Nevyšla Vám letos dovolená tak, jak jste si představovali? Co s tím?

V pokoji Vám lezli švábi, odborný průvodce vůbec nevěděl, kam jde, a slibovaný ledovec nikde? Jak jste si s tím poradili?

Existují 2 způsoby, jak se s tím vypořádat: ten vnější a ten vnitřní. A o těch tu dnes bude řeč…

Dovolená bývá čas, na který se velmi dlouho těšíme a který obvykle důkladně připravujeme.

Vybíráme pečlivě, kam pojedeme a kdy. Hledáme to nejlepší ubytování. Ať již individuálně, nebo prostřednictvím cestovní kanceláře. Jenže pak se něco nepovede. Ať již počasí, nebo hotel, ubytování či ona cestovní kancelář. Už se Vám někdy něco takového stalo?

I já letos takovou nepovedenou dovolenou zažila.

Jeden z mnoha článků, který jsem na téma dovolená v Turecku napsala, byla Bože lidi, dejte si intenzivní kurz Aj, než pojedete na dovolenou! Opravdu, doporučuji. Nemůžu být všude a tlumočit 🙂

A opět se na chvilku stát průvodkyní jako před lety. A nechcete se snad spoléhat na delegáty někde x km daleko, zatímco již chcete vybalovat a utíkat k moři (nebo do postele)??

Ano, postup je v takovém případě jednoduchý. Sehnat co nejdříve delegáta, vyřídit na místě, co jde, a služby cestovní kanceláře reklamovat. Článek, jak na to, jsem již uveřejnila také – Jak reklamovat zájezd?

Brzy nejspíš vyjde i článek o tom, jak reagovat, když Vám reklamaci zamítnou…

Za spokojenou dovolenou ale nezodpovídá cestovní kancelář, nýbrž Vy!

Zdá se se Vám takové prohlášení přitažené za vlasy? Věřte mi, není. O tom, jestli si dovolenou užijete, totiž nerozhodují vnější podmínky, ale ty vnitřní.

To, jak se k celému problému postavíte.

Dovolená se pro Vás může stát takovou zkušebnou. Znáte to rčení, že život je jedno velké jeviště?? Dovolená je okamžik, kdy na chvíli vyskočíte z jedné zaběhané hry a můžete objevovat nové obzory.

Může být místem, kde máte možnost si na týden či dva vyzkoušet, že o Vašem štěstí opravdu nemusí rozhodovat vnější podmínky.

Jako třeba stát, ve kterém žijete. Rodina, do které jste se narodili. Lidé, které potkáváte. Práce, kterou děláte. Nebo třeba počasí…

Jste jak jaderný reaktor?

Něco se stane, ve Vás se to začne štěpit, vydáváte spoustu energie… a když se to přežene, vybuchnete?? Nemusím říkat, kolik škody takový jaderný výbuch umí napáchat…

V okolí. Ale hlavně ve Vás…

Roztrhá Vás to na kusy.

A přitom stačí málo, přestat být “reaktor“, který reaguje na to, co se do něj dává, ale naučit se nenechat se vyvést z míry.

Pravidla vnitřního štěstí za jakýchkoliv podmínek jsou velmi jednoduchá

  1. Nepotřebuji vůbec nic! (A kdyby náhodou, dostanu to, až budu opravdu potřebovat…)
  2. Nic a nikdo mi nemůže ublížit! (Pokud mu to tedy sám/sama nedovolím…)

Pak si člověk může oddychnout, uvolnit se, přestat bojovat, bránit se, dožadovat se a obdarovat sám sebe úžasným klidem a mírem. I zájmem a soucítěním, pokud emoce hrozí výbuchem.

A přece dosáhne toho, že si “vybojuje” pokoj a kompenzace za to, že Vás strčili do jiného hotelu než jste si zaplatili. “Přijmout věci tak, jak jsou” opravdu neznamená “nechat si skákat po hlavě“. “Vnitřní klid” neznamená ignorovat okolní svět.

Můžete tam na té recepci stát:

  • naštvaně, vyděšeně, nervózně
  • v klidu, s důvěrou…

Vyberte si.

Zažít si ta pravidla však vyžaduje pravidelný trénink

  • Nejdřív člověk musí věřit, že něco takového může být alespoň vzdáleně pravda. Pokud nad tím mávne rukou se slovy “hloupost“, obírá se o šanci to zažít.
  • Pak je třeba naučit se zvládat svoje emoce. Nepotlačovat je, ale ovládnout. Jako divokého koně.
  • Musí se naučit zvládnout své myšlenky. Aby neovládaly ony jeho.
  • Je třeba naučit se mít rád sám sebe. A mít rád druhé lidi. Chápat, soucítit. Se sebou i s druhými. A nečekat dokonalost. Od sebe, ale ani od druhých.

Jste ochotní se tolik věcí naučit a zároveň se tolika věcí, které jste se za celé roky naučili, vzdát?

Na kurzech čchi-kungu začínáme velmi pozvolna. Sblížením se s vlastním tělem, protože pokud ho nevnímáte, jak chcete vnímat, zda jste v napětí nebo uvolnění?  Sblížením se s vlastní myslí a s její ohromnou mocí vtáhnout nás do pekel nebo do nebes.

A s naší ohromnou mocí ji ovládnout. Práce s energií je pak takový bonus, díky kterému nebudete unavení a budete mít mnohem víc síly postavit se všem těm emočním bouřím, do které Vás Vaše mysl bude chtít zaplést.

Ale Vy pak budete moci jen mávnout rukou a říct: “Who cares?” (“A koho to zajímá??”).

Oslovuje Vás to?

Přijďte si tuto cestu vyzkoušet – více informací o tom, co se cvičí, proč se to cvičí a kde se to cvičí, najdete v článku o Orlu v hnízdě.

A kdo ví, možná již příští rok na dovolené uvidíte, jak ji lze zvládnou v pohodě, i když budou trakaře padat… nebo bude naopak příliš velké vedro…

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář