Lež: Povězme si pravdu

Na jaké myšlenky Vás přivádí slovo „lež“?

„Lež“ je vlastně docela ostrý výraz, ke kterému většina z nás má emočně silné reakce. Přemýšlel jsem o lhaní poslední dobou hlavně v souvislosti s tím, kdy prezident Obama před pár týdny mluvil ke Kongresu a celému národu o zdravotní reformě, přičemž na něj kongresman Joe Wilson křičel, že lže.

Fascinovalo mě sledovat reakce a komentáře v médiích a poslouchat lidi, jak o tom mezi sebou mluví. Samozřejmě, že na takovou situaci většinou reagujeme politicky motivovaní a v závislosti na našich politických názorech (pokud se tedy vůbec o politiku zajímáme). Naše reakce se tak můžou hodně lišit.

Nicméně, osobně mi přijde zajímavé, že spousta z nás zjevně velmi silně vnímá lidi, kteří lžou, nebo jsou ze lži obviněni, i přes to, že sami sobě lžeme všichni.
Lže prezident Obama? Samozřejmě. Lže Joe Wilson? Ano. Lžou všichni politici? Rozhodně.
Jenomže stejně tak lžete vy, já, a všichni ostatní.

Lži se nelze lehce vyhnout

Můžu vám dát jeden legrační příklad – před pár měsíci poprvé vyšla moje kniha Be Yourself, Everyone Else is Already Taken (Buďte sami sebou, všichni ostatní už jsou zabraní).
Byl jsem v místním knihkupectví Barnes & Noble a rozhodl jsem se vzít si výtisk svého vlastního díla a koupit ho. Je mi zcela jasné, že to může znít tak trochu samolibě, narcisticky a podivně – chtěl jsem prostě během toho prvního týdne, kdy byla kniha na světě, věci trochu popostrčit.
Protože jsem se při tom cítil trochu trapně a nejistě, rozhodl jsem se přiznat osobě za pokladnou, že jsem autor knihy a kupuji si jí proto, že jsem strašně nadšený z jejího prvního vydání.

Když jsem přistoupil k pokladně a položil jsem knihu na pult, pokladní se na mě podívala a řekla: „Wow, těch jsme dnes prodali vážně hodně.“
To mi udělalo strašnou radost a taky mi to zvedlo sebevědomí. To, na co se mě zeptala potom, jsem už vážně nečekal: „Viděl jste toho chlápka v TV nebo tak něco?“

Ten týden jsem udělal pár rozhovorů pro místní televizi, takže její otázka nebyla zas tak nemístná, ale z nějakého důvodu mě to celkem zmátlo. Odpověděl jsem: „Ehm, ne, totiž… je to místní autor, jen jsem ho chtěl podpořit.“

Jakmile mi tohle vyšlo z úst, říkal jsem sám sobě: „Co to bylo?“ Vůbec jsem nemohl uvěřit tomu, co jsem zrovna řekl.
A pak mi to došlo: „Panebože, napsal jsem knihu o autenticitě a právě jsem zalhal pokladní v Barnes & Noble.“

Byl jsem tou věcí tak frustrovaný, že vše, co jsem v tu chvíli zvládl, bylo zaplatit knihu a rychle odtamtud zmizet. Bylo to vcelku vtipné, a zároveň trochu smutné a trapné.

Odůvodňujete svou lež?

Tohle se nám stává většinou. V zápalu nějaké životní situace říkáme a děláme věci, které nejsou pravdivé. To abychom si zachovali tvář a necítili se potupně, nebo protože nechceme zklamat či urazit ostatní. Často vlastní lhaní odsuzujeme (a dokonce ho tak nenazýváme, či o něm ani jako o lhaní nepřemýšlíme), jelikož je pro nás lepší (a pro lidi kolem nás také), když neřekneme pravdu.
Většinou jsou naše nejrafinovanější ospravedlnění toho, že neříkáme pravdu, jen jednoduchou zástěrkou pro fakt, že máme strach z reakce obelhané osoby a z toho, že bychom nebyli schopni nést následky.

I když netvrdím, že bychom měli říkat každou věc, co si myslíme, přesně v tu chvíli, kdy nás napadne, stále máme velkou svobodu a schopnost říkat v životě pravdu. Už jen proto, že jsme dokonce schopni sami sobě po pravdě přiznat, že občas lžeme.

Nejde ani tak o to, že lhaní je špatné a říkat pravdu dobré, jde spíše o to, co následuje. Když ostatním zalžeme, nebo jim něco zatajíme, končí to většinou tak, že jim i sami sobě ublížíme mnohem více, než když řekneme pravdu. I přesto, že taková pravda může bolet. Většina konfliktů a problémů ve vztazích a s lidmi kolem nás totiž nevychází z přílišné upřímnosti jednoho k druhému, ale spíše z neochoty a neschopnosti mluvit pravdu.

Vlastní lži jsou něco, s čím se spousta lidí nechce smířit, nebo za co nechce přijmout zodpovědnost. Jenže jakmile jsme schopni rozpoznat vlastní lži a přiznat si je, můžeme se stát opravdovější, upřímnější, svobodnější a otevřenější vlastnímu já a vztahům, které budou vyplněné pravdou, důvěrou a respektem.

3 kroky, jak se lží zbavit

Zde je několik věcí o lhaní, nad kterými se můžete zamyslet a zkoušet s nimi pracovat:

Dělejte si záznamy

Poznamenejte si některé situace a vztahy v životě, kdy jste nebyli upřímní. Kdy jste zatajovali důležité informace, názory, pocity a pod.? Kdy jste nebyli přímí a otevření tomu, co je pravda pro vás samotné? Zkuste se nad tím zamýšlet bez toho, abyste se odsuzovali. Jinak řečeno, s trochou pochopení sami k sobě si prostě přiznejte, že lžete.

Zkuste tomu porozumět

Zeptejte se sami sebe, kdy vlastně v těchto situacích neříkáte pravdu – ne proto, abyste se za to mohli odsoudit, ale spíše ze zvědavostí a s pochopením. Z čeho máte strach? Co myslíte, že by se stalo, kdybyste si skutečně přiznali, co jste vlastně cítili? Zkuste si to představit. Co to udělá s vámi a s lidmi kolem vás? Čím hlouběji budete rozumět vlastním důvodům a zjistíte, jaké síly to stojí, tím více budete schopni změny k lepšímu.

Řešte to

Pravda, nebo lež?

Co jste ochotni udělat, abyste si poradili s takovými situacemi a vztahy? Samozřejmě – pokud nechcete, nemusíte dělat nic. Jenomže pokud jsou ve vašem životě situace, kdy říkáte lež (což je skutečně případ většiny z nás), plýtváte tím určitým množstvím vlastní cenné síly a ostražitosti. Zkuste takové situace řešit, uvědomit si, co se vlastně stalo a přiznat si skutečnou pravdu (i přesto, že z toho máte strach). Není to lehká věc, ale když jsme schopni vyrovnat se s věcmi přímo, posílí nás to mnohem více, než když se sami sobě i ostatním vyhýbáme a popíráme skutečnost.

Když pozorujete, pojmenováváte tyto věci a snažíte se jim porozumět, mějte sami se sebou slitování. Může to být riskantní a nepohodlné, ale přiznat sobě a ostatním pravou podobu skutečnosti se vším všudy nám může jako jediné ukázat, jak je pravda neuvěřitelně osvobozující.

Také pamatujte na to, že není třeba brát sami sebe a podobné situace příliš vážně. Jak nám připomíná Emily Sailors z Indigo Girls:

Musíte se sami sobě zasmát, protože jinak byste si vyplakali oči.

Bavte se a buďte opravdoví – nejste „špatní“ proto, že lžete. Jste jen lidi, stejně jako já a všichni ostatní. Být schopni rozpoznat vlastní neupřímnost či lež a něco s tím udělat je nicméně jedna z nejlepších cest, jak prohloubit svou schopnost být v životě opravdoví, upřímní a otevření.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář