Náš nový svět

Nový svět. Naše doba nám přináší mnoho nového.

Je to nové vždy to správné?

Víme že… „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“.

To, že žádná země nemá plán rozvoje a před národy zůstáva pečlivě skryto „Kam kráčíš národe?“ víme…

To ale znamená naplnění hezkého Čínkého přísloví.. „Každý dojde tam, kam má namířeno“.

Kam tedy míříme?? Co nás čeká??

Cíl lze odhadnout podle směru.

A jaký je náš směr??

Mnoho lidí se zamýšlí nad „špatností systému“ který ale všechny živí, nemajíc variantu změn.

Ze strachu před chudobou, propadáme do otroctví.

Jak jinak lze nazvat bankovní , politický, a vlastně každý další systém?

Vytváříme stále nové poptávky, pro zvýšení HDP v představě, že toto zajistí blahobyt lidem.

Lež!

Můžeme nesmírně zvýšit HDP i tím, že všichni si necháme vyvolat rakovinu a nemocnicím zaplatíme neuvěřitelné platby. Budeme mít super výkonnou ekonomiku, skvělé HDP .

Budeme bohatí…ale mrtví.

Podpoříme vstup zahraničního kapitálu, dáme jim velké výhody, a oni v robotizovaných fabrikách budou vyrábět braky s přesně stanovenou výdrží, které si budeme kupovat za podpory v nezaměstnanosti?

Pak s povděkem budeme volit naše moudré politiky, za to že se o nás tak hezky starají.

No a tito skvělí investoři, říká se že je jich cca10% a vlastní více než 90% veškerého majetku na této planetě, nás nenechají zemřít hlady.

Nenechají? Opravdu?

Tak se koukneme na kvalitu půdy. Raději ne, nechci Vás strašit.

Tak podpoříme banky, které vytisknou papírky, napíšou čísla, a budou chtít vše splatit i s úrokem.

Podpoříme polici, úřady, …….prostě všechny……a zaplatí to naše děti.

Jaký svět jsme to našim dětem připravili?

Svět plný násilí, drog, podvodů, …co jsme to za lidi.

Neumíme nic lepšího?

Copak nemilujeme tyto maličké bezbranné tvorečky, to je pustíme do pekla, které nazýváme „rozvinutá ekonomika“ nebo „rozvinutý stát“.

Co jsme tedy rozvinuli? Podívejte se kolem sebe.

VŠE, CO SE DĚJE, NÁS VŠECHNY, NEODVRATNĚ UVRHNE, DO OTROCTVÍ.

Neumíme nic lepšího???

ANO! UMÍME!

Vybízím všechny milující rodiče, všechny vizionáře, všechny, kterým není lhostejná budoucnost našich dětí ke splečnému posouzení, doplnění a rozvinutí těchto myšlenek.

VRAŤME SI LIDÉ, SVOU ZEM, VLAST A DŮSTOJNOST.

Vrátíme si svůj život, a potomci na nás budou vzpomínat s láskou.

Objevme v sobě svoji božskou tvořivou podstatu, svoji lidskost, ukončeme naše otroctví.

Nechci psát učebnici, nebo práci plnou dat, a matematických vzorců.To udělají povolanější.

Vše bylo tak neuvěřitelně jednoduché, až mi trvalo roky to pochopit. Proto píšu celý příběh. Možná Vám pomůže, když tu cestu poznání jakoby projedme spolu. Ale také to možná píšu pro sebe, abych po letech alespoň tímto způsobem zhmotnil myšlenky, o nichž jsem přesvědčen, že mi byly dány stvořitelem.

Slibuji, že se budu snažit spíše o příběh , který by se mohl dotknout lidských srdcí a zahořet touhou, strhujíce s sebou vše tvořivé. Pokusím se zapálit první jsikru v srdcích tak jak se to povedlo u mých dětí.

My slované jsme v pradávnu nazývali boha slovem ROD. Znali jsme podstatu slov, jejich skladbu a význam.

Pro nás slova jako RODný kraj, RODina, RODič, příRODa, ……, mají genetický význam.

Mám naději, že se mi vhodným spojením slov podaří inspirovat náRODy, k pRODukci krásného budoucna.

ZMĚNY POHLEDU.

Pro to abychom mohli učinit změny, musíme se zcela oprostit od všech nesmyslných představ, které nám byly vtloukány do hlavy jako neměnné a pevné.

Jednou se mě ptala malá dcerka: „Tatínku, proč tolik pracuješ?“

„To abych vydělal moc penízků a měli jsme se dobře….“ odpovídal jsem.

„No jo, ale nejsi doma, a pak je tu smutno, ani maminka se nesměje, to se moc dobře nemáme…“ odpověděla maličká.

Něco temného sevřelo malé srdíčko, ale stejně se přitulila a objala mne.

„Víš dívala jsem se na ptáčky“… poskočila mi na klíně a s jiskrou v oku mi pošeptala…. „a tam tatínek a maminka byli s ptáčátky, a krmili je a spolu s hráli, aspoň maminka, říkala, že si zpívají pí, pí, pí, a hrajou, a tatínek ptáček nemusí chodit do práce aby se měli dobře.

A maminka mi říkala, že v přírodě je to tak zařízeno, že všechno živé se má dobře od narození.“

Zamrkala a v očích měla otázku: „Tak proč TY musíš pracovat aby ses měl dobře a ptáčkové ani jiná zvířatka nemusejí?“

„Proto, abych vydělal penízky“..pohladil jsem mudrlantku s úsměvem.

„A kolik penízků vydělávají zvířátka?“ zeptala se maličká…….naštěstí na stole zavoněl oběd, protože jako moudrý otec bych právě selhal.

A nemohl jsem se zbavit hloupého pocitu.Jednoduchá , dětsky naivní, avšak přesná otázka. „A kolik penízků vydělávají zvířátka?“

Jsem se zbláznil? Pracuji abychom se měli líp, a oni se mají hůř protože pracuji.

Myšlenky se postupně vracely, a neodbytně s sebou strhávaly další a další.

Jak to, že na světě je to tak zařízeno, že jen pán tvorstva chodí pracovat pro peníze, aby se měl dobře, a vše ostatní se má dobře bez peněz?

Za celou historii této země nikdo nepřišel na jiný model?

Na vině jsou peníze? Ne nejsou. Peníze jsou dobré. Tak kde je chyba?

Za nějaký čas, jsme si na dovolené s rodinkou je tak snili a povídali.

Vím, že v dětech je ohromná tvůrčí fantazie, a prostě jsem si chtěl odpočinout a jen si tak povídat, hrát si, nakouknout do čistého dětského světa.

A najednou … zase dětská otázka: „A jak vznikl tento svět?“..

„Byl stvořen ohromnou energií inteligence, harmonie, nadšení a lásky, která chtěla vidět sama sebe, v nekonečném procesu tvoření a harmonie“…odpověděl jsem , chtěje co nejvíce zjednodušit to, co vím.

A dva páry dětských očí se na mne dívaly, jako na zjevení, s možná dětem vlastní, neskutečnou touhou po odpovědích, které korespondují s dětskou představitostí……nejvíc mne překvapilo, že jsem cítil jak vše ihned pochopily.

Ihed padla dětská otázka: „Jak to víš?“…

„Jako dítě jsem se topil a už jsem prošel něčím, čemu se říká klinická smrt, to je stav , kdy už nežiješ, ale ještě jsem nezemřel.

Tam jsem se setkal se stvořitelem a moc jsem pochopil“…odpověděl jsem zvědavcům.

Netušil jsem jaký hlad po informacích u dětí může vyvolat věta, která se dotkne malých duší….

Jako by znali pravdu jen ji chtěli slyšet.

„Stvořitel je ten, co stvořil tento svět?“ …zeptali se skoro jednohlasně…. „proč ho nevidíme?“ dodala dcerka.

„V touze po překrásném a nadšení v lásce tvořil celý vesmír, nemyslel na sebe , ale zabrán do celého procesu, kde v harmonii všech protikladných enegií, dával myšlenku touhy k myšlence radosti, k další a další myšlence, čímž vytvořil energii, tu spojil s další energií, které se spojily v atomy, kde každý atom podle nám nepochopiteného modelu stvořil molekulu a hned monoho druhů molekul, kde každá přesně ví jakým zákonům hmoty a fyziky bude podléhat, ty se spojovaly do planet, planety do galaxií, kde platí také harmoniceké zákony a nakonec se vše spojilo v sebeobnovující harmonický život.

Sám se částečně proměnil v každý kousek hmoty, v každý lístek, sluneční paprsek, závan větru a vše živé, vše co můžeme vidět a cítit.

Pak také dal každému člověku kousíček sebe, aby mohl pozorovat tu překrásnou harmonii, celý vesmír, radovat se z překrásného.

Tak zůstal sám sebou, ale zároveň také celým vesmírem.

Takže ve Vašem životě nemůže být žádná chvíle kdybyste byli od stvořitele odděleni a zároveň jste jedineční a věční“……odpověděl jsem malým zvědavcům.

Manželka jen s úsměvem pozorovala dětské nadšení a hlad po informacích.

Dobře znala mé zkušenosti a pohledy na věc a asi aby nenarušila právě probíhající diskusi, jen přikyvovala a usmívala se.

Zdálo se že má radost, z dětského zájmu, a taky je trošku pyšná na dětičky, s jaký zájmem poslouchají, tak pyšná jak jen mámy umí být….

A jak tam v propletenci objímajících se končetin leželi, dělala to co uměla jen ona.

Hladila děti po hlavičkách.

Vždy se prťat s úsměvem ptala.. „Na co je tato hlavička?“ a děti odpovídaly : „Náááá hláááázéééénííííííí“…. , a měla nepřebernou zásobu podobných průpovídek, končících „pomazlíčováním“ a podobnými „radůstkami.“

Protože se oči dětí do mne vpíjely, a bylo vidět jak pozorně hltají každé slovo, pokračoval jsem s výkladem.

“Člověka stvořil, jako svůj obraz a dělal to nejlépe jak uměl. Vybavil ho vším co si dokázal představit, a snažil se, jako milující rodič, aby jeho dítě bylo dokonalé, šťasné, plné radosti.

Všechno mu dal, plnou svobodu, samostatnost, volnost, vše co měl, na sebe nemyslel, proto svoji podobu jako osoby nestvořil, chtěl aby jeho děti byly šťastné a mohly spolu s ním tvořit v harmonii a lásce, stejně jako on překrásné, naplňovat své tvořící touhy a utvářet tento svět, po tom další světy a galaxie.

Celá země byla rájem, který člověka hýčkal a podporoval, ve všem zaopatřoval, a umožňoval pozorovat krásy života.“

A dětské oči zaplály, jako hvězdičky, ……takový zájem jsem u nich nikdy před tím neviděl……

A zase,…. se smutkem v hlase, s dětskou přímostí a upřímností položená otázka …

„Co se pokazilo, ze lidi válčí, jsou nemocní, umírají hlady a vše je jiné než jsi řekl?“

A maličká dětská očka jako by zesmutněla a najednou, tak nějak zvlhla……

Nevím proč to tak bývá, ale když jsem byl odhodlán říci svým dětem , se zájmem poslouchajícím každé slovo, plnou a nezkreslenou pravdu, najednou do mne, jako by přicházely obrazy, plné myšlenky a já se stal ne učitelem, ne otcem,nebo vypravěčem, ale tím, kým …

„Jako by bylo hovořeno…“

Nevím jak to lépe pospsat, ale myšlenky mi v obrazech samotné přicházely do hlavy a já jen vyprávěl co vidím.

Jako bych vše s naprostou jistotou znal, prožil, věděl, a bez přemýšlení je mohl popisovat.

Víte, stvořitel dal svým dětem plnou svobodu a volnost. Oni si mohly vytvořit jakýkoli svět, ten nejkrásnější jaký si člověk dokáže představit, vylepšit tento svět, stvořený pro ně, ale zároveň si mohou vybrat i ten nejhorší.

Stvořitel jako milující rodič, vždy bude následovat touhy svých dětí a nikdy nebude hodnotit jestli se mu to, co dělají jeho milovaní, líbí nebo ne. On bude vždy pomáhat ve společném tvoření a radosti z jeho pozorování, tak jak to od počátku dal svým milovaným dětem.

Ale na světě jsou protikladné energie. Je energie chladu a tepla, tmy a světla, klidu a neklidu, lásky a nenávisti, tvoření a ničení ..atd.

A dítě stvořitele si může vybrat svoji cestu, vybrat to co chce.

Bohužel mnoho lidí si volí svoji cestu a nechápou podstatu svého bytí, podstatu života, nevědíce, že mohou v sobě energie vyvážit aby ani jedna nebyla silnější.

Aby svým životem potvrdili svoji božskou harmonickou podstatu.

A stvořitel si ze všeho nejvíce přeje aby jeho děti byly šťastné, aby spolu s ním mohly ve svém tvůrčím nadšení, tvořit překrásný, harmonií kypící život, aby zpívaly tancovaly, smáli se…….., kdy se celý vesmír rozezní a všechny vesmírné energie pochopí že není nic krásnějšího než píseň a smích šťasného lidského srdce.

Ale také slíbil milovaným dětem, že vždy bude následovat a podporovat jejich tvořící touhy.

No a mnoho lidí má dnes touhy ničící…….“

A bylo ticho, děti jakoby potřebovaly pochopit co slyšely, jeich oči jakoby viděly nějaké obrazy, nebo film.

Tak vážné dětské tváře jsem dlouho neviděl.

Trvalo to vteřiny, ale jako by promýšlely věky.

Vždy po chvíli, sebou nesouhlasně jemně trhaly, výrazy tváře se neustále proměňovaly.

Vypadalo to jako by chvíli vnitřně s něčím nesouhlasily, také bylo vidět že usilovně nad něčím přemýšlí, ale spíše jako by vzpomínaly…….

Jako by zaplál v očích plamínek pochopení se dcerka zeptala: „A proč stvořitel nikomu neřekne, co má dělat?“

„Protože nemá podobu, dal nám svobodu a kdyby nám mluvil do hlavy nebyli bychom svobodní, ale loutky. Nikdy by k nám nemluvil a neříkal nám co máme dělat. Napoví nám pocity, možná tu a tam posune nějaký obraz. On k nám mluví zpěvem ptáků, šuměním vln, závanem větru, slunčním paprskem, vůní květin, …. Vidíš, slunce svítí na všechny stejně a nerozlišuje jestli je někdo dobrý nebo zlý, vítr se také neptá. Stvořitel nám vše dal. Nic si neponechal.“

A sám jsem byl překvapen jak rychle mi odpověď přišla, ale i nad logikou této odpovědi.

A najednou poskočil malý syn.

Jak to u chlapců bývá, hned by chtěl něco vyřešit.

Jeho tázka samozřejmě mířila na řešení… „A kdyby mohl mluvit, co myslíš, že by všem řekl??“

Jako každý klukounek, by se ihned zapojil do díla.

Možná jsem u něj koutkem oka zahlédl „tvůrčí našení“,možná ten kousek stvořitele o kterém jsem mluvil, se právě odrážel v mých dětech, které láskou objímala manželka, tak, jak stvořitel objímá své milované, možná harmonie noční oblohy plné hvězd a galaxíí a možná něco nepoznaného, tajemného nebo vše dohromady, otevřelo neuvěřitekný proud obrazů.

A jako bych ani nepřemýšlel jen jsem se stal reproduktorem pro příval obrazů, a dějů mimo prostor a čas, který se měnil ve slova, a já jen popisoval zástupy našich předků, viděl jejich tužby a přání, cítil jejich pocity, radosti a bolesti, propojené pocitem hrdosti milujícího rodiče, tak jak to vnímá stvořitel.

Už podruhé v životě jsem cítil všeobjímající lásku, kterou nás zahaluje, hrdost nad každým našim činem, a neuvěřitelně krásné pocity, které se proplétaly s novým nečekaně jasným pocitem.

Zvědavá dětská očka, jejich zájem a nadšení, také ve mně asi probudil ten kousek věčnosti s láskou stvořitelem vložený do každé vesmírné bytosti a splynuli jsme v jedno.

Možná lidé prvních generací se takto cítili a znali tento pocit………

Zase se u mne vytvořila jasná představa, tak čistá jednoznačná, a nekompromisní…

„Nikdy by všem neodpovídal!

Protože jako rodič mluví s každým dítětem přímo i on vždy mluví k jednotlivým svým dětem.

Nemohu říct co by řekl všem, protože pro každé jeho milované dítě má takový druh komunikace, který odpovídá zkušenostem jeho výtvoru.

Mohu se pokusit povědět, co by řekl, kdyby mluvil se mnou.“

Jako by dítky projel blesk.

Úplně se nadzvedly, doslova poskočily a s napětím se mi dívaly přímo do očí.

„Pokus se prosím.“ …zazněla dvojhlasná dětská žádost.

To co následovalo, bylo i pro mne jako zjevení.

Celý svět přestal existovat.

Byla tu má rodina, touha po pravdě, dětské nadšení objevovat, mateřeká láska, harmonie, vzájemná důvěra a nic nemohlo narušit tento okamžik.
Jako by celý život nezvratně směřoval k této chvíli.

Nic jsem nevymýšlel, stačilo si jen představit, že jako stvořitel, kterého jsem poznal, mluvím ke svému dítěti.

Protože jsem už stvořitele poznal, bylo to pro mne snadné……uvědomil jsem si, jak krásné je pro rodiče, když jeho děti touží po poznání.

V té chvíli jsem pochopil jak krásné je pro stvořitele, když jeho dítě touží po poznání a společné radosti.

Tak nějak chci věřit, že právě toto pochopení mi otevřelo nějaký informační kanál, kde slova vytvářela obrazy, které jsem sám uviděl a chápal, až po tom kdy jsem je vyslovil.

„Mé dítě, stvořil jsem Tě jako kopii sebe samotného.

Vše jsem Ti dal od prvního okamžiku.

Jsi nekonečný, věčný.

Vždy Tě budu následovat a podporovat všechny tvé touhy.

Vše co určíš jako pravdu a pravdou se pro tebe stane, beze zbytku naplním.

Ty rozhodneš jak prožiješ tento život.

Máš ve svém srdci kousek mne, abys cítil že jsem s tebou, a vždy budu.

Jsi překrásná bytost, ve vesmíru Ti není rovno.

Ale jsem smutný.

Nevnímáš mne, nespolupracuješ.

Uvěřil jsi lživým pravdám, představám jiných.

Dal jsem Ti ráj, nejkrásnější planetu ve vesmíru a podívej co z ní děláte.

Otrávili jste životodárnou vodu, vzduch, božskou stravu jste změnili, vytváříte hybridy a sami se stáváte hybridy. Životem kypící přírodu zotročujete, vše živé zabíjíte, a ještě říkáte že tak činíte ve jménu boha…..jsem z toho smutný, ale je -li to Tvá volba, jak jsem slíbil, pomohu Ti.

Nemluvíš se mnou, uvěřil jsi nesmyslné představě, že jsem poslal VYVOLENÉ a jim dal příkazy jak máte žít, jak mne uctívat, klanět se a se mnou mluvit.

Nejsem psychopat, jsem milující otec.

Ty bys také nechtěl se svými dětmi mluvit prostřednictvím jiných lidí, ale sám je chceš obejmout pohladit a také ve všem podpořit.

Nikdy Tě nepotrestám. Nikdy!

Nevidíš jakou kreaturu ze mne udělali?

Cožpak je možné velebit boha a zároveň ničit jeho výtvory?

Chtěl bys aby Tvé dítě bylo nedokonalé, a pak ho poslal do života, kde ho budeš omezovat, drtit a ničit, vytvoříš z něj robota se slibem, že pak, jednou mu otevřeš nějaký ráj??

Sám přemýšlej co bys jako rodič přál svým dětem, a jak bys jim pomáhal.

Po tom zahodíš všechny BOŽSKÉ knihy, kde Ti tzv. Boží vyslanci, říkají jak Tě uvrhnu do pekla a straší Tě Ďáblem.

Cožpak nevidíš, že kdyby ďábel existoval, pak by se nejlépe schoval ve Vašich chrámech, nechal se uctívat, překroutil by pravdu, zotročil by Vás, vytvořil kult bohatsví, donutil Vás jako zhypnotizované dělat rituály, ve kterých se jako obracíte na mne, při tom se obracíte k těmto Vyslancům?

Také by ďábel vytvořil několik druhů uctívání falešného boha a znepřátelil je tak, aby ve vzájemných válkách vytvářeli peklo.

A neděje se to? Myslíš, že to je má vůle?

Myslíš, že bys chtěl po svých milovaných dětech aby se jednou hlavou otočeni určitýn sněrem podruhé dvěma prsty ve speciálním postoji, hlavou nebo třeba zadkem bijícím o chrám k Tobě modlili mumlajíce slova, jejichž smysl nechápou a sami nevědí co chtějí?

Opravdu si myslíš, že jsem takový psychopat? Copak nevidíš, tu nesmylnost?

Svým srdcem se se mnou spojíš. Nepotřebuješ žádný rituál. Copak chceš po svých dětech aby se Ti klaněly?

Chceš aby žily.

Pak aby se radovaly, byly šťastné aby naplnily své životy tím co si zvolí.

Skze své city ke svým dětem, najdeš také mne.

Spolehlivě. Vždy.

Skrze cizí pravdy neodhalíš nic jen nesmyslné dogmata.

Já čekám, stále čekám.

Kdy se Vy moji milovaní, se mnou, spojíte?

Kdy ve svých srdcích zapálíte jiskru lásky, a ukážete vesmíru, že Vaše síla je větší než vesmír?

Kdy se každý z Vás stane mnou?, protože takoví jste, takové jsem Vás stvořil!

Ty bys přece také chtěl aby Tvé dítě bylo dokonalé a radoval by se, kdyby bylo lepší než Ty!

Jako dítě si zakrýváte oči a říkáte….já nejsem………….

Kdy si uvědomíte že vše je pro Vás plně připraveno?

Chcešl li krásné poznat, musíš uvnitř sebe stejné vlastnit!

A uvěřili jste že jste otroci, malí, nic nedokážete, tím jste uvnitř sebe vytvořili jen malost, neschopnost, podřízenost,a tisíce dalších omezení.

Odevzdáváte svoji podstatu do rukou jiných.

A znovu Ti říkám!:

Máš v sobě všechny mé touhy, všechny mé energije jsem v Tobě spojil, máš celou moji sílu.

Jsi nekonečný a věčný.

Vše jsem Ti dal, a vše v budoucnu také dám.

Beze zbytku, nic si nenechám.

Jen Tě prosím, objev v sobě vše krásné, vlastni to, a naplň svůj život, tím nejkrásnějším co si dokážeš představit. Proměň vše krásné ve svoji pravdu.

Budu stát vždy za Tebou, a tak jako vždy stojím , pomohu Ti uvádět Tvé pravdy, Tvé touhy do života.

Nikdy je nebudu soudit, nikdy nebudu proti tobě stát a bránit Ti, ať jsou Tvé touhy proměněné ve skutky jakékoli.

Buď šťastný můj synu, o to Tě prosím, to je má touha.

Máš v sobě část mne, dovol by aby vyrostla a spolu změňme tuto planetu a celý vesmír, na novou, zatím nepoznanou v nekonečnosti štěstím pulzující harmonickou krásu.

Znovu a znovu Tě obnovím v mnoha životech.

Ale tak jako máš volbu materiálního života tak také naplním Tvoji touhu v nemateríálním.

Ten kdo Tvoří ráj, kdo vytváří harmonii, přijde do podobnného a nemateríálním čase, který bude krátký, a bude zažívat stejné.

Přece, když vytvoříš ráj, on Tě bude přitahovat zpět, a umožní Ti nové a nové projevy Tvé touhy a tvořivosti.

Avšak vytváříš-li nicotu, v materiálnu, je-li to Tvá touha, pak ji také v nemateriálnu naplním.

Tisíciletí můžeš strávit v nicotě, a do nicoty se znovu zrodíš.

Jak jsem slíbil: Naplním VŠECHNY TVÉ TOUHY.

Nejsem soudce, a nikdy Tě nepotrestám, následuji Tvoji volbu.

Beze zbytku.

Vždy.

Buď šťastný můj synu, o to Tě prosím, to je má touha.

Vytvářej ráj, tak abys stejné v sobě vlastnil a do ráje vždy přišel.

To je má touha.“

Jako by se prostor změnil, začal pulzovat, jako by bylo přítomno ještě něco většího, krásnějšího než si dokážu představit.

Děti tiše seděly a mlčely.

Měl jsem pocit, že ne jako slova, ale jako film, vnímaly přímo celé obrazy, a svými dětskými srdíčky příjmané hodnotily.

„A jak to bylo úplně na začátku? To vždy byli lidé zmateni a neznali pravdu? …zeptala se dcerka.

A znovu se mi v hlavě vytvářely obrazy plné citů, kdy tisíce předků se v hlavě míchaly v jednu nekonečnou harmonii života.

Znovu se jakoby otevřela stvořitelova myšlenka a jakoby mnou pokračoval:

„Z počátku mé děti znaly harmonii přírody, rozuměly jí a spolu se mnou vytvářely ráj.

Celý vesmír zatajoval dech, když přicházeli na svět, ve chvíli, kdy se člověk poprvé nadechl, když udělal svůj první krok, nebo když se smál, tancoval, zazpíval, nebo cokoli vytvořil.

Energije radosti jako strunu rozenívaly celý vesmír, a ten odpovídal blikáním hvězd, a výbuchy nových galaxií.

Znovu a znovu po tisíciletí zažívám slastné pocity hrdosti nad každým svým výtvorem, prožívám jeho jedinečnost a krásu.

Hrdost nad Vaší tvořivostí, mne každý den naplňuje.

Ale proč používáte tvořivé energie po svém?

Proč když zjistíte ,že něco nefunguje dobře, prostě nezměníte proces?

Jako návod jsem Vám dal celou zemi.

Tam se vše samo od sebe obnovuje a vzájemně podporuje.

V nekonečné harmoni, kdy jedno podpoří druhé, kdy se energie mění tak, aby nová lepší vzešla.

Jako příklad Vašeho výtvoru, který jsem nevymyslel uvedu peníze.

S velkým nadšením jsem pozoroval jak jste si vytvořili způsob obchodování.

První peníze.

A celý vesmír potisící v údivu plesal nadšením nad vynalézavostí mých dětí.

Až v prvním z Vás zvítězila energie OVLÁDÁNÍ a vymyslel úroky, následován tisíci dalšími, kteří umrtvujíc původní energii výměny a podpory, měnili totu energii na energii otroctví a zmaru, neznajíce, že to také svým chováním činí, a pak do nehmotného světa otroctví a zmaru budou uvedeni, aby se jako otroci znovu ve hmotě zrodili.

A tisíce let všichni přijmáte tuto změnu jako fakt dobrovolně odevdávajíc své životy do rukou otrokářům, které bohatě odměňujete za to, že jim můžete sloužit.

A přece se stačí rozhlédnout…

Uvidět a pochopit vztahy přírody, stejné zkopírovat do systému výměny.

Do každého oboru Vaší činnosti.

Pak tento, a každý další systém zazáří ve svém původním předurčení a bude Vás podporovat stejně jako to dělá celý vesmír.“

Nevím proč ale najednou jsem ztichl, jako v očekávní, že nyní bude odhalena velká pravda.

Netušil jsem co mám dále říkat, bylo to podobné, jako moře ustupující těsně před vlnou tsunami.

Uvnitř ticho prázdno jen někde v prostoru jako by něco ohromného nabíralo energii, aby s plnou silou něco nového přineslo.

Ne neměl jsem strach, spíše mne zahalil nový pocit.

Neznámý pocit.

Někde kolem energie narůstala.

Ve zvláštním klidu ale také napětí a jsem s důvěrou čekal co spustí tu lavinu.

A nyní, tento večer poprvé, manželka, která jako by něco tušila, položila jednodouché otázky.

Otázky která okamžitě po té co byly vysloveny, jakoby výbuchem celou čekající a narůstající nenergii uvolnily.

„Nemůžeš být konkrétnější? Jak přesně by měl celý finanční systém vypadat?Co by k tomu podle tebe řekl stvořitel???

A tak jsem uviděl polzující a nádherný život.

Překrásný harmonický život, vše rostlo, dávalo plody, které byly používány pro podporu všech lidí a také celé planety, co nebylo využito člověkem, to měnilo formu kazilo a rozkládalo se, aby jako hnojivo sloužilo opětovnému růstu samo se obnovovalo a v dalším cyklu rovnoměrně rozděleno mezi božské tvory, sloužilo každému člověku, znovu a znovu ve stálém nekonečném koloběhu.

Celý cyklus jsem uviděl v celé jeho šíři a najednou jako kompletní.

Znovu jako by mnou někdo chtěl vyjádřit své myšlenky a zároveň jsem věděl, že to já odpovídám.

Znovu jako bych odpovídal , možná slovy stvořitele, jako bych byl reproduktor vysílající to co on chce říci.

„Přijde doba, kdy všichni pochopí, že energie směny nemůže být měřena falešnými hodnotami.

Zlato, všechny kovy, speciální operace, a vše čemu nás naučili věřit je naprosto bezcenný brak, ženoucí Vás do nicoty.

Jedinné co má skutečnou, nekonečnou hodnotu na této planetě je život, reprezentovaný člověkem.

Nikdo z Vás půdu nestvořil je má, a přesto si dovolujete ji vlastnit a prodávat.

Nikdo z Vás člověka nestvořil, přesto se k němu chováte jako k majetku, a dovolujete si s ním zacházet jako s otrokem.

Dívejte se na peníze jako na energii ode mne porovnejte s přírodou a pochopíte.

Každému člověku jsem dal vše a nerozlišoval kolik.

Každý dostal to co potřeboval, co nespotřeboval, shnilo a znovu se obnovilo.

Proto na každého člověka vytvořte určitou částku, vyjádřenou číslem

Berte ji jako přírodu.

Je to energie od stvořitele.

Uvedu příklad:

Vytvořte banku, která bude jen jako počítačový program, jen zůčtovací centrum a nikdy nedovolte, aby touto bankou mohl disponovat konkrétní člověk, nebo skupina lidí.

Banku ať vlastní všichni lidé podle velikosti regionu.

Na každého člověka vytvořte v této bance hotovost 100 000jednotek.

Jednotky ať zůstanou energií, nikdy je nepusťte do hmoty /pochopil jsem jako že jde jen o bezhotovstní fin,/

Jen tak je nelze zadržovat a hromadit.

Narodí se nový člověk-založte mu účet, a vytvořte 100 000 jednotek, zemře-li člověk, uzavřete účet převeďte zůstatek na jeho blízké, zrušte jednotky.

Každý člověk má mít svůj účet.

Také každá instituce, firma, a každý kdo to bude potřebovat ať má účet.

Každý měsíc, k datu prvního dne, v 0.hodin 0minut ať ta jediná banka, kterou vlastní všichni obyvatelé, napíše na účet každého člověka, např: 3000 jednotek

Ale minutu před tím, strhnete z každého účtu, lidského, institucí, podniků, prostě z každého účtu 5% ze zůstatku.

Také z účtu u zůčtovacího centra, strhněte 5%.

Podle Vámi předem vymyšleného a odsouhlaseného mechanismu, rozdělte to co nebylo dáno na účty lidí, na účty vesnic, krajů, měst, škol…atd.

Systém těchto financí ať nezná úroky, poplatky a podobné zločinnosti.

Nikdy se pak nestane, že v rukou jednotlivců zůstane 90% světového majetku.

Můžete zrušit finanční úřady, jsou zbytečné.

Systém pracuje automaticky a neomylně.

Nahazuje všechny sociální systémy nevyžaduje žádnou práci a údržbu.

Přesně každý měsíc dá stejnou částku pro všechny potřebné, aniž by brzdil rozvoj ostatních.***

Váš starý systém vybíral strašné daně, které byly vždy započítány do konečné ceny, zaměstnával spoustu lidí, vše brzdil, a jen zkresloval.

Daně zde byly trestem za aktivitu, proto Vás to ve všem brzdí.

Nikdy nedosáhl této účinnosti.

Tento systém je jednoduchý a spravedlivý.

Nechává všemu volnost, každý ať roste jak umí, nepotřebuje žádné zásahy, sám se obnovuje a rozděluje spravedlivě.

Daně jsou zde trestem za pasivitu.

Nepotřebujete žádné úředníky, protože není žádná hotovost, nikdo peníze neukrade, pokud ano lze ukradené lehce dohledat.

Úplatky nelze dávat, a ani ve formě dárků, protože lze lehce zjistit kdo skutečně platil za nějaký dárek.

A sami přemýšlejte co ještě dalšího toto dokáže……………..“

Najednou jsem zmlkl. ……………..

Obrazy se uzavřely proud ustal.

Cítil jsem že vše podstatné bylo řečeno.

Vše bylo jako když vyjdete z kina, kde jste právě viděli film jenž Vás zasáhne.

I děti byli najednou nějaké jiné.

V očích zvláštní pokoj a vyrovnanost.

Jako by pochpily, že bude dobře na světě.

Že lze tvořit, svět si přizpůsobit, že nemají hranice.

Protože už bylo pozdě šli jsme spát.

Ale já jsem nemohl usnout.

Ve vlahé teplé přímořské noci jsem seděl na balkóně, poslouchal šumění vánku, zvuky přírody, pozoroval nekonečnost vesmíru.

Protože v blízkosti nebylo žádné osvětlení, zdálo se že mám hvězdy a galaxie na dosah.

Právě prožité, mne probralo.

Myšlenky se mi hnaly hlavou, celé obrazy právě viděné a procítěné, znovu a znovu nedávaly klidu.

Byl to jen hra? Jen jsem si tak povídal s dětmi?

Nebo to bylo něco více?

Tolik silných obrazů…..a slova vyřčená dříve než byl mnou obraz uviděn a pochopen….

Kde se to vzalo?

Že by opravdu někdy mohlo dojít k přímému kontaktu se stvořitelem?

Je možné že někdy s nám stořitel mluví, ukazujíc nám obrazy z věčnosti, jenž jsme schopni city a touhou vyvolat, odfiltrovat a přijmout?

Je možné že takto s námi může stvořitel mluvit?

Prostřednictvím citů?

Najednou mne znovu, jako v když jsem se topil zaplavily pocity lásky.

Muži netuší co to je mateřská láska.

O jak silný cit jde, to umí jen ženy a nejlépe milující matky.

Avšak ani matky netuší jaká je láska stvořitele.

Vynásobte mateřskou lásku nekonečnem, a pak se možná přilížíte.

Není v silách člověka popsat intenzitu pocítěného.

Pochopil jsem…..

Právě mi odpověděl.

Seděl jsem dále, z očí mi tekly slzy jako z vodopádu, a já se nechal hýčkat blahem, bez hranic.

Tak jsem usnul……….

Avšak celou dovolenou a monoho dalších chvil jsem nemohl odvrátit pozornost od těchto informací.

Tak jednoduché, a já jsem viděl všechny vazby.

Vše pulzovalo a rostlo, bez omezení……………vše jako v přírodě.

Popřemýšlejme spolu. Je možné aby nový finanční systém byl tak jednoduchý??

Dále jsem chtěl popisovat všechny vztahy které jsem viděl.

To jak lidé rychle utrácejí jak je lehké najít práci, jak se sdružovali ke společným investicím, jak měl každý podíl ve svém krámku kde chodil nakupovat, pak také ve výrobně, která byla jeho předostní dodavatel, jak se vzájemně vyměňovaly mezi podobnými regiony peníze a zboží.

Jak byl zajištěn důchod, přídavky na děti, všechny druhy plateb, co se dělo.

A jak lidé pochopili proces přírody a s tímto procesem sladili vše své konání…….

Později jsem se dočetl, že něco podobného v době krize sustili v městečku Worgel v Rakousku.

HLEDEJTE …PÁTREJTE:) JE MNOHO VARIANT. ALE TAK JEDNODUCHÁ??

Vše jsem chtěl popsat…..ale!!!!

Nic nebudu psát.

Vytvořil bych ucelený obraz, bez možnosti zapojení všech, kteří chtějí něco vykonat.

Zamyslete se sami.Představte si tu jednoduchost a ty důsledky!

Věřím , že mnoho z Vás pochopí jednoduchost a sílu celého systému.

Myslím, že také uvidíte obrazy, jak se začne měnit zdravotnictví /zde napovím, že nemocnice dostávala platby jen za zdravé lidi, byl li člověk v nemocnici nedostali nic, a bylo neuvěřitelné jak se starali o to aby lidé jedli zdravé potraviny, dýchali zdravý vzduch, a léčili se léky které opravdu vyléčily.

Nikdy už nemocnému neřeklito už budete brát do konce života…./

Politika, školství…vše dostalo jinou dynamiku…..jakou? …..představte si to ………

Budoucnost najdete uvnitř sebe.

Smysl vše dostane jen tehdy, když se všichni zamyslíme, představíme si možnosti a pak

„Ve společném tvoření , nadšení a v radosti z jeho pozorování“

…. se pokusíme zlepšit svět.

A Stvořitel nám bude pomáhat!!!

TÍM JSEM SI JISTÝ!!!!!!!!!!

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář