Moje první obrazce v obilí – skutečné zážitky – červenec, srpen 2010

Koncem července tohoto roku jsem se byla podívat poprvé na obrazec v obilí

Můj první, který jsem šla osobně prozkoumat. Kruhy totiž začaly vznikat blízko Brna, takže mě nemohlo nic zastavit. Do dnešního dne jsme s přítelem Jirkou, dcerou Kateřinou a vnučkou Michelle navštívili 4 místa. Dnes už jsou jejich fotografie na facebooku nejen od nás, ale od mnoha přátel a některé jsou zachyceny i letecky. Lidé si mezi sebou vyměňují dojmy a popisují své pocity a poznatky. Dozvídám se také, že kruhů je v okolí Brna více, než jsme stačili navštívit.

Jaké mám zážitky já? Budu se snažit je popsat, ale vlastnímu procítění se slova nevyrovnají. Informace, které v obrazcích přicházejí, se dají těžko vyjádřit. A navíc mohu vše popsat jen z vlastní úrovně poznání.

Obrazec u Žuráně – deset kruhů :

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Informace o toku energie, energie světla, plynutí, nikdy nekončící pohyb, nekonečný zdroj energie…

Dole na začátku (konci?) malého kolečka – z nepohybu vzniká pohyb. Na opačné straně nahoře na konci (začátku?) – lehkost bytí. Zkoušíme stát současně s přítelem na obou koncích a pak si vyměňujeme pozice. Ruce začínají opisovat pohyb podobný obrazci, jakoby dvě poloviny kruhu. Po výměně vytvářejí stejný tvar, tj. dva půlkruhy, ale v opačném směru. Pohyby se samy slaďují tak, že když mám já ruce dole, Jirka je má nahoře a naopak, zkrátka přirozeně plynou, společně, spontánně, bez domluvy… Různě se zkoušíme ještě vyměňovat i s dcerou, je to docela zábava. Nejlépe se cítíme, když je přítel dole u malého kolečka a já nahoře.

Dcera obíhá po směru poležených stébel. Dá se oběhnout celý útvar nebo běhat třeba dokola v jednom kolečku, opravdu nekonečný příběh. V uzlových bodech se člověk rozhoduje, zda zůstane běhat dokola na této úrovni nebo postoupí dál.

Plošný tvar je jen vyjádřením 3D tvaru, kruhy jsou vlastně koule. Tyto 3D tvary jsou ale zase jen průmětem dalších vyšších dimenzí. Tvar, co vidíme, je jen zlomek něčeho dalšího. Co vlastně vidíme? Jsme schopni vnímat pravou podstatu?

Zřetelně vnímáme přítomnost tělesa nad námi, které není vidět. Naše neviditelné přátele asi zajímá, co jsme schopni přijmout a vnímat a zda poznáme jejich blízkost.

Po pobytu v obrazci jsme byli energeticky dobití, zharmonizovaní, prosvětlené a pročištěné čakry.

Obrazec u Rousínova – čtyři kruhy :

Procházíme třemi spojenými kruhy a nakonec setrváváme ve čtvrtém, který je samostatně. Vyciťujeme silnou energii. Mou dceru napadá lehnout si hlavou dolů. Zážitky jsou úžasné a jak je popsat? Něco nového, svobodného, jsme volní, nekonečná energie. Cítím se otočená hlavou dolů.

Tři v jednom, rodí se nový svět, je zde všechno jinak, přesto je to náš svět. Ne slova, jen zážitky. Kam se poděla hmota? Zažíváme to. Je to tak nové a silné, že se sbíráme a jedeme domů. Skoro jakoby to nejde vydržet. Opět do vyjetých kolejí, jak dlouho ještě?

Obrazec u Sebranic (Skalice nad Svitavou) – kruh
a další kruh u Rozseče u Kunštátu :

Výlet na tyto dva kruhy byl velice symbolický a ukázkový v souvislosti s dnešní dobou., takové malé poučení. Nic není náhoda. Dopoledne – všechno drhne, odpoledne – všechno je možné, a dokonce lepší, než jsme čekali.

Dopoledne jdeme do kruhu u Sebranic ze Skalice nad Svitavou – je po noční bouřce, nic nejde, mírně bloudíme, zacházíme si, pak spousty bláta a chůze po silně frekventované silnici. Mrholí a vypadá to, že se už nevyčasí. Možná ještě víc sprchne? Ale nic nevzdáváme a těšíme se. Jakmile jsme těsně před kruhem, mezi mraky se otevírá malá skulinka, objevuje se svazek slunečních paprsků a osvětluje kruh. Je to dobré znamení, jen koukáme.

V kruhu přichází slovo „mája“, tohle všechno, co pozorujeme je iluze, na co se teď dívám, tyhle tvary, kruh, položená stébla. Co je skutečnost? Kde je pravda? Energie je u tohoto kruhu přesně zacílená na střed – kužel jakoby trychtýř shora přesně do středu, do bodu, kam směřují i plošné tvary tohoto obrazce. Trychtýř energie se zase rozšiřuje směrem dolů, zrcadlově ve vertikálním směru. Přichází Petr, s kterým se seznamujeme, a sedá do meditační pozice. Přesně ví, kam si má sednout. Ještě meditujeme chvilku v kruhu a držíme se za ruce.

A kde je ta pravda? Na to ať si odpoví každý sám, to se dá jen zažít.

Petr nám nabízí podívat se ještě na další kruh. Máme velkou radost, je to nečekané. Najednou jsou mraky pryč, svítí sluníčko a jedeme na Kunštát. Odměna za chmurné dopoledne.

V kruhu u Rozseče u Kunštátu přichází slova „síla, láska, ochrana“. Cítím velký nával citu, lásky v srdci. V lásce je největší síla a láska je největší ochrana. Bez lásky by nebylo nic. Uprostřed kruhu cítím velkou pokoru a nepopsatelný příval láskyplné energie a vnímám svět očima lásky. Vlastně je to cítit kdekoliv v kruhu. Tělo se uklání a čelo se dotýká země. Tento svět, kde teď žijeme, je tak nádherný!

Dceru napadá, že jsou kruhy spojeny. Sebranice – mužský, Rozseč – ženský. Spolu tvoří jednotu. A poznali jsme nového přítele Petra- spřízněnou duši.

Poznámka na konec: Každý člověk může vnímat určitou vrstvu nebo složku. Dohromady vzniká ucelenější obraz.

kruhy_v_obili_letecky