„No ty ses asi už dočista zbláznil!“ slyším křičícího taťku, jehož obličej hraje všemi barvami.

„Tati, potřebuji tvoji podporu. Kdo jiný by měl za mnou stát než můj milovaný rodič?“ říkám pomalu.

„No já tě v tom podporovat nebudu! To nemůžeš normálně vystudovat a pak si najít jistou práci, jako každý normální člověk? To si pořád musíš vymýšlet nějaké fantas magorické nápady, jak uniknout spořádanému životu?!“

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

„Tati, já jen chci dělat to, co mě baví. Chci být v životě šťastný a chci, aby byli šťastní i lidé kolem mě. Chci být nápomocný druhým lidem. A jednou bych rád napsal knihu.“

„No to určitě! Určitě je na tebe někdo zvědavý! Kdo si vlastně myslíš, že jsi? Jsi nula! Prosím tě, pojď zpátky na zem a nevymýšlej blbosti! Jestli tu školu nedostuduješ, už se mnou nepočítej. A nehodlám se s tebou už o tom bavit!“

…

Tak to byl jeden z mnoha nemilých rozhovorů s rodičem, se kterým jsme měli vždycky moc pěkný vztah.

Teda do té doby, než si člověk chtěl začít žít život po svém…

Zní vám to povědomě?

Vždycky jsem si myslela, že rodiče chtějí pro své děti jen to nejlepší. Aspoň tak mi to bylo předkládáno. Teď už té větě rozumím více. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, co sami uznají za vhodné. A běda dětem pokud se chtějí ubírat jiným směrem!

A já se ptám, u koho jiného mají mladí najít podporu než u svých vlastních rodičů? Rodiče jsou přece ti Bohové, od kterých chceme nejen lásku, ale chceme slyšet i slova uznání a smyslně znějící větu:

„Běž do toho, ty na to máš. Moc ti držím palce. Chci, aby ses měl(a) lépe, než jsem se měl já. Zařiď si to tak, jak chceš. Jestli uděláš nějakou botu, alespoň se poučíš, svůj kurs upravíš a pojedeš dál. A pamatuj si: Lepší je to posr.t si to podle svého, než podle toho, co ti radí ti druzí!“

Tato věta vypadá a zní jako science fiction pro řadu lidí.

Představují si pod tím život v anarchii, všude samé drogy a chlast. A samozřejmě žádné peníze.

Ale to je jen jejich úhel pohledu.

Lidé jsou velmi ovlivněni médii a televizí, vidí svět jako velmi nebezpečné místo, ve kterém se nedá žít jako spořádaný člověk lépe než s podprůměrným platem. A když chcete být bohatí, musíte si to nakrást.

A když člověk začne od nuly a i přesto zbohatne, lidé říkají, že měl pouze štěstí, nic víc.

Ano, štěstí možná v tom taky hraje roli.

Ale mnohem větší roli v tom hraje to, že člověk nedá na „dobré rady“ druhých a jde si prostě za svým.

Padá, zažívá řadu neúspěchů, protože bez neúspěchů není úspěch. A on to ví. Nevzdá to.

Recept na úspěch je akce, víra v sebe, víra ve své schopnosti a vytrvalost.

To je vše. Dá se žít život snů. Akorát řada lidí je líná pro něj něco udělat.

A co vy?

Žijete život, na který budou vzpomínat a vykládat si historky ještě děti vašich dětí?