Naučte se, jak překonat svou závist

Je u vás závist běžná věc?

Já samotný si musím dávat na sebe pozor, protože mám tendence se srovnávat, soutěžit s ostatními nebo dokonce jim závidět. A v období mého dospívání to pro mě závist představovala celkem velký problém. Dá se to i pochopit,protože jsem hrál závodně baseball. Teprve ve 25 jsem skončil se svou profesionální kariérou hráče baseballu (za těch 15 let mě to už prostě přestalo bavit). Tehdy jsem mylně věřil, že jsem vlastně ztratil mnoho času a energie kvůli tomu, že jsem záviděl ostatním.

Závist nezmizí jen tak

Žijeme ve velmi „soutěživé“ společnosti a jsme k tomu vedeni již od mala. Závist je toho vcelku přirozeným důsledkem. Ani v dospělosti poté, jak se dostaneme ven do „skutečného světa“, často naše sklony soutěžit či srovnávat se se členy rodiny, přáteli, spolupracovníky a jinými (obzvláště v našem profesním životě) nekončí. Jsme učeni, že soutěživost je základní a nezbytná vlastnost pro dosažení úspěchu. Tahle posedlost soutěžit v životě je jako hra, ve které se snažíme vyhrát, přičemž lidé kolem nás jsou „soutěžící“ i přestože jsou to třeba lidé, které máme rádi.

Ano, závist je zcela přirozená věc !

Chceme „vyhrát“ jakoukoliv „soutěž“, která nás v životě potká. Není na tom nic špatného. Problém je, že díky vlastnímu nedostatku vědomí se často zbytečně snažíme porazit ostatní.  Myslíme si, že jejich úspěch, talent či dokonce i štěstí má s námi něco do činění. Jinými slovy často jsme proti tomu, aby se ostatní cítili šťastně – naplněně. Máme za to, že abychom se mohli cítit lépe, musíme jim ukázat, že jsme lepší. Tohle je sice přirozené ale i tak trochu kontraproduktivní, stresující a především nepříjemné.cíl zklamání závist

Dalo by se říct, že tuhle “soutěživost” můžeme rozdělit na 2 druhy – pozitivní a negativní.

To negativní, které je mnohým z nás velmi známé, je založeno na názoru, že pokud vyhrajeme, jsme dobří a naopak. Jde v tom o to být lepší než ostatní – to je založené na určitých vnějších faktorech, výsledcích, a úspěchu. Ve skutečnosti nikdo opravdu „vyhrát“ nemůže.

Pozitivní soutěživost spočívá ve vyzývání nás samotných jako vlastních nepřátel. Lépe tak rozvineme svůj talent, dovednosti a dostaneme se tak až k samotnému maximu našeho potenciálu. Pokud to bereme tímhle pozitivním a vědomým způsobem, má to pro nás mnohem krásnější, důležitější a zdravější přínos aniž by to mělo co do činění s naší lidskou podstatou bytí. Jinak řečeno, nejsme lepší nebo horší podle toho co předvedeme nebo kdo vyhraje.

Samozřejmě musíme být ochotní zapomenout na rozhodnutí a myšlenky, které jsme měli jako děti nebo náctiletí ohledně toho kdo jsme, co je důležité, a co nás dělá úspěšnými či významnými osobami. 

Učte se jednat jako dospělí.

Buďme jako opravdu dospělí lidé a „soutěžme“ pozitivně – přínosně. Tahle cesta nám umožní skutečně růst, posunout nás dál a prohloubit naše vztahy s ostatními.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář