Jako každý i já šel cestou poznání.

Nejdříve jsem toužil mít o všem přehled. Již v předškolním věku jsem se naučil stupnici tvrdosti kamenů, pár slov německy, později morseovu abecedu atd. Můj hlad po informacích byl obrovský. Všechno jsem si potřeboval zdůvodnit a pochopit.
Přitom jsem spíše tíhl k lingvistice, jazykům, filozofii a poezii. Dlouho jsem nevěděl jak to mám skloubit.

Teprve nedávno jsem to pochopil.

Pokud jsem se více ptal hlavou, tak jsem potřeboval termíny a zdůvodnitelné argumenty.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Když jsem chtěl vyjádřit co cítím, má řeč se čím dál více stávala poezií…

Čím více jsem se odděloval od iluze pochopit jak a kde mám najít štěstí, svobodu a lásku, zda-li přes dobré vzdělání, majetek, šťastnou rodinu atd.., tím více jsem neměl potřebu hledat v knihách a ostatních informacích.

Čím více jsem štěstí, svobodu a lásku začal sám v sobě projevovat, tím jsem věděl více a více než kdykoliv předtím.

Všichni jsme hledali to samé. Být šťastní, milující i milováni, být svobodní.

Všechny informace veškerých světů nás vedli pouze k tomuto.

Čím více se dokážeme odpoutávat od nepřehledného a komplikovaného informačního šumu a ruchu, tím více uslyšíme tichost a moudrost v našich srdcích.

A proto mým slovům zatím ne všichni rozuměli.

Jak jimi vysvětlit nesdělitelné? Jak vyjádřit hloubku citu a pocitu, jak vyjádřit prožitek?

Jelikož pouze to je naší skutečností. Iluze našeho okolního světa nás pouze dovádí k těmto vnitřním prožitkům. V žití v něm se učíme tyto naše pocity v sobě objevovat. A když je již jednou umíme otevřít, mohou v nás vykvést již trvale. Jelikož oni v nás vždy byly, však pouze v zavitých a zapomenutých poupatech.

Proto často říkám a píši: nevěřte mi ani slovo, ale naslouchejte srdcem. Pouze tam můžete slyšet skutečnost, zda-li s vysloveným souzníte či nikoliv. A tak se společně učíme být sami sebou, naslouchat sobě. Všichni chceme to samé, jen každý to vidí odjinud a každý to ukazuje tomu druhému. Když ho přesvědčujeme, tak naše duše hovoří….buď sám sebou a věř pouze tomu co cítíš a ne slovům, kterými tě přesvědčuji o opaku. Když vytváříme tlak, vnímáme ho též. Když jsme projevenou svobodou, ostatní ji mohou vnímat a otevírat se jí též.

Proto když používám slovo, často popisuje nepopsatelné. Často má slova jsou chápána abstraktně a mysl je nechce pobírat. Ale vše má svoji živou energii, i ta slova. Jestli chcete vnímat srdcem, čtěte vše jako poezii, naciťujte vibraci čteného nebo slyšeného. Tam je skutečnost prožitého a ne ve fikci termínů a pochopitelných dedukcí.

Popisuji co prožívám a vnímám, proto se mohu skrze slova pouze dotýkat.

Matematická terminologie neotevírá srdeční čakru, poezie ano. Proto pokud chcete prožít popsané, čtěte a poslouchejte srdcem. Pokud nechcete, čiňte tak. Však sami za sebe, tak jak to budete cítit, vnímat a chtít.