Musím si jít koupit nové koště, abych vymetla svá musím.  

Že mám přijmout zodpovědnost za svůj život, jsem se dočetla v několika knihách. To já přece dělám.

• Jsem dospělá,
• svéprávná,
• umím se o sebe postarat,
• vychovala jsem dvě děti,
• pracuji,
• uživím se.

Měla jsem v tom jasno.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Ale co to doopravdy znamená, jsem pochopila až o něco později. 

To vše, co jsem vyjmenovala, to samozřejmě platí. Ale není to všechno. 

Že přijímám zodpovědnost za sebe znamená, že já rozhoduji o sobě. 

No a kdo jiný  by za mě  rozhodoval? Jde o moji volbu. To je přece jasné.

Přijmu zodpovědnost za to, co dělám, a pak i následky za svá rozhodnutí.

A moje volba znamená, že měním slovo musím za slovo chci.

K pochopení tohoto mi pomáhá můj vnitřní navigátor.

Když se nerozhoduji sama za sebe, dává mi to vědět šťouchanci do břicha.

Když se rozhoduji sama za sebe je spokojený a ani nedutá. A mně se po těle šíří spokojený pocit.

Ukážu to na několika příkladech… 

Musím jít na firemní večírek. Šéfová si na to potrpí. V tomto případě přesouvám  odpovědnost na svoji šéfovou.

To znamená, že ona může za to, že já tam jdu. 

Ale o sobě si přece rozhoduji sama. K tomu mě vede můj vnitřní navigátor.

Pokud si řeknu: „chci tam jít, protože moje šéfová si na to potrpí “, budu mít dobrý pocit z toho, že moje šéfová uvidí, že mám zájem o firemní akce, což může být dobré pro mou budoucí kariéru. Můj vnitřní navigátor jásá. 

Teď jsem si o sobě rozhodla sama.

V obou případech tam půjdu, ale to, jaký to má dopad na mě, je úplně odlišné.   

Hledám další musím…  

Musím jít nakoupit, abych uvařila rodině večeři. Aha. Navigátor zase prská.

Tentokrát jsem zodpovědnost za nakoupení večeře svalila na rodinu.

Musím??? Nemusím.

Můžeme si vzít třeba chleba se sýrem.

Nebo chci, protože mě těší, že rodině uvařím večeři. Ale to jsem se rozhodla sama.   

Musím zavolat mamince…

Jau, navigátore! Tak dobře, chci jí zavolat.  

Slovo musím přenáší odpovědnost jinam.

Zdá se to být pohodlné.

Ale pokud vyměním musím za chci, přijímám konkrétní zodpovědnost a najednou nemám na koho svalovat vinu za to, že něco musím.

Protože to je moje rozhodnutí.  

Jdu hledat svá další musím.  

Musím si jít koupit nové koště, jauvajs navigátore, abych vymetla……