Ve druhé polovině dvacátého století lidé změnili přistup k věcem. Celé masy se zaměřily na jediný cíl – vydělat nyní a teď, vytvořit maximum příjmů, aby bylo možné financovat maximum výdajů.

Davy postavily samy sebe před těžké dilema – bylo nutné vytvořit společnost, která bude založena na neustálém morálním hazardu, na neustálé spotřebě většiny zdrojů, zároveň však s pomocí státních útvarů zajistí, aby se tento hazard nestal důvodem pádu do pozdějších existenčních problém.

Společnosti, které již odmítly hromadit majetek pro své potomky a pro případy potíží, neboť poznaly velmi jasně relativnost takového majetku, potřebovaly systém, který jejich příslušníky zajistí ve stáří či nemoci, protože rezervy byly průběžně spotřebovávány. Tímto systém se v Evropě stal tzv. sociální stát. Faktem však nesporně je, že dnešní moderní společnosti jsou společnostmi spotřeby, spotřebního přístupu k věcem a svým způsobem i spotřebního přístupu k životu. Neboť u člověka ekonomického tyto věci úzce souvisejí a nelze je oddělit.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Boj s nepříjemnou skutečností proto začíná jejím zviditelněním.

Kdo chce uniknout nebezpečí, musí ho nejdřív rozpoznat. Boj s nepříjemnou skutečností proto začíná jejím zviditelněním. Světu by moc prospělo, kdyby v trvalém zadlužování rozpoznala závažný prohřešek, jakým byly v minulosti ekologické přečiny. I v tomto případě jde o nezodpovědné drancování zdrojů, jimiž jsme tentokrát my sami.

Státy se zadlužovaly ve všech dobách, ne však v takové výši jako dnes. Éra vysoké zadluženosti začala téměř po celém světě v průběhu sedmdesátých a osmdesátých letech. Globalizace nabírala obrátky, cena ropy prudce stoupla, kapitál se začal rozhlížet po lepším uplatnění za hranicemi a sociální stát sténal pod finanční tíhou způsobenou stoupajícím počtem nezaměstnaných. V této situaci začaly státy využívat půjčky jako příhodný nástroj financování veřejných výdajů. Bohužel časem došli voliči a jejich volení zástupci k přesvědčení, že se na dluh žije docela příjemně. Téměř ve všech zemích se začaly pořádat konzumní večírky na náklady budoucích generací. Ale bez vyřešení problému zadlužení není možný návrat k prosperitě. Zadlužený stát neumožňuje rozvoj investujícího státu. Dnešní stát blahobytu si podřezává větev, na které sedí.

Zadlužení státu může být i pozitivní. A to v případě, pokud dluh není spotřebován neproduktivně. Ale je použit efektivně, tzn. především na zvýšení vzdělání společnosti, výzkum a vývoj. Plyne poučení, že stát, stejně jako občan, si dlouhodobě nemůže žít tzv. „nad poměry“ a své půjčky spotřebovávat neefektivně.

Nejlepší způsob, jak vyřešit problém špatných finančních výsledků, je změnit myšlení. To znamená především zbavit se mentality nároků. Jestliže nepřestaneme očekávat, že se o nás postará vláda, budeme mít nadále stejné výsledky – krachující zemi plnou vzdělaných, ale finančně potřebných lidí.

Otázka mentality nároků je obrovský problém. Rozumíme tím očekávání lidí, že se o řešení jejich problémů a zajištění budoucnosti postará vláda. Vkládáme příliš mnoho víry v politiky a byrokraty. Vlády dnes nemohou vyřešit mnoho problémů, protože jsou mimo jejich moc. Lidé si vytvořili mentalitu nároků a očekávají nějaký druh vládního příspěvku. Snad každý z nás má nebo měl tuto mentalitu zafixovanou. Jedná se o pocit, že když státu odvádíme různé platby (daně a poplatky apod.) očekáváme, že se stát o nás postará. Co víc, očekáváme, že stát se o nás postará ve stále více oblastech. Nicméně, kde na to stát má v dnešním globálním světě vzít? Jistě, můžete namítnout, ať se zvýší daně a zaplatí to ti bohatí. Pomůže to? Pokud ano, tak na jak dlouho? A co potom, až se utratí všechny peníze bohatých, kde je brát? Tisknout? Jak nadměrné tisknutí peněz dopadlo, se můžeme poučit z historie, viz meziválečné Německo, nebo v moderní éře Zimbabwe. My jako stát, nemůžeme řešit naše finanční problémy, pokud budeme myslet z pozice mentality nároků. Právě tato mentalita je jádrem problému.

Peníze nejsou problémem. Všichni máme peněžní problémy. Problém je to, jak tento problém řešíme. Asi všichni jsme slyšeli pojem „stádové myšlení“. Zdá se, že stará stádní mentalita vyvolává v lidech to nejlepší i to nejhorší. Místo toho, aby mladí lidé opouštěli školu se solidním finančním vzděláním, většina z nich ji opouští již hluboce zadlužena a připravena jen na usilovnou práci, šetření peněz, vymanění se z dluhů, diverzifikaci apod. Dnes musí lidé víc než jindy měnit svůj způsob myšlení a nazírání na finance a svou finanční budoucnost.

Čím větší finanční problémy umíme řešit, tím vyšší je naše finanční inteligence. Existence a velká obtížnost mnohých z dnešních finančních problémů je důsledkem jejich neřešení brzy potom, co vznikly. Místo toho, aby se zvyšovali finanční IQ populace, učí se lidi čekat od vlády, že jejich osobní problémy vyřeší za ně. Proto se žádný politik nedovolí dotknout sociálních a zdravotních programů, i když většina ví, že tyto programy jsou odsouzeny k zániku. Můžete namítnout: „Musíme se postarat o ty, kteří se neodváží postarat sami o sebe“. S tím souhlasím. Jako civilizovaná společnost bychom se měli postarat o ty, kdo se nemohou postarat sami o sebe. Avšak většina z nás se v případě nutnosti může o sebe postarat, jsme-li k tomu vycvičení. Se včerejší finanční inteligencí lidí není možné řešit dnešní složité finanční výzvy. Místo učení jednoduše lidé předají své peníze odborníkům a budou se modlit a doufat, že peníze svěřili skutečným odborníkům.

Dnes čelíme finančním problémům takového rozsahu, že přesahují možnosti vlád. Finanční závazky zemí nelze vyřešit jednoduše pomocí zvýšení či snížení úrokových sazeb, přesto miliony lidí obdivují moudrost centrálních bankéřů. Kdykoli centrální bankéři mluví, svět poslouchá. Avšak problémy nejen zůstávají, ony rostou a nyní se dostávají mimo kontrolu našich politických vůdců.

Země se pohybují nesprávné dráze a čas kvapí. Místo toho, aby se vše zlepšovalo, řítíme se od zlého k ještě horšímu jednoduše proto, že neřešíme své finanční problémy, jen je posouváme dopředu, aby je za nás vyřešily příští generace. Naše finanční jistota je otřesená. Svět se mění velkou rychlostí a může se stát, že budete připravení na svět, který je již minulostí. Je důležitější než kdykoli dříve, abyste se vy a vaše rodina vzdělávali a mohli se tak v budoucnosti sami finančně chránit. Musíte se naučit myslet sami za sebe. My, média ani nikdo jiný zde není proto, aby myslel za vás. Nejprve byste se měli soustředit na přemýšlení o svých kořenech a o tom, proč dnes děláte to, co děláte. To je dobrý způsob, jak začít se samostatným přemýšlením – a je velmi pravděpodobné, že nikdo jiný kromě vás nepřijde se správnými odpověďmi.

Můžete investovat dvě věci, čas a peníze. Vzhledem k tomu, že většina neinvestuje mnoho času, přichází o peníze. Nemají žádné finanční vzdělání (nebo jen velmi malé) a mají málo finančních zkušeností. Stávají se proto kořistí finančního poradce slibujícího bezpečí a jistotu. Mnozí investoři si myslí, že investování je riskantní, protože přijímají finanční rady od finančních odborníků s velmi slabým finančním výcvikem nebo zkušenostmi, je dokonce riskantnější, když předáte své peníze finančnímu poradci, který má jen o málo více vzdělání a zkušeností než vy. Vzhledem k tomu, že vaše mysl je nejcennějším aktivem a připravuje nejúčinnější zesilující prostředky, musíte být opatrní na to, co do ní vkládáte. Někdy je obtížnější zbavit se myšlenek, které jsou ve vaší mysli, než naučit se něčemu novému.

Velmi často se zapomíná ne jeden velmi důležitý faktor, a tím je čas. Čas je velmi důležitá veličina. Někdo kdysi vysvětloval život jako kreditní kartu, kterou jsme dostali při narození mínus datum propadnutí platnosti. Velkou otázkou se stává čas, který máme na kartě, nikoli peníze. To, co děláte se svým časem je velmi významné téma, protože ztracený čas nelze znovu chytit. Ztracené peníze je často možné získat znovu. Stručně řečeno – buďte opatrní při zacházení se svým časem a naučte se jej investovat – uvážlivě. Všimněte si, kde trávíte svůj čas a zhodnotit, kolik peněz jste tomu věnovali. Všechny peníze na světě nemohou nahradit ztracený čas.

Žijeme ve světě příčin a následků, akce a reakce. Nedostatek peněz není nikdy ten pravý problém. Je to příznak nějakého hlubšího problému, který je pod povrchem.