Vše v našem životě se čím dál více podobá dálkovému ovladači, který má za úkol ovládat všechno a všechny.

Jak jsme k tomu dospěli?

Je to velmi jednoduché. Systém, ve kterém žijeme, nás nenápadnou formou připravoval krok za krokem na pohodlnější život.

My to přijali a začali jsme být čím dál více nejen závislí, ale i líní.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Každý dnes velmi dobře ví, že nic není zadarmo a proto i za pohodlí a jednodušší život platíme určitou daň.

Zvykli jsme si na to, že rádio a televize je nutností každé domácnosti, zvykli si i na vodu, která nám vede až do naší koupelny, kuchyně i záchodu, bez elektřiny si život už také nikdo nedokáže ani představit. A tak jsme se staly závislými na systému, který ovládá všechno a všechny. Tím to ale nekončí.

Dnes už každé malé dítě je hypnotizováno TV reklamami, různými pohádkami, kde místo podpory, sounáležitosti, porozumění a lásky, běží jen násilí, šikovně propojené tím, co máme jíst i jak vulgárně mluvit.

Hromadíme tak v sobě vědomě slova, která jsou jako jed, místo abychom se učili používat lék.

A tak jak vše přijímáme, tak také vysíláme.

Proto ani není divu, že pokud doma partneři neustále bojují o energie, neustále se snaží jeden druhého ovládat a místo slov plných léku používají jed, jak pak mohou děti vysílat pozitivní myšlení, když to nedokážeme ani my? Je zajímavé, kolik lidí se stále nechává dobrovolně ovládat i skrze programy a zprávy, které do sebe denně nasávají.

Když se pak někde ve světě něco semele, jsou toho plné noviny a v TV se nemluví o ničem jiném.

Kdo jde ale od výstupu při přijímání až k jádru problému?

Kdo se ptá, co tomu předcházelo, nebo zda za tím není něco jiného?

Například hra tajných složek vyvolat incidenty mezi zeměmi, jen aby se mohlo opět válčit a opět silnější mohli ovládat ty slabší.

Pokud půjdeme ještě dále a zaměříme se na rasovou nesnášenlivost díky rozdílnosti barvy pleti, nebo náboženské vyznání, kdo je opět hnacím motorem našich názorů?

Přemýšlejte o tom chvilku. Opravdu jsou vaše názory vaše?

Pokud tedy dáváme svoji energii jen tak k dispozici negativním myšlenkám a začneme se soustřeďovat na to, že bílý nesnáší žluté, černé, oranžové, rudé apod., kdo byl příčinou vybití skoro všech indiánů v historii? Byli to žlutí, černí, hnědí, oranžoví, červení, nebo to byli běloši?  

Když zabruslíme trochu do historie, nejdále ve vzdělanosti a poznání byli Číňané a Japonci, které dříve tzv. bílá rasa nesnášela, a dnes se od nich učí skoro celý svět. Jak je to možné?

Jde o to, že dokud v sobě budeme neustále udržovat tyto negativní energie, rasovou nesnášenlivost, závist, zlost, pomstu apod., jak můžeme cítit lásku, nebo toužit po míru, nebo vědění, pokud to sami nezačneme vysílat? Dokud věříme, že je o nás dobře postaráno, nic neřešíme.

Pokud máme svoje tzv. jistoty, nic neřešíme.

Jak nám ale někdo sáhne na pohodlí, zvedne nám ceny, poplatky, sníží mzdu, nebo nás rovnou z práce vyhodí, začneme se bouřit.

Máme najednou problém, s kterým jsme nepočítali.

Opět nám někdo udělal čáru přes rozpočet.

Takže dokud budeme vědomě přijímat ovládání systémem, který dokáže skvěle ovládat i dav, nehneme se z místa. 

Některé vychytávky v ovládání jsou skvělé a velmi lidem ulehčují život.

Jiné jsou zas koncipovány tak, že ubližují a to už dobře není.

Proto bychom ani my lidé neměli vědomě ubližovat.

Jde o podobné ovládání, jako když si pořídíme domácího pejska a protože máme potřebu už jako malý někoho ovládat, neboť to přijímáme ze svého okolí za vlastní, potřebujeme něco, co pejska naučí poslušnosti. Tak mu dospělí koupí obojek s elektronickým obuškem a vždy, když se od nich vzdálí jinam, než je mu dovoleno, dostane elektrický šok.

A děti se radují, jak to s pejskem pěkně zamává a hned se s kňouráním vrací zpět k páníčkovi.

Dokud si ho nevyzkoušíme sami na sobě, nemůžeme ani pochopit pocity svého pejska, natož pak pocity někoho jiného, koho ani´neznáme, ale hned si o něm dokážeme udělat obrázek podle zevnějšku. Zkusme se postupně zbavovat všech potřeb ovládání, zahoďme všechny ovladače a začněme žít.

Jak? Jednoduše tak, že se zaměříme do sebe a začneme systematicky pracovat na svém rozvoji, sebepoznání a začneme během krátké doby lásku nejen rozdávat, ale i vnímat a přijímat ji zpět. Napište mi, jak to vnímáte Vy.

S láskou a úctou váš trenér Radovan a team ŠR.

Další články o našem přístupu k životu, i našich programech v mysli s vnímáním těch nejmenších si můžete přečíst zde…