky, kdy se soustředíte na nějakou vám příjemnou činnost, zapomenete na čas, sršíte najednou energií a radostí, máte plno kreativních nápadů, chuť na jejich realizace a smějete se na celý svět?

No tak…i když to teď možná nevypadá růžově, určitě takový zážitek máte.

To je okamžik, kdy jste rozptýlili svou mysl a soustředili jste se jen na přítomnost. Protože ta jediná existuje. Tu jedinou můžeme ovlivnit. Můžeme jí přijmout, můžeme ji měnit anebo se jí můžeme bránit.

A jak to souvisí s bolestí?

Bolest, ať už ta fyzická či psychická má původ v naší mysli.

Tam se rodí, tam jí cítíme. Mysl existuje pouze v minulosti nebo budoucnosti. Buď si vyčítáme chybné kroky z dřívějška, nebo vytváříme pozitivní či negativní scénář budoucnosti. V přítomnosti se naše mysl rozplývá. Jako by nebyla. Najednou „na chvíli zapomeneme“, že nás něco trápí.

Schopnost „na chvíli zapomenout“ dočasně navodí právě alkohol a drogy. Ale jak víme, je to dočasný efekt, po jehož uplynutí je bolest mnohem intenzivnější.

Cílem tohoto článku je si uvědomit, že je to mysl, kdo nám způsobuje bolest. Mysl, který se vrtá v tom, co bylo, nebo „předvídá“, co bude. Obojí však neexistuje.

Pokud svou bolest přijmete, přestanete jí vzdorovat, bránit se jí, vaše mysl najednou nebude mít s kým bojovat. Přestaňte upírat své naděje do budoucnosti, protože ta ještě není. A až nastane, bude se odehrávat zas a jenom v přítomnosti. Proto se nebraňte.

Přijetí situace takové, jaká je, vám umožní se soustředit na „tady a teď“. Velká míra naší bolesti je způsobena právě výčitkami z minulosti či tragickými scénáři budoucnosti.

Zbytečně. Často zjistíme, že nebýt těchto myšlenek, naše bolest by byla poloviční.

Přijetím a soustředěním na „tady a teď“ se naše mysl rozptýlí. Přestane těkat a zahlcovat naše vědomí zbytečnými myšlenkami a my můžeme reálně vnímat situaci, jaká doopravdy je.

Jen v přítomnosti jsme schopni uvidět všechny možnosti řešení. Jen v přítomnosti máme prostor pro rozhodnutí a akci.

Přijměte svou bolest, protože změnit můžeme jen to, co máme plně pod kontrolou.

Přijměte ji třeba se slovy: „Fajn, tohle je hnusný, ale děje se to. Nejsem sám/sama komu se to děje. Je to jen situace, která nastala. Je to jen situace, období, ale není to celý můj život. Můj život není jen o bolesti, proto se nemusím bát, že ten nepříjemný pocit, co mám, bude trvat navždy. Nebude. Je jen teď. Bránit se mu nepomáhá, co s ním tedy mohu udělat? Je mi zle, cítím se …(nešťastně, zklamaně…). Je to mé právo se tak cítit a budu se tak cítit, jak dlouho chci. Jak dlouho se tak chci cítit….?“

 Bolest je stav, kdy se naše mysl brání skutečnosti. Je to signál. Nic než informace, že bychom měli něco změnit, nebo dělat ve svém životě jinak. Je to zpětná vazba, která nám říká: „Ty jsi chtěl/a tohle, udělal jsi proto to a to, ale nefunguje to. Zkus to jinak.“

Nenechat se svou myslí vtáhnout do role oběti není snadné. Chce to cvik a práci. Často i podporu zkušeného terapeuta či kouče.

Spoustu informací o tom, jak se soustředit na přítomnost a prožít svůj život opravdu plně, můžete najít v knihách jako je již zmíněná Moc přítomného okamžiku či Cesta pokojného bojovníka od Dana Millmana.

Může vám to znít jako prázdná slova. O přítomnosti a bolesti se toho namluvilo i napsalo už spousty.

Ale všechna slova na světě zůstanou jen slovy, pokud je nezačnete realizovat….

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář