Odpovědnost jako povýšenost ega?

Jeden ze silných vzorců mysli mě vedl cestou poznání zkušenosti nazývané odpovědnost.

Již samo slovo v sobě skrývá povýšenost ega nad ostatními. Odpovídám za ostatní, jelikož oni sami nejsou schopni odpovědí. Velice silně tato povýšenost byla užívána ve vztahu k dětem.

Přitom děti jako jedni z mála umějí na vše odpovídat spontánně a dle své vnitřní intuice a pravdy. Každá energie si přitahuje přesně to, co vytváří. Každá duše je odpovědna za svoji zvolenou cestu osudu a za každou její vývojovou obměnu. Nikomu a ničemu nepřísluší do těchto osobních odpovědností vědomě zasahovat. Též jakékoliv ohledy vedli k ohlížení a odvracení pozornosti od jediného skutečného ohledu – pohledu a vhledu v sebe. Teprve v něm jsem mohl najít skutečnou odpovědnost k sobě a tím i ke všem a všemu.

 Pokud jsem tuto odpovědnost v sobě neznal, tak jsem ji hledal kolem sebe a nahrazoval ji falešnou odpovědností za děti, za rodinu, za druhé, za dané slovo, za podpis smlouvy, za dodržování zákonů, za etický kodex, za znečisťování ovzduší, vody, přírody, planety země a všech jejich životních i neživotních forem atd.

Záměrně jsem tak byl odchýlen od v jednotě jediného poznání odpovědnosti, odpovědnosti za mě samotného. Odpovědnosti za osobní myšlenky, slova a skutky, které jsou v souladu s láskou. Láska nemá žádných přívlastků, barev ani různých podob, láska je. Pokud nemám odpovědnost sám za sebe, nemohu ji mít za nikoho a za nic.

Pokud jsem sebe neuznával jako bytost božské podstaty, která si svůj život a vesmír řídí sama, v dětech i ostatních jsem pak viděl tu samou nedostatečnost. Ponižoval jsem sám sebe i je tím, že odpovědnost jsem přebíral za ně.

Pokud jsem přebíral odpovědnost za dané slovo a podpis těla, ponižoval jsem sám sebe i ostatní zamítnutím vývoje, kterým všichni procházíme. Slib a stvrzující podpis jsou určující v okamžiku jejich vytvoření. V každém dalším tady a teď však již jsou pouhou iluzí a lží.

Pokud jsem přebíral odpovědnost za dodržování různých kodexů, pravidel a zákonů i tehdy jsem ponižoval sám sebe i ostatní, jelikož jsem strachem clonil lásku. Pouze různé formy strachu potřebují ochranu, láska je vždy láskou.

Pokud jsem přebíral odpovědnost za znečisťování ovzduší, vody, přírody, planety země a všech společných forem života i všeho společného neživého, ponižoval jsem opět sebe i vše ostatní, jelikož jsem tímto popíral, že nejen já jsem součástí všeho, ale že vše je i součástí mne.

Mám jednu jedinou odpovědnost, která mi až po jejím celistvém zvědomění a poznání, teprve umožňuje mít odpovědnost za vše a všechny. Odpovědnost za sebe umožňuje rozpomenutí se na to samé i všem ostatním, jelikož pouze osobní příklad ukazuje cestu.

Odpovědnost za sebe umožňuje všemu a všem opuštění svazujících hranic prostoru a času.

Odpovědnost za sebe umožňuje všemu a všem uvolnění všech pravidel a hranic vymezených strachem.

Odpovědnost za sebe ozdravuje a čistí všechny mé součásti, ovzduší, vodu, přírodu, planetu zemi a všechny její, mé, naše společné formy života i neživota.

Teprve čistota myšlení, slov a skutků bez omezení času, závislostí, omezení a jiných forem strachu mi umožňuje být v tady a teď v projevené lásce.

A to je má v jednotě jediná odpovědnost za sebe, která se tak stává odpovědností za každého a za všechno.

Tak jak ctím svobodu v sobě k sobě, stejně ji vnímám i ke všemu a všem. Proto nechť toto mé poznání souzní s vámi i nesouzní, je pochopeno i není, je žito i není však vždy posiluje žití v lásce ať souhlasně, v zesílených iritujících blocích, které vyvolá nebo v neutralitě již lásky prožívané

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář