Kde se tvoří vědomí Vaší vlastní hodnoty?

Kde se tvoří naše vlastní hodnota? Naše vlastní cena… jaké to obrovské a citlivé téma pro nás pro všechny. Snaha se zalíbit, zavděčit, touha po tom slyšet, jak jsme dobří, nejlepší, jedineční… doma, v práci, v kruhu známých, kamarádů… A zároveň nekonečné trápení a frustrace, když se snaha míjí účinkem a touha se nenaplňuje… Připomíná vám to něco?

Potvrzení naší hodnoty – je libo certifikát?

Kdy potřebujeme potvrzení naší vlastní hodnoty od okolního světa?  Zřejmě právě tehdy, když vlastní hodnotu nevnímáme, co je horší, když nám v podvědomí běží program s názvem „Jsem k ničemu“, tedy „Nemám žádnou cenu“.   Pak se odvracíme od sebe a hledáme někoho, kdo by nám potvrdil, že hodnotu máme. Nejlépe, kdyby nám to opakoval pořád dokola a možná by nám na to mohl dát i nějaký ten certifikát, aby ho viděli i ostatní.  A především abychom ho viděli my, abychom si mohli neustále připomínat, že nějakou tu hodnotu máme (máme na to přeci potvrzení…).

Jenže ouha. Certifikáty vydávané okolním světem jsou po většinu času nedostatkové zboží… Co s tím? Nezbyde nám tedy nic jiného, než si vydat certifikát sami s vlastním glejtem. My jsme totiž ti největší odborníci na naši hodnotu, protože ji tvoříme – co víc: jsme její součástí.  Neustále procházíme procesem naší vlastní cenotvorby. Ale protože se jedná o nás, je to proces bolestivý a někdy i dost zdlouhavý. 

 

Jak jsme na tom se svojí hodnotou?

Zkusme několik cvičných otázek. Berete si vše příliš osobně? Dotýká se vás, když vám někdo vynadá, že nepracujete dost kvalitně, dost rychle nebo zkrátka dost? Když vám někdo vyčítá, že trávíte příliš času se svými kamarády, že jste takoví a makoví? Zraňuje vás to nebo si dokážete připomínky bez zbytečných emocí konstruktivně přebrat a zpracovat? Pokud jste ten druhý případ, je důvod k oslavám: zřejmě znáte svoji hodnotu jako lidské bytosti.

Jak tedy stanovit svoji cenu?

Znáte ten trik se zrcadlem, kdy máte za úkol té osobě v něm od srdce říci, že ji/ho máte rád/a? Trápení, viďte, zvlášť po ránu. To je však jen začátek.  Co teprve, když máte ocenit své služby – tedy ocenit sebe? To zní teprve jako oříšek k rozlousknutí!  

Naše hodnota se dá tedy vyčíslit i hmotně. Ne ve smyslu, za kolik velbloudů by bylo možné nás prodat, ale nakolik si sebe ceníme a dokážeme si tu naši hodnotu adekvátně obhájit a přesvědčit kupující, že jsme autentičtí a že za to opravdu stojíme (tedy naše služby). Prvním krokem je však přesvědčit o naší vlastní hodnotě nás samotné. Přesvědčit kupující pak bývá hračka. A to jsme opět zpátky na začátku, u procesu naší vlastní cenotvorby.  

Takže co s tím, kde začít? 

Nejprve bychom se mohli narovnat. Chcete si stoupnout před zmiňované zrcadlo, aby vám to šlo lépe? Dobře. Prohlédněte si sami sebe: jaký je to rozdíl, když se narovnáte! Sebevědomě se na sebe usmějte – možná vás to svádí spiklenecky na sebe zamrkat. Udělejte to.  A teď to přijde: řekněte si hezky od plic a od srdce, jak si sami sebe vážíte. Že jste dokonalá lidská bytost (nikoli bez chyb, ale v dané chvíli dokonalá). Jste dost dobrá/ý. Děláte věci tak, jak nejlépe umíte. A konečně: Máte se rád/a!

Jaký je to pocit?

Zní to nebo vypadá legračně? Ale funguje to! Jen vytrvat. 

Malý krůček, velké věci 

Všimli jste si, že lidé, kteří jsou sebevědomí, a kteří dokáží jasně říci, co chtějí, mají respekt druhých? Nic je nerozhází. Tak nějak si jich všimnete, ať chcete nebo nechcete. Vzbuzují obdiv a možná i trochu závist. Ostatní téměř vždy automaticky udělají to, co po nich tito lidé žádají. Mají autoritu. Znají totiž svoji cenu. Nepochybují o sobě a ostatní se k nim podle toho chovají. Sníte o tom být jako oni? Chcete skoncovat s marnou snahou někomu se za každou cenu zalíbit? Je nejvyšší čas. Tak tedy narovnat…

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář