“Jen když máme kontrolu nad svou myslí, máme ji i nad svým životem.“
Naučme se k životu přistupovat prakticky, jako k zrcadlu.
Všechno kolem nás vypovídá o nás samotných. Vše co s námi rezonuje ukazuje na naše vlastní nevyřešená (či vyřešená) témata, vzorce a lekce.
Snažme se k tomuto stavět aktivně, lekce pochopit, rozšifrovat a zpracovat.
Tato snaha se velmi vyplatí. Ráda budu Vaším průvodcem, který Vám pomůže nalézt sebe sama, projít nástrahami Vašeho podvědomí a uchopit život jen a jen Vašima vlastníma rukama a srdcem.

JAK DOSAHOVAT SVÝCH CÍLŮ

Staří Číňané věřili, že pro každou činnost existuje správné množství energie.

Když investujeme méně energie, nepodaří se nám to. Když více, zbytečně se zatěžujeme. A některé věci se nám nedaří, ať se snažíme sebevíc.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Můžeme se naučit jak dosahovat svých cílů s vynaložením co nejmenšího nezbytného množství energie, pak se náš život stane tím největším darem, jaký existuje.

Nadměrná snaha věci blokuje, pochopení věci řeší.

Například: Když vím, že mám odpustit a neumím to, není to pochopení, jen informace. Mít problém znamená nevidět kus reality. V okamžiku, kdy přijmeme realitu celou, problém zmizí. A nám zůstane poklad, který jsme dřív neviděli. Můžeme si neubližovat a být k sobě jemní. Pokud se nám nedaří problém vyřešit, něco jsme přehlédli. Víc snahy nepomůže, je třeba se podívat za „kulisy“. Protože řešení existuje, nemusíme dál investovat do popírání, potlačování a obviňování. Motivace a záměr rozhoduje. Záměr znamená, že něco chci, i když to nejde. Záměr znamená, že to chci, i když se celý svět shodne v tom, že je to nemožné.

Chci věřit, že to nejde?

Lidé, kteří tvrdí, že to nejde, by neměli rušit ty, co to dělají.

Ať si myslíte, že něco dokážete nebo ne, máte pravdu:

1. „Doktoři říkali, že nebudu chodit. Matka mi řekla, že budu. Věřila jsem matce“.
2. Albert Einstein začal mluvit až ve 4 letech a číst až v sedmi. Jeho učitel ho popsal jako „mentálně pomalého, nespolečenského a neustále bloumajícího ve svých pomatených snech“. Byl vyhozen ze školy, nepřijali ho na Curyšskou polytechniku.
3. „Hraje velmi špatně, místo procvičování techniky si raději přehrává vlastní skladby. Jako skladatel nemá naději“, řekl o Beethovenovi jeho učitel hry na housle.

Historie nás učí, že největším vítězstvím obvykle předcházelo překonávání zoufalých překážek. Vítězové se odmítli nechat odradit. Skutečně chceme věřit tomu, že nemůžeme mít to, po čem toužíme?

EMOČNÍ INTELIGENCE

Pětileté děti, jejichž rodiče jim uměli poradit v citové oblasti, dosahovali ve třetí třídě při stejném IQ lepších výsledků v matematice i ve čtení.

Je vidět, že být dítětem citově vnímavých a kultivovaných rodičů se skutečně vyplatí.

Svědčí o tom celá řada výhod, která se neomezuje pouze na kvalitu mezilidských vztahů.

Závislost na drogách se nejčastěji vytváří u citově stresovaných (mladých) lidí. Existují emoční kvality, díky kterým jsou lidé schopni zvládnout i nejtěžší situace. Mohou být vrozené nebo se dají naučit. Nejúčinnější preventivní programy proti drogám, předčasnému otěhotnění, agresivitě, antisociálnímu chování… byly ty, které učily emoční gramotnost.

Úroveň naší emoční inteligence ovlivňuje naše zdraví, naše výsledky ve škole i v životě, zejména pak naši spokojenost nebo nespokojenost a kvalitu našich vztahů.

Ti, kdo se mohou opřít o plnohodnotné vztahy, jsou odolnější vůči stresu a dokonce se dožívají vyššího věku.

Můžeme nějak pomoci našim dětem, aby získali tyto užitečné dovednosti?

ANO. Děti se učí napodobováním, takže to, co umí jejich rodiče, umí ony automaticky také.

A co když to rodiče neumí?

Pak se to mohou naučit. Jejich děti se pak mohou doučit to, co jejich rodiče v jejich věku neuměli.

O SEBEOVLÁDÁNÍ…

Uměřenost čili překonat myšlení „všechno nebo nic“.

Události, které potkávají určité typy lidí jsou pro ně buď úžasné nebo příšerné a lidé kolem jsou buď fantastičtí nebo hnusní.

Co horšího, umějí buď dřít do úpadu nebo ležet, naříkat a nedělat nic. Pohybují se z jednoho extrému do druhého.

K takovým lidem patřil i Buddha.

Z královského přepychu se dal na dráhu naprosté askeze a sebezapírání. Osvícení ale dosáhl až poté, co našel zlatou střední cestu.

Spousta problémů mezi lidmi (a dokonce i mezi národy) vyplývá z toho, že se považujeme za zásadně odlišné od druhých.

Jogíni jsou od nepaměti přesvědčeni, že rozdíly jsou jen na povrchu. Naše skutečná, nejhlubší podstata je shodná. Z toho hlediska se stávají bezpředmětnými mnohé z mezilidských problémů, jako jsou žárlivost, hněv nebo závist.

Je třeba si uvědomit, že lidé a situace kolem nás jsou pouze odrazem (zrcadlem) našeho myšlení. Staňme se tedy pozorovateli (žáky) našeho života a pilně se učme.