Kdo odpověď hledá, naše duše zvedá…

Ano, přesně tak, jak říká text jedné české písničky – Kdo odpověď hledá, naše duše zvedá…
Dnes vybírám ke zveřejnění výtah ze svých osobních zápisků, protože cítím, že by to některým z vás mohlo pomoci k uvědomění. 
Popisované události se staly dne 8.6.2010
Dnes jsem měla telefonát od své maminky. Řekla mi vše o tom, co právě prožívá. Je zajímavé sledovat, že jakoby v bleděmodrém líčila i mou současnou situaci a to téměř ve všech oblastech života.

Zdraví, peníze, vztahy…

Tím, že jsem si to  díky ní všechno ještě víc uvědomila a náš rozhovor byl téměř rekapitulace našich životů, ale zároveň jsme se obě ujistily, že to přijímáme jako dočasný stav a věříme dál v uskutečnění všech našich snů, zeptala jsem se ,,vesmíru“, co mám udělat jako první krok ke zlepšení současného stavu…

Odpověď přišla okamžitě:,, Začni psát, co cítíš… „

 

“Psát? O čem?”

,,Nechtěj hned na všechno odpověď a udělej první krok a sedni si k počítači a otevři prázdný list papíru…“

 

Tak jsem to udělala, pustila si moje oblíbené písničky a píšu, aniž bych věděla co a proč vlastně…

Připadá mi, že mě něco nebo někdo vede. Tohle jsem ještě nikdy nezažila, ale ten hlásek uvnitř, je čím dál tím víc naléhavější…

 

Jako bych si měla tímto způsobem srovnat myšlenky a pocity. něco nebo někdo vede. 

Mé psaní přerušil další telefonát. Kamarádka (a mi velmi blízký a drahý člověk) řeší svůj složitý partnerský vztah a potřebovala se vyzpovídat a trochu si ulevit.

M,O,O,P,D – zkratka pro věty havajské techniky techniky hó oponopono:

,Miluji Tě.“ ,,Omlouvám se.“ ,,Odpusť mi, prosím.“ ,,Děkuji.“

Já cítím úlevu, když teď píšu, jakoby ze mně něco padalo. Vůbec netuším, co od toho mám očekávat, jen si slibuji, že budu psát jen tehdy, pokud budu cítit naléhavou potřebu něco sdělit sobě nebo druhým…

Zároveň jsem si vybavila další kamarádku, která chtěla, pod tíhou neutěšeného života a vidinou bezvýchodné situace, minulý pátek ukončit svůj život. Zvládla to, ale napadá mě, že ke mně v poslední době přichází spousta takových nebo podobných příběhů a pokud stejné přitahuje stejné, je mi jasné, že chci něco změnit. A chci být inspirací pro další, že všechno je možné…

M,O,O,P,D

 

Vidím naše zlaté hokejisty…Ten podceňovaný tým, o kterém se mluví, že povstal z popela k vítězství…Mistři, úžasní šampióni… Neskutečně jsem to finále prožívala a dodalo mi to novou naději, víru a sílu, nevzdávat svou cestu za žádných okolností…

Má duše je tak zmatená a jakoby rozpolcená…

Cítím, jak moc se chce osvobodit, aby celá má bytost byla v souladu, abych nedělala věci jen proto, že se ode mě vyžadují nebo alespoň očekávají, abych nepřijímala pravidla, která si někdo vymyslel, ale já se s nimi neztotožnila, abych se sama sobě dokázala s láskou podívat do očí. Abych říkala jen to, co cítím a ne to, co se ode mně chce slyšet.

Moje duše zoufale volá po svobodě. Však jsem ji celý svůj život znásilňovala, aniž bych si to chtěla připustit…

A už toho bylo dost !

M,O,O,P,D

Jsem připravena přijmout vše, co je potřeba a jsem rozhodnutá, otevřít své srdce všem a všemu. Vím, že mou novou svobodu někdo odmítne a já ho patrně ztratím, ale bude to opravdu ztráta?

To, co pro sebe v tuto chvíli můžu udělat, je jediné – otevřít se a splynout s proudem a konečně přestat klást odpor sobě nebo druhým. Kdo odmítne přijmout mou cestu ke svobodě, pochopím to a budu respektovat jeho cestu a jeho rozhodnutí.

Už nechci mít okovy v žádném směru. Chci být orlem, co se dívá z nebe na svět pod sebou a může mít ke všem a ke všemu a také k sobě ten správný nadhled.

Chci opravdově milovat svůj život…

Hledáte také odpovědi, jako já?

V poslední době mám zvláštní zážitky…

Myslím na lásku a nacházím znamení všude. V lese kamínek ve tvaru srdce, po dešti kalužinu ve tvaru srdce, na chodníku dětský výkres s duhovým srdíčkem, mraky ve tvaru srdce a dokonce když vypiju své oblíbené kafe, tak lógr zůstal ve tvaru srdce…

Stejné přitahuje stejné…

 

Když myslím na potíže, potkávám lidi a situace s potížemi…a vím, že jedna myšlenka přitahuje další podobné…

Ale já chci lásku a prosperitu…

  • Co mám udělat ? ,,Piš dál…“
  • Můžu se ptát ? ,,Ptej se a zůstaň otevřená…“
  • Co dělám špatně ? ,,Nic, všechno, co děláš, je součástí tvé cesty. Tam, kde jsi, je jen tvoje zodpovědnost.“
  • Ale dotýká se i lidí, kteří žijí se mnou…. ,,Tak se nauč milovat každou věc, co cítíš jako problém, každého člověka, kterého cítíš jako problém…“
  • S kým mluvím ? ,,Sama se sebou a s celým vesmírem“
  • Nevím, čemu mám věřit…,,Sobě a všem“
  • Má situace je neutěšená v oblasti financí, jak to můžu změnit rychle? ,,Netlačit na pilu, uvolnit se a vnímat své potřeby a milovat se…“
  • A co teda teď ? ,,Jdi ven, do přírody a buď dlouho sama se sebou…“

 

 

 

 

 

 

Díky, já teda jdu…

Mám pocit, že mi bylo v lese u rybníka nádherně, ale nic víc, nic míň. Pořád neznám směr, kudy vyrazit, co udělat, aby se má situace zlepšila…

,,Jak dlouho jsi setrvávala v neutěšeném stavu? Roky? Jak můžeš chtít radikální změnu ze dne na den? Ale udělala jsi první krok, tak běž dál, buď vnímavá a vytrvej, objevuj svou vnitřní sílu…a všímej si znamení na cestu…“

 

Ano, chci být naprosto pokorná, mluv se mnou dál, prosím. Jak nejlíp objevím svou vnitřní sílu?

,,Jen tehdy, pokud se naučíš zklidnit, nechat odejít všechny starosti (alespoň na chvíli) a také všechny myšlenky, zvuky…V tomhle se nauč být vytrvalá a denně to praktikuj, zvládneš to.“

 

A vy také !

 

Čtu tyto ,,zápisky“ , které jsou asi rok a půl staré a opravdu je všechno jinak. Jsem v pohodě a jsem vděčná za všechno. Ty šílené věci, které jsem musela prožít, byly startem k mému svobodnějšímu životu a byly natolik nepohodlné, že mě přinutily svou situaci řešit.

Díky za to.

Držím vám všem palce, ať máte dostatek vytrvalosti a odhodlanosti, žít život podle svých představ. ŽIVOT BEZ HRANIC

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář