Když žárlivost omezuje… a jak si s tím poradit.

 

,,Svoboda člověka končí tam, kde začíná nesvoboda člověka druhého.” neznámý autor
Včera jsem dostala sms od manžela, ať něco udělám se synem, jestli můžu. V sms mi popisuje, že z brigády šel rovnou do své oblíbené hospody a pak nejspíš do několika dalších a ráno ho našli vytuhlého na lavičce, kdy na něj byl šílený pohled, protože parta vtipálků využila jeho stavu a pomalovala mu obličej, nalakovala nehty na fialovo…
,,Něco s ním udělej” – touto myšlenkou manžel jen nevědomě bere synovi sílu, aby si věci řešil sám a nenechává ho dospět.
Není možné s někým něco udělat jen proto, že to chce druhá strana. Pokud nevychází ,,něco s tím udělat” z nejniternější potřeby dotyčné osoby, není možné, aby s tím kdokoli jiný udělal cokoli, aby to bylo ku prospěchu.

Jak to souvisí s žárlivostí?

Všichni, kteří jsme si zažili na vlastní kůži žárlivost nejen partnera

 víme, jak ten druhý nás chce přeměnit k obrazu svému, aby naše ( z jeho pohledu ),, nevhodné” chování nevyvolávalo jeho negativní emoce a chování a ani náhodou ho nenapadne, že když mu něco vadí, není to problém toho druhého, ale měl by začít od sebe.

Když jsem se procházela letní nádhernou přírodou, kde všechno voní a zraje, uviděla jsem krásnou polní scenérii.

Mezi zlatým obilím se objevilo několik rudých vlčích máků a taky nádherně modré chrpy a jedna mezi ostatními byla uvadlá a ,,smutná”, jakoby nežila. Byla obtočená svlačcem, který ji dusil tak, že se její krása a vůle užívat život naplno, pomalu vytrácela. Už se nedokázala dívat k slunci, byla skloněná k zemi.

Připomělo mně to sebe samu, když jsem se přestávala smát a ztrácela chuť do života.

Skoro jsem uvěřila, že jsem já na vině ( když jsem sama sebou a ničím nespoutaná ) – agresivitě chování a jednání mého partnera a tak jsem se stáhla do sebe a potlačovala jsem svou osobnost, abych si zasloužila jeho láskyplné chování, až jsem se sama sobě úplně ztratila.

Izolovala jsem se od ostatních, abych ,,nedávala” partnerovi žádnou záminku k projevům žárlivosti. A pomalu jsem vadla jako ta chrpa, jen jsem si to dlouho nechtěla připustit.

A stala se zvláštní věc.

Očekávané láskyplné chování nepřicházelo a partnera začaly zajímat ty ostatní chrpy, co byly plné chuti do života a ničím a nikým nespoutané.

Cítila jsem se podvedená a hlavně zpronevěřená sama sobě.

Bylo to ale probuzení a díky za to.

Jak si poradit, když nás někdo omezuje?

Pokud nám to vadí, musíme začít u sebe. Co je na tom nejhorší?

Uvědomme si tu emoci. U mě to bylo: nemůžu být sama sebou, jinak následuje trest.

  • A kdy poprvé jsem tohle zažila?
  • Kde je příčina, že se mi to děje znovu?

Pokud se uvolníme, najdeme si klidné místo a podíváme se do sebe ( protože jako duše všechno víme ), příčina se objeví.

Našla jsem situaci z dětství, kdy jsem byla zamilovaná čtrnáctiletá holka a měla jsem jasnou představu, jak se líbit své první lásce, ale to se nelíbilo mamince a tak jsem začala ,,podvádět”.

Nevědomě potlačovala mou osobnost tím, že mě nutila nějak se česat a nějak oblékat – podle jejího vkusu. Ale jak někdo druhý může vědět, v čem se my sami cítíme nejlíp?

A tak jsem z domu vyšla ve staženém culíku a v hadrech, které jsem nenáviděla a za rohem v hájku jsem měla na stromě igelitku s mýma hippies hitovkama a hned, jak jsem se převlékla, servala jsem vztekle gumičku z vlasů a vyšla jsem z lesa jako ,,hvězda”.

Ano, tohle jsem byla já, ale musela jsem plnit něčí očekávání na úkor sebe, a protože maminka byla autorita, nedokázala jsem si to prosadit, zato jsem to ventilovala ve škole a mívala dvojky z chování. Často na mě sousedi žalovali, takže následoval trest.

Tady jsem si vytvořila program: nemůžu být sama sebou, jinak následuje trest.

Metodou RUŠ se dá snadno a rychle odblokovat tyto staré negativní zážitky, abychom je už dále nemuseli žít ( s jinými lidmi a v jiném prostředí).

Tedy v podstatě se dá říci, že s tímto programem v hlavě , jsem si přitáhla toho určitého partnera, který mě buzeroval stejně jako mamka.

Moje vibrace si o to volaly. Dokud to zůstane uložené v podvědomí, stále se nám to bude dít dál. Proto velmi doporučuji – vyčistětě si minulost a mějte jen příjemné zážitky v přítomnosti.

U terapií často objevuji spolu s klienty vznik – příčinu žárlivosti v ranném dětství. Například nejstarší sourozenec dostane bratříčka nebo sestřičku a pozornost obou rodičů se přesouvá k miminku…

Polapit někoho a svázat, znamená – začít o něj už v tu chvíli přicházet, i když často velmi nenápadně.

Vezměmě si příklad, kdy manžel je fanda do fotbalu a hraje nějakou, třeba i tu nejnižší vesnickou soutěž a manželka je naštvaná, že je celé víkendy pryč a ještě k tomu trénink v pracovním týdnu a pak samozřejmě s kamarády ,,na jedno”.

On odchází s pocitem viny nebo naštvaný a rozhodně se mu nechce brzy domů, kde se na něj sesype hromada výčitek a ukřivděná manželka.

Ale co když si manželka v té době udělá svůj vlastní program, dámskou jízdu, dá děti k babičce a vyrazí si na kosmetiku nebo do fitka?

Myslíte si, že bude myslet s nevraživostí na svého muže?

Bude si to úžasně užívat jako on a večer si spolu s chutí dají kafe a oba se na sebe budou těšit.

V opačném případě se manžel bude zdržovat mimo domov čím dál častěji…

Je velmi důležité, abychom se zabývali více tím, jak se sami cítíme, než dávali pozornost tomu druhému. Soustřeďme se na to, co máme rádi, co nám dělá radost a vysílejme vibrace lásky, pochopení a velkorysosti k tomu, že jsme každý jedinečnou osobností.

Přeji vám láskyplný vztah, založený na vzájemné důvěře a podpoře:)

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář