Je Nový rok, buďte sami sebou!

Nový rok jsme oslavili teprve před pár týdny a známky každoročně se opakujícího úkazu „nový rok, nový já“ můžeme ještě spatřovat všude kolem – ve světě reklamy, médií i koučinku a dalších.

A přestože může být tato chvíle skvělým katalyzátorem kladných změn v našem životě, co by se stalo, kdybychom se sami sobě zavázali, že prožijeme tento rok zaměřeni na to, kým jsme, namísto stálého starání se o to, co děláme, čeho dosahujeme, jak vypadáme, co chceme získat a podobně?

Uvědomte si, kým chcete být

Jedna z nejlepších věcí, kterou v novém roce můžeme udělat, je začít se soustředit na to, kým doopravdy jsme, spíše než přemýšlet, kým bychom být měli.

Kým bychom byli bez našich úspěchů (nebo proher), našich titulů (nebo jejich postrádání), našich bankovních účtů, našich zkušeností, našeho domova, našeho statutu a dalších?

Přestože se jedná o představu, kterou si lehko dokážeme představit a probírat ji, alespoň povrchně, je ve skutečnosti pro mnoho z nás včetně mne samotného velice obtížné doopravdy odlišit to, kým jsme od toho, co děláme (nebo jsem udělali, či neudělali).

Uplynulé dva roky mnohé z nás naučily, v některých případech velice bolestivým způsobem, jak rychle a významně se mohou vnější okolnosti našich životů proměňovat, a jak lehko nám mnoho věcí může být odňato.

Hlubší otázka, která se nabízí k zamyšlení, je skutečně jednou z oněch velkých filosofických otázek o životě:

„Co mě činí hodnotnou osobou?“

Přestože je to něco, o čem každý z nás alespoň do určité míry přemýšlí, většina z nás nejde do hloubky tohoto problému a nezabývá se jím pravidelně.

Novoroční předsevzetí většinou netrvají

A když přeci jen o tom přemýšlíme, většinou si řekneme, že když budeme více pracovat, zhubneme, vyděláme víc peněz, pojedeme na dovolenou, dosáhneme určitého cíle, najdeme si více naplňující práci, vydržíme do důchodu nebo cokoli podobného, tak budeme „šťastnější“ a budeme se cítit více „hodnotní“.

Bohužel, jak již mnozí zažili, většinou to tak vůbec není, což je také jedním z hlavních důvodů, proč naše „novoroční předsevzetí“ nemají dlouhého trvání.

Co kdybychom, jako doplnění snahy o dosažení důležitých cílů, byli schopni lépe ocenit sami sebe a uměli bychom být, kým skutečně jsme – aniž bychom se definovali vnějšími okolnostmi našeho života?

Co když prostě být sami sebou, přesně takovými, jakými jsme v tuto chvíli, je již dostatečně dobré?

Být plně sami sebou vyžaduje odvahu, závazek a víru.

Je to proces, ve kterém musíme upustit od mnoha mylných přesvědčení, kterých jsme nabyli z všeobecných názorů lidí – že je totiž třeba, abychom dobře vypadali, abychom byli chytří, znali ty správné lidi, říkali ty správné věci, měli náležité zkušenosti, vydělávali určitou sumu peněz a mnoho dalších a že jen tak můžeme být šťastní a úspěšní v životě.

Být sami sebou se může zdát děsivé, jdoucí proti naší intuici, složité až vzdalující našemu cíli a někdy dokonce osamělé.

Avšak být autenticky sebou je osvobozující, vzrušující a naplňující.

Když nalezneme odvahu prostě být, kým jsme, bez omluv nebo předstírání, mnoho z našich trápení, stresu a obav, které v životě máme, prostě zmizí.

Zde je několik věcí, nad kterými se stojí za to zamýšlet a procvičovat je, zatímco se vaše sebeuvědomění vlastního já bude během nového roku prohlubovat:

Buďte sami sebou

1) Říkejte si pouze pravdu

Zamyslete se nad tím, kolik z vašeho sebehodnocení je založeno na tom, co děláte, jak vypadáte, koho znáte, čeho jste dosáhli atd. (tedy všechny vnější záležitosti).

Čím méně budeme sami sebe definovat tím vnějším, tím více svobody, usmíření a síly pocítíme.

A jakmile k sobě začneme být skutečně upřímní, možná si uvědomíme, že odhlédneme-li od oněch vnějších věcí, nebudeme již vůbec vědět, kým jsme.

Přestože se to může zdát na první pohled velice děsivé, jedná se ve skutečnosti o skvělou zprávu a může nám to zpřístupnit daleko hlubší a smysluplnější prožitky toho, kým jsme.

2) Oceňujme sami sebe.

Čeho si na sobě ceníte, co nemá nic společného s ničím vnějším?

Jinými slovy, jaké osobní kvality (vlastního bytí, nikoli konání) na sobě oceňujete?

Čím lépe jsme schopni rozpoznat, čeho si na sobě (ne na to, co děláme) ceníme, tím více sebejistoty, míru a zdravé lásky k sobě samému pociťujeme.

3) Cvičte bytí sami sebou.

Jakkoli to může znít hloupě, všichni potřebujeme „cvičit“ být sami sebou.

Máme mnoho zkušeností s tím, jak jsme neopravdoví nebo jak se snažíme být tím, čím myslíme, že bychom být měli.

Ale je skutečně třeba vědomého cvičení, abychom byli schopni být v kterékoli chvíli sami sebou.

Můžeme cvičit o samotě, s lidmi, které znáte i s lidmi zcela cizími.

Všechno tkví v uvědomění – jde o to soustředit se na to, jak se cítíme, co si myslíme, co říkáme a jak vystupujeme.

Nejde o to dělat nějaké určité věci nebo dělat je správně, jde o to, abychom se uměli vzdát našich chybných představ o tom, jací bychom měli být a prostě sami sobě umožnili být tím, kým jednoduše v tuto chvíli jsem.

Bavte se tím, mluvte o tom s ostatními a mějte se sebou soucit v průběhu vašeho cvičení.

Jde přeci o bytostně důležité záležitosti.

Tento rok, namísto abyste se snažili být „novým“, buďte prostě jen sami sebou – a uvidíte, co se stane.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář