Nejsme naše tělo

Minulý rok jsem si opět oholil hlavu.

Je to počtvrté za posledních pět let, co jsem to udělal.

A pokaždé je to dvojí pocit – uvolnění a odhalení sebe sama.

Vlasy mi vypadávaly během posledních deseti let (hlavně poslední dva nebo tři) a jak už jsem několikrát psal, to mi způsobovalo hodně strachu, pocitu nebezpečí a sebekritiky.

Proč se tolik zaobíráme naším tělem?

Tyhle pocity nejsou nové a nejsou přímo spojené s mými řídnoucími vlasy.

Být kritický ke svému vzhledu a zaobírání se mým tělem bylo v mém životě nekončící téma – jako teenagera s akné a jizvami, poté na vysoké jako profesionální baseballový hráč trpící léta bolestivými zraněními ruky a teď když moje vlasy a kůže začínají být pod vlivem přirozeného procesu stárnutí.

Po celou dobu existovaly aspekty na mém těle, které jsem neměl rád, za které jsem se styděl a kvůli kterým jsem se strachoval.

Hlubší téma zde pro mě, stejně jako pro mnoho z nás není naše tělo samo o sobě, ale to, jak moc se s naším tělem identifikujeme.

Spoustu let jsem žil s myšlenkou, že já jsem své tělo. I přesto, že si již několik let uvědomuji, alespoň intelektuálně, že to tak není.

Tíhneme k tomu věnovat naší pozornost tělu, alespoň povrchně.

Myslíme, mluvíme a bojíme se o to, jak naše tělo vypadá a funguje

Někteří z nás tohle samozřejmě dělají více, než ostatní, ale pokud se denně soustředíte na rozhovory, informace, média a reklamu kolem nás, zjistíte, jak moc jsme posedlí naším tělem a jak moc tíhneme ke spojování úspěchu, efektivity a spokojeného života s našimi fyzickými zkušenostmi.

I když není nic špatného na tom chtít vypadat dobře a je životně důležité starat se o to, aby naše tělo zůstalo tak zdravé, jak je to jen možné, ve spoustě případů věnujeme příliš pozornosti našemu tělu.

Vypadat dobře neznamená být dobrýMoje tělo se občas unaví, ale já jsem stále naživu a plný života.!

Jinými slovy si myslíme, že když vypadáme dobře a cítíme se dobře, jsme dobří.

A myslíme si, že když se cítíme špatně, nemocně, unaveně a když se nám nelíbí náš vzhled, jsme nějakým způsobem špatní (nebo alespoň ne tak dobří, jak bychom mohli být).

Také často děláme velký rozdíl mezi naším fyzickým stavem a ostatními stavy (psychickým, emocionálním a duchovním).

Slyšel jsem příběh o Buddhistickém mnichu, který spal pouze dvě nebo tři hodiny za noc, protože měl tolik práce se staráním se o chudé, nemocné a potřebné lidi ve své komunitě.

Když se ho lidé ptali:

„To se nikdy neunavíte?“

On odpověděl:

„Moje tělo se občas unaví, ale já jsem stále naživu a plný života.“

Tenhle příběh mě opravdu zasáhl a ukázal nám, jak důležité je rozdělení mezi námi a našimi těly.  

Naše těla jsou skvělá, krásná a zázračná, i když si občas nepřemýšlíme, chováme se a mluvíme o něm tímto způsobem.

Jak můj přítel, Steve Sisgold, učí ve své skvělé knize „Co vám říká vaše tělo?“, můžeme se dotknout síly „vědomí celého těla“ a využít vrozenou moudrost našeho těla k redukování stresu, vytvoření míru a dosažení úspěchu v našem životě.

Netvrdím, že se máme oddělovat od našich těl, ale navrhuji, abychom přestali chápat sami sebe jako obyčejné maso a kosti.

Naše tělo je důležitým aspektem toho, co jsme, ale daleko od všeho, co jsme.

Váha našeho těla nedeterminuje to, za co stojíme

Náš stupeň zdraví není indikátor naší lidské hodnoty.

Množství vlasů nás nedělá dobrými nebo špatnými osobami.

A to jak vypadáme a cítíme se, není jediný indikátor našeho úspěchu, naplnění a důstojnosti.

Jsme mnohem více, než jen naše těla!

Když jsme schopní si toto uvědomit, zapamatovat a žít z tohoto uvědomění, můžeme využít naší sílu, přeměnit naše strachy a vytvořit zdravý, milující a posilující vztah s naším tělem, který slouží, podporuje a zlepšuje náš růst a prožitek nás samých obecně.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář