Seděl jsem v křesle, na počítači psal pokračování knihy a v tom jsem v odrazu balkonových dveří, zahlédl žluto-oranžovou oblohu.
Samozřejmě, jako každý zvídavý tvor jsem všeho nechal a šel se podívat, co mě to vyrušilo od zábavy.
Z balkónu, který má výhled na zástavbu rodinných domů a za nimi jsou vidět jen kopečky hor, jsem na to zíral opravdu jenom chviličku.
Musel jsem utíkat pro foťák, protože tohle “Nebe” bylo vymalované jako od malíře.
Rychle jsem fotky stáhnul do počítače a chtěl se s nima podělit s kamarády a přáteli na Facebooku.
 

Jenže ejhle… .

Nevím co mě to napadlo, ale z ničeho nic, jsem fotku otočil vzhůru nohama a podíval se na to z druhé strany.
Zakryl jsem kouskem papíru rodinné domky a hory v pozadí a nevěřil vlastním očím.
Tehdy mě napadla jen tahle věta: Původně jsem vám chtěl zalhat, že je to foceno z letadla, ale je to z balkónu na Jižních Svazích.
 

Proč o tom píšu?

Často se totiž na věci a dané situace nepodíváme očima druhých nebo z té lepší stránky.
Vždycky máme jen ten svůj pohled a  úsloví, které říká, že každý vidí jen to co chce, je tady na místě.
Je pravdou, že kdysi jsem taky patřil mezi ty, kteří se nechtěli dívat jinak, protože jsem byl přesvědčený, že pravda je na mojí straně.
Naštěstí jsem se toho zbavil… 🙂

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = =