Nedávno jsem psala článek o tom, jak jsem se zamilovala po deseti letech do mého muže.

A u mých dcer zažívám něco podobného. Ne že bych je celé roky neměla ráda nebo ony mě. Miluji je a jsem šťastná, že je mám. Ale v poslední době si uvědomuji, jak naše láska vyrostla.

Když vidím, jak stále touží po objetí a pomazlení, jak se mi svěřují s tím, co zažily, se svými nápady, jak mi vyjadřují svou lásku všemi možnými způsoby, jak stále touží po mé přítomnosti, uvědomuji si, že tohle už rozhodně není závislost, ale výsledek toho, jakým způsobem spolu žijeme, jak se k sobě chováme.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Není to o tom, že se na sebe stále jen usmíváme, že nepřicházejí rozpory či slzičky. I to se u nás stává – neuklizený pokoj, nespokojenost s večeří, nesouhlas s víkendovým programem, poletování po bytě, když už je čas být pod peřinou nebo zapomenutý domácí úkol. Některé věci už jsou přes čáru a dám to dětem jasně najevo.

Ale ony to jsou schopny přijmout, když ví, že se u nás zvýšený hlas nepoužívá jako standard, ale až v případě, že už je něčeho fakt moc. Je to ale o tom, že jsme schopni se domluvit, najít nějaké společné řešení, vysvětlit si, proč se chováme určitým způsobem a přemýšlet, jak tomu napříště předejít.

Jednám s dětmi na rovinu, stejně jako s mým mužem, samozřejmě adekvátně jejich věku. A když někdy ujedu, jako že i to se stane, vím, že schopnost jít za dítětem a omluvit se mu, má zázračnou moc.

Není to snadné, ale pro dítě je to obrovské zadostiučinění a potvrzení toho, že jsme na jedné lodi, že nejsem něco víc jen proto, že jsem dospělá a rodič. Musí to být samozřejmě upřímná omluva, nejlépe s vysvětlením, proč jsem se tak zachovala, co mě na té situaci mrzí a že chápu, jak se asi cítí.

Děti velice rychle odpouští, ale nejsou splachovací. Pokud se jim bude nějaká situace opakovat stále znovu a znovu, jejich důvěra klesne a začnou si držet odstup.

Jakmile k nim přestane proudit láska, za nějaký čas i ony přestanou lásku vyjadřovat. Nemusí znát žádná pravidla, nemusí si být vědomy toho, jak se chovají a proč, jen prostě kopírují a stonásobně nám dávají zpět to, co jim dáváme my, rodiče.

A my se od dětí můžeme učit a použít všechno to poznání nejen ve vztahu k nim, ale i ve vztahu k našemu partnerovi a i v dalších situacích našeho života.

Děti se rodí s čistou duší, nejsou vypočítavé, nedělají věci primárně pro svůj vlastní prospěch, nehledají, zda je za plotem tráva zelenější. Děti jednoduše přijímají to, co jim dáváme, přejímají to za své a nám se to pak vrací zpět jako bumerang, ať už se jedná o pozitivní či negativní věc.

Dětská láska má výjimečné přívlastky. Je upřímná, bezpodmínečná či obrovská. Ano, taková je láska dětí ke svým rodičům. Přemýšlela jsem o tom, zda to je láska či závislost, zda způsob, jakým se ke mně, jako k matce, chovají mé dcery, plyne skutečně z lásky, zda to není jen závislost v době, kdy se o sebe nedokáží postarat samy. Za mě je to jednoznačně láska.

Děti jsou na Vás dlouhé roky závislé, i když míra závislosti se každým rokem snižuje. A co láska? Dítě Vás na začátku především potřebuje, ale láska, ten pocit „mám tě rád“, ten se v dítěti tvoří. Pokud je vychováváno v pocitu, že je přijímáno a milováno, začne postupem času svou lásku vyjadřovat. A to, jak se ke svému dítěti chováte, se začne naplno projevovat až v pozdějším věku. Jednoduše, co sklidíme, to zasejeme.

Když Vám dítě namaluje obrázek a Vy neprojevíte zájem, zkusí to znovu. Když se ale stejná situace zopakuje podruhé a potřetí, přestane obrázky nosit, a jak se asi bude cítit? A stejné je to i v dalších situacích. Ztratit důvěru dítěte je jednoduché, stačí párkrát něco slíbit a nedodržet. A pak nejenže pro dítě přestanete být autoritou, ztratíte důvěru, ale nakonec se i dítě pravděpodobně začne chovat stejně, nebude zodpovědné, začne vám lhát nebo být drzé.

Naprosto stejně to funguje i  v partnerském vztahu. Dávejte partnerovi najevo, že ho milujete a on Vám to vrátí, ignorujte partnera a dočkáte se nezájmu z jeho strany, řekněte mu „Mám Tě rád“. Čeho se pak dočkáte?

Učme se lásce od dětí, dávejme stejnou lásku i našemu partnerovi a pak nám spolu bude krásně…